Cullenovi a čtvrtý živel

Trénink III. část

Lenka

Dny rychle ubíhaly a nám se blížil den posledního souboje. Měl to být závěrečný souboj v týmech. Během těch čtrnácti dnů se rozlišovala úrověň souhry a bojového umění. S Patrikem a Mončou jsme se drželi ve vrcholu žebříčku.

Den před posledním soubojem rychle utíkal. Tedy až do tří hodin odpoledne. To už bylo po soubojích. Jen já, Patrik a Monča jsme zůstaly ve velké tělocvičně a dopilovávali jsme různé útočné kombinace a tak. V tu dobu za námi přišel David. ,,Ahoj." Pozdravil nás. ,,Ahoj." Odpověděli jsme mu jednohlasně a na chvíli jsem přestali s tréninkem. ,,Co tě sem přivádí?" Zeptala jsem se ho. ,,Mám pro Vás vzkaz." Řekl a podal mi dopis. ,,Díky." Usmála jsem se na něj. ,,Nemáš za co." Opětoval mi úsměv a zmizel. ,,Tak ho otevři." Řekl Patrik. Natrhla jsem tedy obálku a vytáhla jsem dopis.

Zítra prohrajete a nejen souboj.

To byla jediná slova v dopise. Všichni tři jsme na ten dopis koukali jako opaření. ,,Asi se nás soupeři snaží jen zastrašit." Uklidňoval nás Patrik. ,,Asi ano." Souhlasila jsem. ,,Pojďme dokončit trénink. Alespoň tak nebudeme myslet na hlouposti." Dodala jsem ještě a vrátila se na cvičiště. Roztočila jsem se ohromnou rychlostí a vytvořila tak ohnivý vír. Patrik do něj vhodil několik vodních koulí a Monča to zakončila písečným prachem. Byl to řádně silný útok. ,,Jo tohle bychom zítra mohli použít." Zasmála jsem se a nějaký hloupý papír jsem pustila z hlavy.

Patrik

Trénovali jsme až do šesti hodin do večera. Večeři jsme si vzali na pokoj. Vešel jsem první. ,,Pojďte dál mé dámy." Zahrál jsem si na gentlemana. Holky se začaly chichotat. ,,Děkujeme pane." A vešly do místnosti. ,,Tak co budeme dělat po večeři?" ,,No, já se půjdu projít do parku." Usmála se Monča a zamířila ke své posteli. ,,A co ty?" Přitočil jsem se k Lence. ,,Já si asi dám dlouhou sprchu." ,,Hm to zní dobře. Smím se přidat?" Zavrněl jsem jí do ucha. Došli jsme k naší posteli. A na ní byl další dopis. Ztuhli jsme. ,,Co tam blbnete?" Zeptala se nás Monča, když si nás všimla. Nebyli jsme jí schopni odpovědět. Tak se přišla podívat. ,,To má být nějaký blbý vtip." Vypadlo z ní, když k nám došla a uviděla to co mi. Jako první se odhodlala a vzala do rukou dopis. Rychle rozhtrhla obálku a vytáhla dopis.

Čas nezastavíte, hodiny odtikávají vaše poslední chvíle.

Přečetla ta slova nahlas. Chvíli bylo tichlo. ,,To jsou blbý vtipy." Prohlásila nakonec Lenka. ,,Někdo se nás snaží vyděsit nic víc." Snažil jsem se odlehčit situaci.