Drarry: ● Just you and me ●

Přátelství

Draco:

Chtěl jsem si s ním promluvit. Pobral jsem všechny věci a rychle za ním běžel. Nemohl jsem ho najít, buďto rychle utíká a nebo má neviditelný plášť. Měl jsem v plánu se vrátit na Zmijozelskou kolej, ale cosi mě někam zatáhlo. 

Cizinec se mi odhalil, až když jsme byli na místě, v komnatě nejvyšší potřeby. Byl to Harry zahalený v neviditelným plášti. ,,Pššt, vše ti vysvětlím, hlavně nepanikař." snažil se mě uklidnit, povedlo se. ,,Proč?" nechápavě jsem se na něj podíval. V komnatě bylo vše, co bylo k této situaci potřebné, a to nějaká ta křesla a a stolek. na stolku byly sklenice s něčím k pití a malé zákusky. Harry začal vysvětlovat: ,,Tohle byl v podstatě takový unáhlený krok. Chtěl jsem to vše udělat v klidu, ale nechtěl jsem si to rozmyslet , tak jsem jednal hned." Sedli jsme si do křesel a Harry pokračoval: ,,Všiml jsem si tvého chování vůči mě, neměli bychom si něco říct?" celkem jsem byl v šoku, avšak jsem se i rychle vzpamatoval. Nezbývalo mi nic jiného, než prostě říct pravdu, ale ne úplnou, bylo by to trošku zvláštní. ,,No, víš, Pottere, už nějakou tu dobu se s tebou chci spřátelit. Už mě nebaví to kočkování a navíc ti závidím. Jednoduše, chci mír." Podíval jsem se na Harryho a pousmál se. Potter se zpětně usmál, ,,Není to špatný nápad, taky už jsem o tom chvíli přemýšlel, ale jak to uděláme?" nalil nám oběma nápoj do skleniček. ,,Jednoduše, před všemi jakože nic. Bude to stejné jako do teď a časem se uvidí" Navrhl jsem. V ten den jsme s Harrym uzavřeli něco jako dohodu, takový mír. 

Byla sobota ráno a já jsem se s Harrym dohodl, že se sejdeme v komnatě nejvyšší potřeby a to někdy po obědě. Vykonal jsem každodenní raní potřeby a dělal to co každý víkendový den. Blížil se čas oběda, sebral jsem se a jako vždy touto dobou jsem zamířil do jídelního sálu. Jídlo bylo vydatné a dobré, jako vždy. S hnědovlasým jsme si jeden druhého až do oběda nevšímali. Při obědě jsme se očkem koukli jeden po druhém a občas se usmály, to bylo vše. Nemohl jsem se dočkat, až se zase sejdeme. Začíná to dobře, tak doufám, že se to nepokazí. Po obědě se každý odebral tam, kam se mu chtělo, já měl namířeno do pokoje a vyčkával, až mi Harry pošle sovu se vzkazem, zdali dnešek platí. Čekal jsem dobrých pár minut, už jsem to nemohl vydržet, přešlapoval jsem z místa na místo. Na okno už něco klepalo, byla to Harryho sova a nesla dobré zprávy. Nic se nemění, Nebelvír už touto dobou čeká na dohodnutém místě. 

Uřícený a rozcuchaný jsem vlítl do komnaty nejvyšší potřeby, Harry už tam na mě čekal a přivítal mě vřelým úsměvem od ucha k uchu. ,,Pottere, nečekal bych..." rozdýchával jsem se a pokračoval ,,že zrovna my dva se budeme kamarádíčkovat zrovna v komnatě nejvyšší potřeby" Zasmál jsem se a dřepnul si do křesla. Harry se taky rozesmál, ač to nebylo vtipné, bylo to úsměvné, ,,Já Taky ne Malfoyi, já taky ne." Povídali jsme si o úspěchů a neúspěchů, minulosti a o tom, jak jsme se k sobě chovali, za tu dobu jsme se hodně nasmály, ale pak přišlo na téma vztahy. ,,Hele Malfoyi, máš ty vůbec někoho aspoň vyhlídnutýho?" trošku vážněji začal Harry. ,,Nikoho nemám, ale někdo se mi líbí, hlavně se neptej kdo, jednou se to určitě dozvíš, ale dnes to nebude." mrkl jsem na hnědovláska a napil se ze sklenice, která tam byla už od mého příchodu. Harry byl moc zvědavý a vyptával se, zkoušel na mě vše, ale pak se odhodlal a začal mě lechtat. ,,Noták, prozraď mi to, nebo tě ulechtám k smrti" rozesmál se Harry a já s ním, opravdu mě to lechtalo. ,,Notak dost, dost, prosím" prosil jsem a smál se, až mi tekly slzy, ale on si nedal pokoj. Když jsem se mu začal vzpouzet, sedl si na mě. ,,Už opravdu dost! není to ani trošku vtipné!" zvýšil jsem hlas, ačkoli se mi to celkem líbilo, nemohl jsem ho nechat pokračovat. Neriskl by jsem si, aby přišel na to, že mě vzrušuje jeho kroucení v mém klíně. Harry okamžitě přestal, od té chvíle byl zamlklý. ,,Promiň, já to nemyslel zle, jen jsem..." Nic mě nenapadalo a tak jsem plácl tu největší hovadinu, ,,jen jsem nechtěl, aby jsem se počůral." Dal jsem si imaginární facku. Harry se na mě podíval a rozesmál se, ,,To je v pořádku." Tak se dokonale zakecalo téma vztahy, za což jsem byl rád. 

Pomalu ale jistě se stmívalo, ani jsme si neuvědomili kolik je hodin. Stále jsme si povídali a bavili se. pak jsem si ale uvědomil, ,,Heleď, Harry, nevíš vůbec, jak dlouho tu jsme a za jak dlouho máme být na večeři?" nejistě jsem se na něj podíval. Chlapec vedle mě se zarazil ,,No jo, ale, není to už jedno? vždyť už je tma, v tuhle dobu už jsou všichni dávno v jídelním sále." Má pravdu, ale i tak, ,,Raději pojď, je lepší přijít pozdě, než nepřijít vůbec." Sebrali jsme se a běželi tam, kde jsme měli už dávno být. Oba rozcuchaní a uřícení jsme vběhli do jídelního sálu. Všichni se na nás otočili a pozorovali nás, v tu chvíli nám došlo, že takto nás vidět nemohou. ,,Co zkoušíš Pottere?! To že umíš dobře létat neznamená, že  umíš i dobře běhat." Rádoby uraženě jsem se rozešel ke svému stolu, Harry taky tak. Pak už vše pokračovalo tak, jak mělo. Studenti ze Zmijozelu se vyptávali, já na sobě nic nedal znát a dělal jsem, jakože nic, že to bylo další nedorozumění s Potterem. Po večeři jsme se každý odebral na svou kolej, kde už většina zůstala. Když už byl čas, uložil jsem se ke spánku a myslel na dnešní odpoledne ztrávené s Harrym.