Cullenovi a čtvrtý živel

Zázrak

Patrik

Výbuch mě odhodil ke dveřím domu. Z posledních sil se mi podařilo dostat dovnitř a vytvořit kolem domu slabou kopuli, která měla dům a i mě chránit před ohněm. Pak se mi únavou zavřely oči.

Neměl jsem ponětí, jak dlouho jsem spal. Ale plameny stále obklopovaly dům. Byl jsem o něco silnější a tak jsem se rozhodl dostat z domu ven. Pokusil jsem se uhasit plameny. Nad domem se mi podařilo vytvořit obrovský dešťový mrak. Z něho se spustil ohromný liják. Plameny syčely proti vodě, která jim brala životní sílu. Ale nakonec jí podlehly. Klesl jsem na kolena. Byl jsem opět slabý. Ale musel jsem najít ostatní. Vyplazil jsem se ven z domu. Všechna tráva byla pryč a zbyly po ní jen hromady prachu. ,,Leni, Moni, to ne." Zašeptal jsem. Přeci nemohli uhořet. Ne, to nejde to se nesmělo stát. Plazil jsem se z posledních sil kolem domu. Snažil jsem se je najít. ,,Patriku." Zaslechl jsem Carlisleův hlas. Během chvilky jsem i ucítil chlad jeho těla na svém těle. ,,Lenka." ,,Jsou obě v pořádku." Po jeho slovech mi spadl kámen ze srdce. ,,Dobře." ,,Měl by jsi si odpočinout." Usmál se Carlisle. Pomohl mi se postavit a dovedl mě do obývacího pokoje. Položil mě na pohovku.

,,Edward tu bude za pár minut, já dojdu pro ostatní." Řekl, než odeše z domu. Kývl jsem, že chápu. Pak jsem zavřel oči a nechal se opět pohltit spánkem. Probudili mě hlasy. Pomalu a líně jsem otevřel oči. ,,Dobrý večer." Pozdravil mě Vigo. ,,Dobrý." Utrousil jsem. ,,Říkal jsem jim, aby byli tišší." Zaslechl jsem Edwardův hlas. ,,To je dobrý Edwarde." Pomalu jsem se posadil. Moje tělo protestovalo. Bylo ještě pořád hodně unavené, otřesené a slabé. ,,Dobrý večer vaše Veličenstva." Pozdravil jsem i Hyacinta a Anastázii.

Carlisle

S Edwardem jsem se minul na cestě od domu. Nešel jsem Rose a Emmetta. ,,Rose, Emme, všeho už můžete nechat, je po požáru." ,,Jak to?" Vypadlo z nich jednohlasně. ,,Patrik plameny zničil?" ,,Patrik, on žije?" ,,Ano, je v pořádku, jen pár škrábanců a dost unavený, ale jinak je v pořádku." ,,To je skvělé." ,,Ano Rose." Usmál jsem se. ,,Najděte všechny ostatní a pošlete je domů. Já půjdu pro Esme a ostatní ano." ,,Jistě." A než jsem stihl mrknout byli oba pryč. Usmál jsem se jejich tempu. Byl jsem rád, že jsou všichni v pořádku a nemohl jsem se dočkat až všechny ty novinky budu moci vypovědět mojí milované Esme. Určitě bude mít stejně velkou radost jako já. Možná ještě větší.