Cullenovi a čtvrtý živel

Strach

Carlisle

Lenka na sobě měla ohořelé oblečení, ale na těle neměla jedinou popáleninu. Ale v plicích musela mít mnoho kouře, podle těžkého oddechování. Vzal jsem ji tedy do náruče. Edwardovi jsem poslal myšlenku na to, že Lenku donesu k Esme a ostatním. Rychle kývl a vydal se dál. Já jsem se rozběhl zpět. Esme si mě všimla jako první. ,,Carlisle." Přiběhla ke mně a pevně mě objala. ,,Pozor, ať ji neumačkáš." Usmál jsem se na ní. ,,Jsi v pořádku?" ,,Ano, a Edward taky." ,,Jasper a Emm jsou taky v pořádku. Jazz přinesl Monču." ,,Žije?" Zeptal jsem se. ,,Ano, ale je v bezvědomí." ,,Podívám se na ní." Esme mě tedy zavedla k Monče. ,,Carlisle." Ozvaly se hlasy ostatních. ,,Jsem v pořádku." S těmi slovy jsem položil Lenky tělo vedle Monči. Obě měli v plicích hodně kouře. To jsem usuzoval z jejich těžkého dýchání. A navíc byly obě v bezvědomí.

Esme

Carlisle holky ošetřil v rámci možností. ,,A co Patrik?" Zeptala se ho Alice. ,,Před domem je ohromná změť plamenů. Lenka a Monika byly v takové vzdálenosti, abychom je mohly vytáhnout a vzít sem, ale Patrik zřejmě takové štěstí neměl." Řekl Carlisle. Vzlyky se mi draly z hrdla a nohy mě nechtěly poslouchat. Klesla jsem k zemi. Carlisle byl ve vteřině u mě a pevně mě tiskl k sobě.

Asi za půl hodiny se vrátili i Emm a Edward. ,,Měli bychom uhasit ty plameny." Byla první věta, kterou řekli, když se vrátili. ,,Jo, to bychom měli." Souhlasil Carlisle a pustil mě ze svého objetí. ,,Al, Esme, vy tu zůstanete a dáte pozor na ty dvě. Ostatní půjdou hasit." Zavelel Carlisle a než odešli, tak mě políbil do vlasů. ,,Mrzí mě to." S těmi slovy odešel. Jakmile zmizel, tak jsem se posadila a objala jsem si kolena. Bylo mi, jako bych přišla o dítě. Vím, že je to hloupé, ale Lenka, Monča i Patrik byli jako moje děti. Zvykla jsem si na ně a milovala jsem je. Stejně jako Carlisle, Alice, Bellu a ostatní. Al si sedla ke mě. Objala mě kolem ramen. I ona měla pláč na krajíčku. I pro ni to bylo těžké.

Carlisle

Doběhli jsme k plamenům. Vypadaly jako, kdyby v době kdy jsme tu nebyli spíše získaly na síle, než naopak. Ale domu se jakoby vyhýbaly. ,,Dobře, jak takovýhle požár uhasíme?" Zeptal se mě Emm. ,,Musíme nosit vodu od nejbližšího potoka." ,,A v čem?" ,,Zkusíme si udělat potrubí z kůry stromů." Navrhl jsem.