TMNT - Poprvé v česku

9. kapitola

Raph se zastavil na konci chodby a ohlédl se na mě, protože jsem zůstala stát u jeho dveří. Není divu, že jsem se trochu zapomněla, protože už jsem začala vymýšlet plán, jak ho dostat. „Leny, tak jdeš, nebo ne?" Zavolal na mě a já mu hned odpověděla: „Jo, jasně. Běž napřed, ještě si pro něco zajdu." Raph se jenom uchechtl, nejspíš s významem: Beztak se jí rozklepaly kolena a chce se z toho vyvlíknout.

Já jsem se ale zašla převlíknout do svého tréninkového oblečení. Nebudu přece trénovat v domácím tričku a teplácích. Tento můj úbor se zakládal na černých legínách a černém tričku, které mělo dlouhý rukáv a bylo docela hodně ke krku. Oboje bylo vyrobeno ze speciálního odolného materiálu. A přes to, že zbytek mého oblečení byl černý, jsem si na čelo uvázala bílý šátek.

Potom už jsem seběhla za Raphem do tréninkové místnosti. Hned jak jsem vešla do dveří, se na mě Raph tak nějak divně a překvapeně podíval. „Co je?" Zeptala jsem se, on se hned podíval jinam a pokračoval v protahování, tak jsem se taky začala protahovat.

„Tak co Raphe, chceš trénink se zbraněmi nebo bez?" Podívala jsem se na něj a trochu šibalsky se usmála. „Ty že bys zvládala zbraně? Radši bez, nechci tě zranit." Raph už se mi zas vysmívá?! „No jen počkej, ještě jsi nic neviděl. Ale jestli se na zbraně necítíš..." Řekla jsem si, že když může provokovat on, tak já můžu taky.

„Tak teda zbraně když chceš. Ale kde je máš?" Zeptal se Raph a začal se rozhlížet po místnosti. Pravda, tahle místnost byla dočista prázdná a já si s sebou nic nepřinesla. Ale udělala jsem něco, co ho zase jednou vyvedlo z míry. Přistoupila jsem k jedné stěně a zmáčkla skoro neviditelný knoflík. Najednou za stěny vyjela předtím skrytá police. Raph na to koukal s otevřenou pusou a já se mu musela upřímně zasmát.

Raph neviděl, co na policích leží, protože stál ze strany kde na ní byla připevněná falešná zeď. Já jsem hned přistoupila k polici a začala si vybírat zbraň. Měla jsem tam nejrůznější zbraně z celého světa. „Tak jo Raphe, uvidíme, jak se ti bude líbit tohle." Řekla jsem polohlasem, vzala něco z police, schovala to za záda a otočila se čelem k Raphovi. Ten mi věnoval další nechápavý výraz, trochu naklonil hlavu na stranu a povytáhl jedno obočí.

V ten moment jsem zpoza zad vytáhla svoji dvojici saí a zatočila s nimi v rukou, jako pravý mistr. Raph se po pár vteřinách konečně vzpamatoval a řekl: „Ty s tím vážně dokážeš zacházet?" Udělal další nevěřícně pohled a uchechtl se. „Pojď se o tom sám přesvědčit." Vykouzlila jsem rádoby ďábelský úsměv a ukázala Raphovi prstem, aby šel blíž.

Konečně jsme začali se skutečným tréninkem. Raph se po mě ohnal saí, ale já jsem jeho útok hravě zablokovala. Byla jsem u něj dost blízko, tak jsem využila příležitost a zasadila mu rukojetí saie ránu do břicha. Nejspíš to nečekal, trochu zalapal po dechu a předklonil se. Na nic jsem nečekala a další dobře mířenou ránou jsem ho shodila na zem.

Hned co se vzpamatoval, jsem se nad něj naklonila. Vážně jsem nečekala, že mě bude takhle šetřit a že ho vůbec dostanu na zem, protože jsem viděla, jak to vypadá, když skutečně bojuje. Zatímco se na mě ze země udiveně koukal, jsem mu řekla: „Až moc jsi mě šetřil. Já ti říkala, že nejsem špatná." A hned potom jsem se usmála jako andílek. Na Raphovi bylo hodně poznat, že mu vadí, že prohrál, ale na mou obranu, vážně jsem mu řekla, že nejsem špatná. „Tak jo, nějak to přestávám pobírat." Řekl Raph zase trochu zmateně. „Kolik jsi nám toho o sobě ještě neřekla? Kromě toho, že jsi neviditelná, že jsi nás špehovala a že tví rodiče jsou očividně hodně bohatí, tak ještě ovládáš ninjutsu?" Byl naprosto vyvedený z míry a já nemohla jinak, než se tomu smát. „Chtěl bys vědět jak to, že to umím, jak jsem se k tomu dostala a kdo mě učí, že? Tak to řeknu, ale rači všem najednou. Půjdem za nima nahoru, co říkáš?" Nejspíš jsem Rapha hodně šokovala, protože jenom přikývnul a pak se začal konečně sbírat ze země.

Došli jsme nahoru po schodech. Mikey ležel na gauči na chodbě u krbu, takže toho jsme hledat ani nemuseli a jen jsem mu řekla, aby šel s námi nahoru do obýváku. Leo ještě pořád meditoval na balkóně, musím uznat, že má výdrž. A Donnie byl zase v laborce a byl naprosto unešený jejím vybavením. Tyhle zbylé dva jsem taky zavolala do obýváku a pak všechny čtyři nechala, aby se posadili. Všichni kromě Rapha začali zkoumat moje oblečení s tázavými pohledy. Začala jsem teda vysvětlovat.

„Takže, asi si říkáte, proč vás zase ruším a ještě k tomu jsem takhle divně oblečená. Raph už něco ví, ale ne všechno." V ten moment se tři tázavé pohledy obrátily na Rapha, ale ten jenom pokynul hlavou ke mně a já zas pokračovala. „Je to tak, že kromě toho, co už o mě víte, mám ještě jednu důležitou dovednost a sice, že..."

Nedokončila jsem svou větu, protože přesně v ten okamžik mě přerušilo vytí, které se neslo z mého pokoje. „Pluto!" Plácla jsem se do čela a bez dalšího vysvětlování vyběhla k sobě do pokoje. Kluci za mnou zůstali jen vyjeveně zírat, jako co to zas melu.

Z mého pokoje se vyřítila obrovská bílá koule chlupů a ta uháněla až do přízemí ke dveřím do zahrady, za ní jsem pádila já a hned za mnou kluci. Zvíře netrpělivě poposedalo u dveří a čekalo na mě, až ho vypustím ven. Rychle jsem tedy otevřela dveře a taky vyběhla ven. Kluci na mě a tu věc zůstali jen nevěřícne zírat zpoza dveří.

Po nějaké době jsem se i s tou věcí vrátila dovnitř a šla rovnou do obýváku, kde už na mě čekali kluci. „No takže, tohle je Pluto." Řekla jsem a podrbala zvíře na hlavě mezi ušima. „To je pes?" Zeptal se Mikey. „Jo, je to švýcarský ovčák. Dostala jsem ho od rodičů asi před dvěma roky." „Ale není nějak moc velký na švýcarského ovčáka?" Řekl zase Donnie a nasadil zadumaný výraz. „Jo je. Ale rodiče říkali, že je to v pohodě." Pokrčila jsem rameny a vtom se do rozhovoru vmísil Mikey: „Můžu si ho podrbat, prosím." „Jasně Mikey! Neměl by ti nic udělat." Mikey se teda přesunul k Plutovi a začal ho trochu nesměle hladit a když Pluto nic nenamítal, začal si s ním Mikey pořádně hrát.