TMNT - Poprvé v česku

16. kapitola

Předně se moc omlovám, že jsem víc než půl roku nic nevydala a prosím vás za odpuštění. Jsem příšerný spisovatel, vážně. Úplně jsem se na tomhle příběhu zasekla, netušila jsem, jak pokračovat, neměla jsem čas psát ani nad příběhem přemýšlet a než jsem se dostala k tomu, že jsem měla čas i chuť, tak jsem zjistila, že jsem zapomněla, co jsem vlastně napsala. Každopádně, je nový rok a já sama doufám, že to letos dotáhnu do konce (a že se donutím vydat aspoň kapitolu měsíčně ;) ). Takže, have fun, Mojetaux

Po snídani jsem poklidila nádobí a pak šla za ostatními do obýváku, kde se mezitím začali bavit o tom, co se vlastně událo. Kluci už stihli April povyprávět, jak se sem dostali, co dělali než se seznámili se mnou a co dělali potom.

Když jsem vešla do místnosti, April zrovna říkala: „Takže my jsme se sem přenesli díky elektrickému výboji při teleportaci, ale co Casey a Sensei? Nemyslíte si, že si dělají starosti a že vás hledají?" Leo jí na to hned odpověděl: „No popravdě, když nám Leny dala telefon, tak první věc, co jsme udělali byla, že jsme zavolali Třískovi, takže už se o nás nebojí, ale předtím zněl dost vyděšeně."

Posadila jsem se do volného křesla a April se na mě otočila s otázkou: „Leny, jak je vlastně možné, že znáš želvy? Myslím, jako že normální lidi by po spatření mutantů před svým domem asi dostali infarkt nebo tak něco." Kousla jsem se dortu, sklopila pohled, nervózně se zasmála a pak ze sebe začala soukat odpověď: „To je dobrá otázka. Víš tehdy před rokem, když jsem byla v New Yorku, jsem tě jednou po škole potkala na ulici a pak tě viděla, jak lezeš do stok, což mi přišlo divné, a tak jsem tě tak trochu sledovala až do jejich doupěte. Samozřejmě, že tehdy poprvé mě to vyděsilo, ale pak jsem tam ještě několikrát zašla a sledovala je. No, a nevšimli si mě jenom díky tomu, že tou dobou už jsem za sebou měla pár let ninja výcviku." April na mě nevěřícně vyvalila oči, jako kdyby mi nevěřila, a tak jsem ještě dodala: „Klidně ti to pak předvedu, stejně jsme měli v plánu jít dneska trénovat."

April seděla na gauči s podivně zmateným výrazem. „Co je April?" Zeptal se Donnie. „Ale nic, jenom mi hlavou víří tolik otázek, že nevím, na co se zeptat dřív. Tak třeba – Leny, ty jsi říkala, že se učíš už pár let ninjutsu. To je tady v Česku tak dobrý sensei, že ti stačilo pár let, aby si tě nevšiml Tříska?" „No víš, tohle je taky dobrá shoda náhod." Řekla jsem a zasmála se. „Ony se věci totiž mají tak, že moje sensei se jmenuje Tang Mai a je to sestra Tang Shen. Kdysi před tím požárem doja bydlely v Japonsku a moje sensei se učila ninjutsu u klanu Hamato. Po tom požáru si myslela, že už jí nikdo z rodiny nezůstal a byla zničená, a tak se rozhodla odjet z Japonska a přestěhovala se sem. Tady několik let učila yogu, pak jsme se sem před pěti lety přistěhovali my, mamka se s ní skamarádila a trávili jsme u sensei hodně času. Všimla jsem si v jejím domě spousty vystavených starých japonských zbraní a zeptala se, jestli s nimi umí bojovat a sensei mi nabídla, že mě to klidně může naučit, ale že o tom nemám nikomu říkat, takže trénuju ninjutsu, zatímco rodiče si myslí, že jsem se velice zažrala do yogy." Dokončila jsem svůj krátký monolog a April vypadala ještě zmateněji než předtím. „Tak to je teda neskutečná náhoda. Předpokládám, že Tříska ani tvoje sensei o sobě navzájem neví, že?" Místo odpovědi jsem jen zavrtěla hlavou a April se ještě zeptala: „A jak je teda možné, že si tě Tříska nikdy v doupěti nevšiml?" „No, tak zpočátku to bylo díky tomu, že jsem se držela opravdu daleko, ale později jsem díky jedné Donnieho nehodě získala schopnost být neviditelná, takže když jsem byla potichu, mohla jsem prakticky jít kamkoli." Odpověděla jsem a April se s nevěřícným výrazem obrátila na Donnieho.