Drarry: ● Just you and me ●

Nedorozumění

Draco:

Venku už je tma a já se chystám jít spát. Jsem unavený, tok moc bych chtěl spát, ale moje myšlenky mi to nedovolí. Dnešní den byl opravdu šílený. Ještě jsem nikdy nevyjádřil tolik emocí a tak intenzivně, jako dnes. Je mi Harryho celkem dost líto, že jsem mu nemohl říct své ano. ,,Kurva!" potichu jsem zaklel. Vždyť já ho mám rád, líbí se mi, jen to chce čas, ale čekat se mi nechce. Ležíc na zádech jsem si zapletl prsty do svých vlasů a nevědomky jsem si za ně začal tahat. Mám strach, že mi Harry uteče za někým lepším, i když, kdo by mohl být lepší než já? V ten moment, kdy se moje myšlenky střídali jak dny v týdnu jsem dostal nápad. Je fakt, že to chce čas a také počkám. Bude to taková zkouška. Když Harry vyčká správného dne a správného momentu, bude můj. Jestli že mi uteče, aspoň budu vědět, že mě nejspíš nemiloval a že to všechno byl jen chtíč. Spokojeně jsem se zachumlal pod deku se snahou jít spát. Uspokojila mě má myšlenka, můj nápad a já tak mohl klidně usnout.

Sál byl opět plný hluku a hladových studentů. Chystal jsem se sednout si ke Zmijozelským, ale ty mě už nějaký ten pátek propichovali pohledem. Rozhodl jsem se jim ukázat, že mám taky svojí hrdost -jako by to nevěděli-. Posadil jsem se na druhý konec stolu, co nejdál od mojí koleje. Opravdu jsem neměl náladu se vtírat, ať si každý myslí co chce, mě už je to jedno. Čas nevrátím, proto se budu snažit jím nemarnit a co nejvíce se věnovat Harrymu, který je určitě citově zmatený. Nemohl bych si ho po tom včerejšku jen tak nevšímat a dělat, jako by nic. To že jsem Malfoy neznamená, že se budu chovat arogantně i ke svému zelenookému příteli. 

Harry zrovna vcházel do sálu. Nemohl jsem si nevšimnout, jak ho Grangerová pořád drtila. Harry nevypadal zrovna nadšeně. Bylo mi jasné, že něco není v pořádku. Málokdy se stává, že by se takto k sobě chovali.Pozoroval jsem Harryho a čekal, kdy si mě můj Nebelvír všimne. Když se tak stalo, lehce jsem mu zamával, skoro neznatelně. Naznačil jsem mu, ať si sedne ke mě. Harry mi jako na souhlas přikývl a věnoval mi letmý úsměv. Něco říkal Hermioně, bohužel jsem neslyšel co, zas tak blízko u mě nebyli. ,,Ty mi nebudeš rozkazovat, co smím a co nesmím.  A jestli jo, tak tomu nebude dlouho." slyšel jsem Harryho, jak zvýšil hlas. Ten jí to teda dává, ale dobře jí tak, měla by si uvědomit kdo je ona a kdo je Harry. Nedával jsem tomu naději, tušil jsem, že si to Harry nenechá jen tak líbit. Jak jsem předpokládal, stalo se tak, Harry už to nevydržel, ,,Drž už hubu Grangerová!" Když ještě polospící a hlasití studenti zaregistrovali řev a nadávky, nastalo ticho. Všichni se jen dívali na scénku a čekali, co bude dál. Do situace vstoupila profesorka Mc Gonagallová, ,,Tak to by stačilo, Pottere. Posaďte se ke stolu a už na sebe neupozorňujte. Srážím Nebelvíru deset bodů. A vy si všímejte svého." varovala Harryho i studenty a posadila se k profesorskému stolu. Chvíli to vypadalo klidně, Hermiona si však neodpustila poznámku, ,,Od tý doby, co se kamarádíčkuješ s Malfoyem jsi neuvěřitelnej." s pláčem si sedla ke stolu. Všichni studenti si začali šeptat. Bylo to venku. Měl jsem toho dost, vstal jsem od stolu, ,,Ty hloupá huso" zakřičel jsem na Grangerovou. ,,A ty Harry, slíbils, že  ta nána bude držet zobák." 

,,Jo Draco, já si myslel totéž," vražedně se koukl po Hermioně. Harry byl rozrušený, nemohl jsem se na něj zlobit, nebo mu snad něco vyčítat. Gonagallová nakázala, ať se všichni odebereme z jídelního sálu, prý to pro dnešek stačilo. Ano, pro dnešek ano, ale kdo ví, co se tu ještě bude dít. Chytil jsem Harryho kolem kamen a šli jsme spolu pryč. ,,Harry, buď v klidu, máš mě." věnoval jsem svému dobrému příteli úsměv. ,,A ty máš zase mě, jsme tu jeden pro druhého. Toho si moc cením. Moc ti děkuju Draco. Po dnešku jsi nejspíš můj jediný přítel." Co si Harry začal uvědomovat následku svého výbuchu, zesmutnil. ,,Noták, Harry...Nemůžeš za to, nemůžeš si vše nechat líbit." Na jednu stranu jsem byl moc rád, že teď Harry bude závislí jen na mě. Na druhou stranu mi ho bylo líto. Každopádně jsem věděl, že se zase dají dohromady, všichni včetně Grangerové. V patách nám byl Snape, takže jsme zrychlili tempo a schovali se do Komnaty nejvyšší potřeby. Sice byli v plánu Prasinky, Harry a jeho neviditelný plášť, ale to asi můj zelenooký zapomněl. Ne že by mi to vadilo, byl jsem naopak rád, že spolu budeme trávit čas.