Cullenovi a čtvrtý živel

Zlo a nic víc

Patrik

S Davidem a Mončou jsme se vrátili zpět do našeho pokoje. Bylo nám jasné, že když se tam Lenka zamkla, tak že nechce být rušena, a že to bude na delší dobu. Chvíli jsme seděli jen tak mlčky. ,,Jak se ti vlastně daří Davide?" Zeptal jsem se ho, když už mě ticho omrzelo. ,,Celkem dobře, udržování paláce a říše je sice trochu náročné, ale baví mě to." Odpověděl mi s lehkým úsměvem na rtech. ,,A jak se daří vám a Cullenovým?" Zeptal se nás pro změnu David. ,,Dobře, Cullenovi jsou velmi milí. Vlastně se už tak trochu počítáme do jejich rodiny." Lehce jsem se zasmál a David s Mončou jsme se ke mně přidali.

V pokoji už jsme byli přes tři hodiny. ,,Neměli bychom ji zkontrolovat?" Zeptal se David. Zavrtěl jsem hlavou. ,,Znáš Lenku, když se do něčeho pustí, tak ji od toho neodtrhneš. Navíc by nám jen vyčetla, že ji rušíme." ,,Jen, aby se jí tam něco nestalo." Pokračoval David. ,,Ještě hodinu počkáme a pak se za ní podíváme jo?" ,,Dobře." Podřídil se nakonec David.

Monča se pak podívala na hodiny. ,,Lidi je už půlnoc, nepůjdeme už spát?" ,,Klidně běž Moni, já ještě počkám na Lenku." Odpověděl jsem jí. ,,Dobře, ale neponocujte moc dlouho, nebo zítra ten souboj opravdu prohrajeme." Dodala ještě Monča, než zmizela v koupelně. Jakmile za sebou zavřela dveře, tak se David zvedl ze židle, na které do teď seděl. ,,Co myslíš, že Lenka hledá?" ,,To nevím Davide." Přiznal jsem mu popravdě. ,,Myslíš, že něco objeví?" ,,Spíš si myslím, že něco tuší." Víc jsme to neprobírali, protože se do pokoje vrátila Monča. ,,Dobrou." Řekla a zalezla do postele.

Lenka

V knize byli lektvary proti účinkům jistých smrtelných kouzel, proti různým druhům uhranutí, proti otravám a tak dále. Podle toho, co jsem zatím věděla, čehož nebylo moc, tak mi přišla jako nejpravděpodobnější možnost uhranutí. To by dotyčný mohl použít i na dálku. A pak také smrtelná kouzla. Jenže jich tam bylo strašně moc. ,,Olivie, mohla by jsi mi prosím trochu napovědět?" Zvedl se lehký vánek a otevřel knihu na osmi různých místech. Stránky jsem si založila a vydala jsem se do laboratoře.

Patrik

Monča už hodinu klidně podřimovala a my s Davidem jsme se vydali Lenku zkontrolovat. Přeci jenom už byla jedna hodina v noci a všichni jsme si potřebovali odpočinout. Ale když jsme přišli do Davidovi kanceláře, tak dveře byli otevřené a všude byly hromady knih. A Lenka nikde. Přešel jsem k té hromadě, která mi byla nejblíž. Vzal jsem knihu, která byla na vrchu. ,,Duchové a náš svět." Přečetl jsem její nadpis. ,,Co to meleš?" Otočil se na mě David, který si nevšiml knihy, kterou jsem měl v rukách. ,,To je nadpis té knihy." Zvedl jsme ji výš, aby si jí všiml i David. Ten přišel nevěřícně ke mně a začal si prohlížet i ostatní knihy.