Drarry: ● Just you and me ●

Ahoj po vánocích

Byl pátek, Dracův poslední den v Bradavicích v tomto roce. Chlapci se -jako vždy po škole- sešli v komnatě nejvyšší potřeby.

,,Harry, lásko...  Bude se mi moc stýskat. Slib mi, že nebudeš dělat žádné hlouposti." Draco se dlouze a smutně podíval do Harryho očí. Oba si moc přáli, aby to vše celé rychle uteklo a zase se mohli shledat.

Harry svého milého chytl za bradu a vlepil mu malý a velice něžný polibek polibek. ,,Lásko, slibuji ti nadevše. Mě se bude stýskat. Je mi líto že spolu nebudeme na štědrý den a na Nový rok. Budu na tebe myslet každou chvílí."  Jen co to dořekl, odtáhl se Harry od draka a z pod neviditelného pláště, hozeného přes gauč, vytáhl své dárky pro Draca.

,,Na tumáš, snad se ti budou líbit." Nebelvír dal Dracovi, který hned zčervenal, dárky. 

,,Děkuju ti," Zmijozelský na chvíli odložil dárky, aby mohl obejmout a políbit svého milovaného. Poté co tak učinil, i on obdaroval Harryho, který byl neskutečně šťastný. Oba si dohodli, že si dárky rozbalí až na štědrý den a své reakce si sdělí po novém roce.

Chlapci si ten den užívali jeden druhého, jakoby to byl poslední den, co budou spolu. Vše ten den dělali společně. Dokonce šel večer Harry na Dracův pokoj, kde i přespal. 

,,Dobré ráno Harry."

,,Dobré ráno Draco."

Studenti se hned dali do ranního muchlování, mazlení a lechtání. Jakmile usoudili, že už toho bylo více než dost, oblékli se a vydali se na svou společnou poslední snídani v roce. Harry samozřejmě v neviditelném plášti. Harry věnoval Ronovi a Hermioně dárky a s nimi i nepatrnou omluvu, přičemž byli Harryho kamarádi z koleje ještě vytočení, ale byli moc vděční. Po snídani se Harry s Ronem a Hermi rozloučil, taktéž učinil i s Dracem, ale v Komnatě nejvyšší potřeby.

,,Budeš mi chybět, Harry." Draco výrazně zesmutnil.

,,Ty mi taky budeš moc chybět lásko." Harry svého milovaného sevřel v náruči.

,,Neboj se, brzy se zase shledáme a já tě budu moci zahrnout polibky," zašeptal hnědovlasý blondýnovi do ouška. 

Netrvalo dlouho a Draco zabořil svůj úhledný nos do Harryho ramene. 

,,Co se děje?" Až pak si brýlatý mladík uvědomil, že mu jeho milí vzlyká do náručí.

,,ššš...ššš, klid miláčku. Vždyť víš, že tě moc miluji. Budu tu a budu na tebe čekat, nemusíš mít strach. Strach mám spíš já o tebe." mezitím, co Draca Harry uklidňoval, hladil ho ve vlasech. Když přerušil mluvu, políbil blonďáka do jeho platinových vlasů.

,,Lásko," Harry po chvíli naléhavě oslovil Draca.

,,Ano?" Ten zvedl hlavu, a tak mu Harry dokonale viděl do uslzených a začervenalých očí. 

,,Budeme muset jít. Ty budeš muset jít," a utřel mu svými prsty uslzenou tvář.

A tak minuty letěli jako sekundy a jim opravdu nezbývalo nic jiného, než si říci 'ahoj'. Na veřejnosti se rozloučili pouze přátelským, ale přesto zamilovaným obětím a šeptem do ucha 'miluji tě'.