Cullenovi a čtvrtý živel

Živý nebo mrtvý

Patrik

Seděl jsem u Lenky těla, když tu mi něco studeného sáhlo na rameno. Otočil jsem se, ale nic jsem neviděl. ,,Patriku." Zaslechl jsem čísi hlas říkat mé jméno. ,,Leni?" Zeptal jsem se. ,,Ne Patriku, to jsem já Olivie." ,,Aha." Odpověděl jsem sklesle. ,,Lenka se má dobře." ,,Aspoň to." Odpovídal jsem nepřítomně. ,,Patriku, možná tu je šance ji zachránit." Tahle slova mi vlila naději opět do žil. ,,Nejdřív mi přesně řekni co se stalo." Řekla Olivie. Podíval jsem se na Carlisle a Jaspera. Ty nás nevnímali. Byli v takové apatii, že nebyli schopni ničeho jiného než naposled hledět do tváří svých milovaných. 

Vyprávěl jsem Olivii úplně všechno, do posledních podrobností. Olivie jen pokyvovala hlavou a pak zašeptala. ,,Ta černá koule se roztříštila o Lenky ohnivou kopuli a pak začala zářit." ,,Myslíš, že to něco znamená?" ,,Patriku, máš ještě všechny lektvary?" ,,Ano." Ukázal jsem na svůj pásek. ,,Dobře tak vyndej ten proti temnotě." Přikázala mi. Hned jsem tak učinil. ,,Dobře a teď zvedni Lence hlavu a dej jí napít." S radostí a nadějí jsem tak učinil. 

Ale nic se nestalo. ,,Je pozdě Olivie." Zašeptal jsem ještě. ,,Nevzdáme to Patriku. Pojď se mnou do knihovny." Řekla. Líně a dosti neochotně jsem se zvedl na nohy a vydal se do knihovny. Cesta mi trvala dost dlouho, takže hned u dveří se do mě pustil Oliviin hlas. ,,Patriku, nemáme moře času. Jestli jim chceme pomoci, tak sebou musíme hodit." ,,Jo, jo." Zamumlal jsem a vlezl do knihovny. 

Olivie

Patrik i ostatní byli v hrozném stavu. To mě jen utvrdilo v tom, že musíme najít způsob jak holky vrátit zpět do tohoto života. Kouzlem jsem z knihovny vyházela všechny knihy, které měli s naším problémem co dočinění. Patrik i já jsme se pustili do listování v nich. Jenže knih bylo hodně a my jsme byli jen dva. Po dvou hodinách jsme měli prolistovanou sotva třetinu. A já přeci jen byla duch a mé síly byly v tomto světě značně omezené. Takže jsem musela po dvou hodinách přestat a trochu si odpočinout. No jo no duchové v tomto světě mají velké nevýhody. Nespala jsem, jen jsem chvíli seděla v křesle a sledovala Patrika. 

,,Mám to." Rozezněl se knihovnou Patrikův nadšený hlas a viděla jsem jak nadšeně vyskočil z křesla. ,,Patriku." Objevil se v knihovně i David, který nejspíš zaslechl jeho jásot. ,,Co se děje?" Hleděl na něj nechápavě. ,,Olivie, Davide mám to. Tady je to." ,,Co je to?" Divil se David a já nakoukla Patrikovi přes rameno.