Drarry: ● Just you and me ●

Že by?

Pohled Draca :  

Byli jsme si tak moc blízko, stačilo tak málo k polibku, nejednou se vzájemně v našich uších rozezněl hlas toho druhého, ,,Miluj...." Vzbudil jsem se. Sakra, proč? Zamračil jsem se a pak následovali zrudlé tváře a přiblblý úsměv. Bylo by zábavné zjistit, jak to vše skončí. Najednou jsem si uvědomil, že už bych měl jít, koukl jsem se na čas, jen tak tak to stíhám. Usušil jsem se, oblékl, upravil, pobral své věci a šel do pokoje. V pokoji jsem odložil věci a šel na snídani. 

 Cestou po chodbě jsem se především díval na zem a věnoval se myšlenkám. ,,Au! Dávej si bacha Malfoyi!" Nemusel jsem se ani podívat, kdo se to na mě drze rozkřikuje, byl to zrzek Weasley, Ron Weasley. Jako vždy se svými kamarádíčky Hermionou a v čele s mým hrdinou mého dnešního snu, Harrym. ,,To ty se dívej kam šlapeš, Weasley, a ty moc nečum Grangerová!" Nepříjemně jsem zahučel a probodl oba dva pohledem, jediného Harryho jsem vynechal, jako posledních pár týdnů v Bradavicích.Každý jsme šel na druhou strnu, nevím kam šli oni, ale já šel na snídani. Uvědomil jsem si, že ponižováním Harryho, mu nikdy nebudu blíž, že bude lepší si ho spřátelit a tím mu být blíž než kdy jindy. Doma mě sice naváděli na špatnosti a vykládali, jak je Harry hrozný, ale tím víc jsem si začal uvědomovat jeho výjimečnosti, až jsem se zamiloval. To, že je výjimečný jsem věděl už dávno, ale možnou lásku jsem začal cítit až v poslední době. Občas jsem Harryho popíchl, ale to jen aby se neřeklo. 

V jídelním sálu už se hromadili studenti. Když všichni dorazili , neminul nás Brumbálův proslov. Všiml jsem si Harryho, jak jen zaraženě sedí a nimrá se v jídle, občas si dal nějaké to sousto a pak zase pokračoval v rýpání se v jídle. Dnes byl divný, už když jsem ho potkal na chodbě, tak byl zamlklý. Jedl jsem a chvílemi se díval na Harryho. Příjemně mně překvapilo a zaskočilo to, že on se na mě po nějaké chvíli začal dívat taky. Chvílemi se letmo pousmál a pak zase hleděl do talíře, potom zase na mě. Takhle to bylo celý ten čas strávený v jídelně. ,,Hej, Draco, co je s tebou??" strčil do mě jeden ze studentů ze Zmiozelu. ,,Draco!" ,teprve až po druhém oslovení jsem se probral, tak i Harry, když do něj Ron strkal. Byl to trans, který by býval nemusel skončit. Zvedl jsem se a přidal se ke zmijozelštím.

 Po vyučování jsem se odebral ven pod strom. Počasí bylo nic moc, schylovalo se k bouřce, typické podzimní počasí, ale to mně nijak netrápilo. Využil jsem toho, že venku bylo opravdu málo studentů, takže jsem si  četl, přičemž jsem jedl jablko. Ochlazovalo se, pár zbylých studentů co pobývalo venku se běželi schovat. Zůstal jsem sám a to mi k mé činnosti vyhovovalo. Nevím co mě k tomu donutilo, ale zvedl jsem hlavu, i když jsem byl pevně zabraný do čtení. Nedaleko ode mě stál Harry, díval se na mě a když zaregistroval, že jsem si ho všiml, rychle obrátil pohled a šel pryč. ,,Počkej! Kam jdeš?"