TMNT - Poprvé v česku

6. kapitola

Přesně ve chvíli, kdy jsem za sebou zavřela dveře, se začal otevírat poklop od kanálu a vykoukla z něj zelená hlava. Trvalo jenom pár vteřin, než všichni čtyři stanuli na povrchu cesty. S sebou už nesli pár krabic a tašek. Rychle jsem se rozhlédla okolo, ale naštěstí nikde nikdo nebyl a tak jsem jim rychle pokynula rukou, aby šli dovnitř. Ve vteřině byli za dveřmi, které jsem raději zavřela. Věci, které přinesli, ještě drželi v rukách. „Ty věci tady klidně položte." Řekla jsem a ukázala rukou směrem ke stěně. „A tohle je všechno, nebo ještě pro něco půjdete?" Zeptala jsem se a zároveň s tím si pomyslela, že i když říkali, že toho mají málo, tak takhle málo to být nemohlo. „Jo, půjdeme." Řekl Leo „Každý tam máme ještě jednu várku věcí a pak taky sem musíme nějak dostat April. Tak pro ty věci asi půjdeme rovnou teď." S tím se Leo otočil, všichni zase rychle vyběhli ze dveří a zmizeli ve stokách.

Vyhlížela jsem je z okna. Netrvalo jim moc dlouho dostat se do doupěte, vzít zbytek věcí a zase přijít zpátky. Pustila jsem je dovnitř a oni složili zbytek věcí na podlahu vedle první várky. „A teď jak? Vy půjdete pro April a já mezitím připravím její pokoj?" Zeptala jsem a Leo mi odpověděl: „Já s Donniem tam zajdeme a Raph a Mikey ti pomůžou všechno nachystat." Po jeho slovech on i Donnie odběhli.

Jakmile nebyl Leo v dohledu, Raphael po mě hodil pohled, který jasně říkal: „No zapomeň, že ti vůbec s něčím budu pomáhat." Tak jsem raději řekla: „Raphaeli, jestli mi nechceš pomáhat, tak nemusíš. Mikey, ty mi pomůžeš?" Mikey se na mě usmál a zvedl palec. „No jasně, rád ti pomůžu." Potom jsem se otočila a mávla na Mikeyho rukou, aby šel za mnou.

Z verandy jsem prošli velkými prosklenými dvojdílnými dveřmi do chodby, která měla tvar písmene T. Vpravo od nás byl krb, u kterého byly dvě pohovky a konferenční stolek. Vlevo byl prázdný úsek chodby, který vedl ke schodišti. A přímo před námi byla nejdelší část chodby, která vedla k jejich pokojům a koupelně a na jejím konci byly zadní dveře, které vedly na zahradu. Přízemí našeho domu bylo vyhrazené pro návštěvy a těch mívali rodiče poměrně hodně, když byli doma.

Mikey se za dveřmi zastavil a zíral s otevřenou pusou. „Co se děje Mikey?" Zeptala jsem se ho při pohledu na jeho zaražený výraz. „Já, jenom že, no..." Začal koktat a pořád měl ten zaražený výraz „...Myslel jsem, že je to tady menší. Teda jako už zvenčí ten dům vypadá velký, ale zevnitř je naprosto obrovský." Dořekl Mikey a pořád měl otevřenou pusu a vykulené oči.

„Tak pojď. Leo a Donnie tu určitě za chvilku budou." Řekla jsem a tím probrala Mikeyho z transu. Zavedla jsem ho hned do prvních dveří napravo. Nevím proč, ale tenhle pokoj mi pro April přišel asi nejlepší. Okno v něm bylo otočené na jih a hned rovně přes chodbu byla koupelna. Otevřela jsem dveře pokoje a vešli jsme dovnitř. Ve všech pěti pokojích bylo stejné vybavení, které zahrnovalo velkou postel s nočním stolkem, psací stůl se židlí, velkou skříň, menší skříň s televizí, dvě křesla a konferenční stolek. V pokoji nebylo moc práce, stačilo jen povléct peřiny, takže bych Mikeyho asistenci ani nepotřebovala, ale chtěla jsem se ho na něco zeptat. „Mikey," řekla jsem a tím ho vytrhla z ještě pořád přetrvávajícího transu. „co proti mně vlastně Raphael má? A myslíš, že se to třeba časem zlepší?" Mikey se na mě podíval a pak řekl: „Popravdě, Raph už je prostě takový. Nesnáší změny, a hlavně to co nemá pod kontrolou, ale nakonec si vždycky nějak zvykne, takže doufám, že to bude za chvilku v pohodě." Mikeyho odpověď mě trochu uklidnila, ustlala jsem postel a pak jsme už šli zpátky na verandu.

Leo a Donnie se ještě nevrátili a Raphael zatím pochodoval tam a zpátky na verandě, něco si pro sebe mumlal a pokukoval skrz okno po vchodu do stok. Byla to docela velká náhoda, když sotva pár vteřin po tom, co jsem s Mikeym přišla zpátky na verandu, se vrátili i Leo a Donnie. Nesli April na provizorních nosítkách vyrobených z nějakých dvou trubek a kusu látky. Když vešli dovnitř a Raphael za mini zavřel dveře, rychle jsem řekla: „Rovnou pojďte za mnou, už mám všechno nachystané." Otevřela jsem dveře z verandy do chodby a zavedla je k Aprilinu pokoji. Šli tam všichni čtyři, Leo a Donnie nesli nosítka, Mikey potom zvedl z postele peřinu, aby tam mohl Donnie April pohodlně uložit a Rapael to vše sledoval jako hlídač.

Jakmile byla April zabezpečená, vyšli jsme všichni na chodbu. „Chcete si teď jít vybrat pokoje?" Zeptala jsem se, když za sebou poslední zavřel dveře od pokoje. „Nejspíš jo. A které pokoje jsou teda ty naše?" Řekl Leo a já mu vzápětí odpověděla: „Tak pojďte za mnou." Popošla jsem o pár metrů dál chodbou směrem k zadním dveřím, u toho ukazovala na jednotlivé dveře a říkala: „Tak naproti Aprilinu pokoji je koupelna, která je jenom vaše. Tady tyhle čtvery dveře jsou vaše pokoje, rozdělte si je, jak chcete, ale jsou všechny stejné, liší se jenom výhledem. A tyhle poslední dveře vedou ven na zahradu. Jsou sice zamčené, ale klíč nechávám zevnitř v zámku. Tak já vás asi nechám v klidu si vybrat pokoje a až to budete mít, tak za mou prosím přijďte. Počkám vás tam jak je ten krb, je to hned vedle vchodu na verandu." Dokončila jsem svůj proslov, otočila se a odkráčela chodbou. Vážně mě překvapilo, že se nezačali strkat a hádat se o pokoje a že všechno proběhlo naprosto v klidu. Nejspíš byli zaskočení z nového prostředí.