Cullenovi a čtvrtý živel

Opět Olivie

Olivie

Vrátila jsem se z Davidovi kanceláře zpět do říše mrtvých. Bála jsem se o všechny. Netrvalo dlouho a rozezněly se gongy. Ty oznamovaly příchod nových duší. ,,Ale ne." Pomyslela jsem si a běžela k bráně, kterou duše vstupovaly, ale která nám umožňovala se někdy vrátit v podobě duchů a podívat se na své staré přátele. Stála tam Lenka, Monča a Esme s Alice. ,,Leni." Vykřikla jsem ještě za běhu. ,,Olivie." Oplatila mi výkřik Lenka. ,,Pevně jsem ji objala." ,,Co se stalo?" Ptala jsem se. ,,Já pořádně nevím." Začala Lenka. ,,Bylo to rychlé a poslední co si pamatuji je ohromné světlo." ,,Světlo?" Nechápala jsem jak od někoho, kdo panuje černou magií může vzniknout světlo. ,,Ano světlo." Zopakovala mi Lenka. 

,,Dobrá, tady to nebudeme řešit. Není na to vhodný čas. Pojďte se mnou." Chytila jsem Lenku za ruku a táhla jsem ji k sobě domů. Ostatní nás následovali. Všimla jsem si jejich zvědavých pohledů. ,,Je tady krásně že?" Otočila jsem se na ně. ,,Ano." Vydechla Esme. Pak, ale sklonila zrak. ,,Ale chybí tomu Carlisle že?" Dokončila jsem za ni. Jen pokývala na souhlas. Dovedla jsem je do svého domu. ,,Leni, musím ještě něco zařídit, počkejte prosím tady a nikam nechoďte." Poslední slova jsem zdůraznila. Lenka kývla, že pochopila a já jsem je v domě pro jistotu ještě zamkla. 

Vrátila jsem se opět k bráně a prošla jsem jí. Jako obvykle jsem se objevila v Davidově kanceláři. David seděl za stolem a bolest v jeho tváři byla jasně čitelná. Jenže jeho jsem nehledala. Prošla jsem stěnou kanceláře a přemýšlela, kde by asi tak Patrik mohl být. Chvíli mi trvalo, než mě to napadlo. Mrtvá těla, tedy alespoň ta lidská potřebují chlad. A jediné chladné místo bylo sklepení paláce. Okamžitě jsem se tam vydala. Bylo mi jasné, že tam kde jsou těla budou i ti, kteří je ze všeho nejvíc milovali. 

A měla jsem pravdu. Což jsem zjistila, když jsem se objevila ve sklepení. Ta čtyři těla ležela na podivných lavicích. Patrik seděl u Lenky těla. Carlisle samozřejmě u těla Esme a kde jinde by seděl Jasper než u těla jeho drahé Alice. Přiblížila jsem se k Patrikovi. Až teď jsem si mohla Lenky tělo pořádně prohlédnout. ,,Páni, tohle muselo být hrozné kouzlo." Pomyslela jsem si, když jsem zahlédla černou tvář a v místech kde měli být krásné tmavě hnědé oči podivnou temnotu. ,,Patriku." Promluvila jsem k němu. Vypadal jako by mě neslyšel. Zkusila jsem to tedy znovu. ,,Patriku." Opět nic. Sáhla jsem mu na rameno. Až tehdy se konečně otočil.