Drarry: ● Just you and me ●

Každý něco tuší

  Omlouvám se za případné chyby ale toto píšu už něco přes hodinu, přičemž jsem furt vyrušována. Navíc už je večer a i já chodím do školy. Přeji příjemné čtení. -Kira-  

Harry:

Ráno jsem se probudil s bolestí těla, měl jsem na sobě plno otlačenin od oblečení. Vedle mě ležel Draco, který zůstal tak, jak si lehl do postele. Byl jsem zmatený, naštěstí jsem si vzpomněl, co tu dělám a jak jsem se sem dostal. Chvíli jsem pozoroval spícího Draca tulícího se k dece. Lehce funěl a po bradě mu tekla slina, bylo to celkem roztomilé. Na oko opravdu Malfoy a teď takový nevinný hoch. Po chvíli snění a zírání na blonďáka jsem zpanikařil,  zjistil jsem, že už je po snídani a dokonce už i po druhé vyučovací hodině. Rychle jsem vzbudil Draca, ale tomu se vstávat nechtělo. ,,Draco, spali jsme spolu v jedné posteli a dokonce jsme zaspali," zvýšil jsem trochu hlas. Zmijozel se rychle probral a nechápal, ,,Jak dlouho jsme spali?" vyskočil z postele a rychle se běžel upravit k zrcadlu. ,,Bylo něco v noci, nebo jsme jen spali?" vyděšeně se na mě blonďák otočil.  ,,Neboj se, nic nebylo, spali jsme jako zabitý." uklidňoval jsem Malfoye. ,,Ale teď už honem, musíme jít," pobídl jsem Zmijozelského. ,,Ještě vlasy a parfém," Draco chtěl být prostě perfektní, ale na to nebyl čas. Popadl jsem naše hábity a Malfoye za ruku, rychle jsme běželi na hodinu.Měli jsme mít obranu proti černé magii. Draco šel první a já běžel za ním.

Vběhl jsem do učebny udýchaný a neupravený, přičemž se všichni otočili a začali si šeptat. Všiml si mě i Snape ,,A, Potter, zase pozdě a opět s Malfoyem. Nevím, co to zrovna vy dva spolu vyvádíte, ale věřte, že se mi to vůbec nelíbí! Srážím Nebelvíru padesát bodů, Zmijozelu deset." Žádný ze studentů si neodpustil nějakou tu poznámku. ,,Ale pane profesore..." namítl jsem, to jsem však nestihl doříct, ,,Žádné ale. Pottere, jste po škole." Jen co skončila debata s profesorem, hned se do mě pustili Ron s Hermionou. ,,Kde jsi ksakru byl? S Hermi jsme tě od rána hledali," začal Ron a Hermiona pokračovala: ,,Doufám, že jsi nebyl s Malfoyem, protože to tak hodně vypadá. V poslední době nejsi skoro vůbec k zastižení."Jen jsem se jim oběma omluvil a dál jen vymýšlel výmluvy, aby to nevypadalo, že jsem byl opravdu s Dracem. Po škole mi Ron a Hermi navrhli návštěvu u Hagrida, ale já nemohl, musel jsem za Snapem. 

Po tom, co jsem si odseděl pár hodin u Severuse, jsem konečně mohl jít na kolej. Venku na chodbě mě očekával Draco. ,,Ahoj, tak co, v pohodě?" vyptával se blonďák. ,,No tak ne úplně ale dalo se to přežít. Příště prostě musíme být opatrnější. Mimochodem, co tu děláš?". Blonďák se usmál, ,,Chtěl jsem ti udělat radost," potom se ale zarazil, ,,Slyším nějaký kroky, dělej pojď." Potichu jsme se rozeběhli někam na bezpečné místo, ale upřímně,  pro mě a Draca dohromady to není bezpečné nikde. ,,Radši už půjdu, to byla určitě Hermiona s Ronem. Pošlu ti Hedviku, napíšu ti co a jak." Rozloučili jsme se dlouhým obětím. Zabořil jsem nos do jeho ramene, cítil jsem jeho příjemnou vůni a bylo mi fajn. Bohužel už bylo opravdu na čase jít zas každý po svých. ,,Ahoj,"  zamumlal Draco. ,,Ahoj," rozloučili jsme se a potom už jsme si zmizeli z dohledu. 

Došel jsem do Nebelvírské koleje. Hermiona seděla u krbu a četla si, tuto činnost přerušila, když si mě všimla. ,,Ahoj Harry," přivítala mě Hermiona. ,,Kde je Ron?" začal jsem se zajímat, když jsem ho tam nikde neviděl. ,,Šel napřed, na večeři. Já tu na tebe čekám, chci se tě zeptat." Tušil jsem, na co se bude ptát, ale i tak jsem jí ze slušnosti vyzval, aby pokračovala. ,,No, víš...Co máš společného s Malfoyem?" začala se ptát. ,,Já nic," chtěl jsem pokračovat ale přerušila mě, ,,Hele Harry, já nejsem hloupá, vím že se s ním taháš. Tohle už se děje pár týdnů a mám o tebe jen strach." Fajn, věděl jsem že to jednou praskne, ale doufal jsem, že to bude tak za pár měsíců. ,,Pojď, řeknu ti to cestou do jídelního sálu," nabídl jsem své kamarádce, která neodmítla. ,,No tak jo," začal jsem ,,Tak trošku jsme před několika týdny já a Malfoy uzavřeli mír a včera jsme se šli v noci projít. Řekl mi, že má pokoj sám pro sebe, já ho chtěl vidět. No a pak jsme usnuli." Vysvětlil jsem Hermioně, ta z toho nebyla vůbec nadšená. ,,Ale Harry, vždyť je to Malfoy," trochu skleslým hlasem se mě snažila přemlouvat, abych se s ním přestal bavit. ,,Hele, Hermi, jsi moc fajn kámoška a nechci o tebe, ani o Rona přijít, ale já sám si budu určovat s kým se budu bavit a s kým naopak ne. Buď tak hodná a nech si to pro sebe." Objal jsem jí před vchodem do sálu a  dál už jsme se o tom nebavili. Zbytek večera pokračoval klidně, až na ty pohledy všech okolo. Počkal jsem, až všichni v pokoji usnou, potom jsem dal vědět Dracovi. Napsal jsem mu, že to Hermiona zjistila, že jsem se pak i přiznal, ale že si to nechá pro sebe. V dopise jsem ho uklidnil, aby neměl strach. Napsal jsem, že až se spolu potkáme, tak pokecáme. Teď jsem to nechtěl moc organizovat, musíme tomu teď dát volný průběh. Nebylo by fajn, kdyby se všude rozneslo, že zrovna já a on jsme dobří přátelé. Připsal jsem přání na dobrou noc a poslal Hedviku. Ta za pár minut byla zpět a nesla Dracovu odpověď, ta byla kladná. Konečně už jsem mohl jít spát. Nikdy bych nečekal, že si budeme opravdu tak blízcí. Hvězdy mě vyslyšeli a já jsem konečně zase šťastný. Děkuji Draco, že jsi mi dal šanci.