Drarry: ● Just you and me ●

Noční procházka

S Harrym jsem se scházel skoro každý den. Můj pohled na něj se zcela změnil. Dal mi možnost, abych ho poznal a tak se také stalo. Už jsem v něm neviděl jen toho všemi obdivovaného fracka , který má vše co si zamane. Viděl jsem jeho zranitelnost, jak je doopravdy fajn, že to nemá jen lehké. Famfrpál už také nebyl boj na život a na smrt, byla to zábava. Nechávali jsme jeden druhého vyhrávat a během zápasů jme se dost bavili. Co se týče jeho přátel, na ty jsem měl pořád ten stejný názor.

Podzim se překulil na zimu. Blížily se vánoční prázdniny. S Harrym jsme si spolu chtěli užít poslední předprázdninové dny, proto jsme se scházeli častěji. Vše záviselo na Harrym, protože měl sovu a já ne. Vždy když se chtěl sejít poslal mi zprávu přes Hedviku, jeho sovu. Tak se stalo i dnes. Před půlnocí mě probudilo Hedviky škrábání a ťukání na okno. Naštěstí jsem měl pokoj jen sám pro sebe, což zařídil můj otec, jinak by to určitě už dávno probudilo i ostatní. Ospale, ale i tak rychle jsem vyskočil z postele a rychle si vzal vzkaz od Harryho. 

,,Ahoj Draco. Promiň že otravuju takhle pozdě v noci, ale nemůžu spát a napadlo mě, jestli se nechceš teď sejít. Vím, je to o průšvih, ale teď všichni spí a konečně bychom se mohli v klídku procházet po Bradavicích, aniž by nás někdo spolu viděl. Byl bych moc rád, kdybych tě našel někde na pohyblivých schodech, někde poblíž Nebelvírské koleje. Když tam nebudeš, nic se neděje, i tak mám v plánu se jít projít. Čekám tě, zatím ahoj." 

Čekal jsem, že to bude žádost o schůzku, ale teď v noci? Každopádně mi to tak moc nevadilo. Poslal jsem Hedviku nazpět, převlékl se a vyrazil na domluvené místo. Harry už tam samozřejmě chodil po schodech sem a tam, bylo více než jasné, že mě očekává. Šel jsem jeho směrem, jakmile si mě povšiml, učinil taky tak. ,,Ahoj," přivítal mě hnědovlasý a objal mě. Nikdy mě takhle nepřivítal, byla to novinka. Objetí jsem mu oplatil. Jeho náruč byla hřejivá a cítil jsem se , jako ještě nikdy. ,,Ahoj, co ti prosím tě nedá spát a proč mě voláš takhle v noci?" zvědavě jsem se ho zeptal. Harry se pousmál, ,,Buď v klidu, nic vážnýho, prostě nemůžu usnout a tak se nudím. Pojď, projdeme se," navrhl přítel stojící po mém pravém boku. ,,Proč se tváříš tak zaraženě, Malfoyi? co tě žere?" zasmál se Harry a vzal mě kolem ramen, což mě zase příjemně překvapilo a donutilo mě se usmát. ,,Já jen , že co když na to přijdou ti tvoji kamarádíčkové?" podíval jsem se na Harryho. ,,Heleď," Nebelvír vytáhl neviditelný plášť a pokračoval, ,,Kdyby se mě rozhodli hledat, mám tohle," poukázal na plášť a dodal: ,,A co ty, jak to máš vymyšlené ? Budou tě hledat, nebo jak to máš?" Vysvětlil jsem Harrymu, že mám pokoj jen sám pro sebe a z jakého důvodu, tím jsem načal další téma. Harry se blbě pousmál ,,No to je super, a nechceš jít teď k tobě? mám ten plášť, nic se nemůže stát." Neznělo to špatně, když má hnědovlasý ten plášť, neměl by být problém, ,,Fajn, tak jdem." Šli jsme do Zmiozelské koleje, při vstupu do ní jsme si přes sebe hodili plášť a pokračovali do mého pokoje. 

Harry s úžasem zůstal stát, ,,Páni, máš vážně dobrej a velkej pokoj," rozhlížel se a obdivoval místnost. ,,Co jsi čekal, jsem přeci Malfoy" Oba jsme se zasmáli a posadili jsme se na postel. Pak chlapec přede mnou zvážnil, ,,To už jsem ti říkal, že Hermiona a Ron nejspíš něco tuší? Kdykoli se seberu a jdu za tebou, vyptávají se a hned by chtěli chodit se mnou. Nic jsem jim neřekl, to se neboj, ale už mě dokonce jednou špehovali." Tahle zpráva mě nepotěšila, ale tak nějak jsem počítal s tím, že se nějaké ty komplikace po čase vyskytnou. Dnes jsem to nechtěl řešit, ,,Dnes to necháme být a příště něco vymyslíme, ano?" Harry přikývl a přešli jsme na jiné téma. Během večera mi Harry řekl heslo od Nebelvírské koleje, nebylo by totiž fér, aby on věděl to naše a já ne. Vše probíhalo báječně. Ztráceli jsme přehled o čase, mohlo být tak tři ráno. Začala na nás padat únava, cítili jsme se jako dlouholetí přátelé a tak nám bylo jedno, když jsme vedle sebe bezmyšlenkovitě leželi na posteli Zavírali se mi oči, z usínání mě však probralo Harryho funění a slabé chrápání. Byl jsem moc unavený na to, abych něco řešil. Přetáhl jsem přes nás deku a přitulil se k Harrymu. Cítil bezpečí a teplo, které vycházelo od těla spícího. Usínal jsem s příjemným pocitem, až jsem usnul úplně, ponořil jsem se do říše snů.