TMNT - Poprvé v česku

15. kapitola

Ten někdo mě okamžitě zaregistroval a otočil se směrem ke mně. Byla sice ještě tma, ale i tak jsem poznala, že to byl Raph. Jakmile mě Raph poznal, vstal z křesla a přešel ke mně. „Leny, já...emm...se ti chci omluvit. Vážně jsem tě nechtěl zranit." Raph sklopil oči a zaryl pohled do podlahy.

Tohle jsem od něj nečekala. To bych spíš předpokládala, že se mi bude vyhýbat nebo půjde trénovat, ale omluvu jsem vážně nečekala. Byla jsem tím naprosto zaskočená, protože dobře vím, jak je pro něj těžké se někomu omlouvat.

„To je v pohodě. Ani už to moc nebolí." Usmála jsem se. No, s tím že to nebolí, jsem pěkně kecala. Bolel mě každý pohyb, ale jednou jsem kunoichi, tak to budu muset vydržet.

Ještě pořád jsem v jedné ruce držela hrnek s čajem a v té druhé deku, takže jsem udělala pár kroků směrem ke stolu a položila si tam ten hrnek a deku hodila na křeslo. „Umm...Raphe, dělala jsem si čaj, tak budeš chtít taky?" „Ne, díky. Už půjdu spát. Nemohl jsem až doteď usnout, taky proto jsem byl tady, ale myslím, že už bych mohl zabrat. Tak zatím." S tím vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře.

Uvelebila jsem se do křesla do nejméně bolestivé polohy, zachumlala se do deky a začala pomalu upíjet z kouřícího čaje. Bylo už asi okolo čtvrté ráno a obloha pomalu začínala světlat. Všechno se pomalu začínalo probouzet, ptáci začínali zpívat své ranní opery a mně se na to hrozně příjemně koukalo. Než jsem se nadála, bylo úplné ráno.

Vstala jsem z křesla a odnesla prázdný hrnek do kuchyně. Pak jsem zamířila do koupelny rodičů, kde měli všemožné léky a krémy. Trochu jsem se tím prohrabala a našla si něco proti bolesti a taky krém na modřiny a otoky.

Co jsem potřebovala jsem si odnesla do svého pokoje a až tam si vzala prášek a začala si mazat bebíčka. Všechno šlo v pohodě, ale pak přišla řada na tu modřinu, co mám přes obratle, a to už byl problém, protože jsem si tam nedosáhla. Moc se mi nechtělo někomu říkat o pomoc, ale nakonec jsem musela.

V ruce jsem držela tubu s krémem a přemýšlela, za kým by bylo nejlepší zajít. Rapha a Lea jsem vyřadila rovnou, protože Raphovi by to jenom zvýšilo pocit viny a Leo mi prostě teď připadal nějak chladný. Takže jsem se rozhodovala, jestli jít za Mikeym nebo Donniem.

Pomalu jsem scházela ze schodů a když jsem už stála v chodbě, která vedla k pokojům mých návštěvníků, z Aprilina pokoje vyběhl Donnie a začal na celý dům radostně povolávat: „Pojďte sem všichni! Honem! April se probrala!"

Dveře zbývajících tří pokojů se otevřely téměř zároveň. Mikey vystartoval jako torpédo a Leo taky přiběhl dost rychle. Jenom Raph se trochu loudal a protíral si oči, protože spal asi dvě hodiny, ale hned co mu došlo, co to Donnie křičel, naprosto ho to probralo a zrychlil. Ihned jsem zapomněla na nějaké modřiny a běžela tam taky.

April seděla na posteli a vypadala hodně zmateně a překvapeně z toho, kde je. Kluci stáli u její postele, všichni vypadali velice šťastně, Donnie něco kontroloval na přístrojích a Mikey se April ptel, jak se cítí. Já jsem zůstala stát trochu víc vzadu, protože jsem ani nevěděla, jestli si mě pamatuje.

„Nebojte kluci cítím se naprosto v pořádku. Ale kde to vlastně jsme?" Zeptala se April a Leo jí na to odpověděl: „To je na hodně dlouhé vyprávění, ale ve zkratce: Jsme v Česku v domě Leny, která s tebou prý před rokem chodila do školy." Když to Leo řekl, ukázal na mě a já na April zamávala a usmála se. „No jasně! Ahoj Leny, dlouho jsme se neviděly. Ale jak to proboha vypadáš! Co se ti stalo?" „To je teď jedno, řeknu ti to kdyžtak později." Odpověděla jsem a koutkem oka se podívala na Rapha. Ten sklopil pohled a pak odešel z pokoje.

Když jsem dořekla tu větu, April se zatvářila zmateně, ale pak se zasmála a řekla: „Mluv na mě anglicky, víš že ti nerozumím." Teď jsem byla zmatená zase já, ale pak mi to došlo a plácla jsem se do čela. „Donnie, ty jsi ještě April nedal tu překládací pilulku, že?" Pošeptala jsem Donniemu. „Hned budu zpátky." Řekl Donnie a vyběhl z pokoje. Asi za minutu se vrátil a podal April ten prášek a skleničku s vodou.

Apirl si vzala prášek i skleničku do ruky a podívala se s otázkou na Donnieho. „Je to speciální prášek, který jsem vyrobil z mutagenu. Působí to na řečové a sluchové centrum mozku a v podstatě ti to překládá jakoukoli řeč do mateřského jazyka. Takže na tebe klidně může někdo mluvit japonsky a ty mu budeš rozumět, ale on tobě ne, když neměl tu pilulku. Dost husté, že." Z Donnieho hlasu bylo poznat, že je na svou práci patřičně hrdý.

„Tak co, už je to lepší?" Zeptala jsem se April, ona přikývla a odpověděla: „Takže jestli chápu Donnieho vysvětlení správně, tak ty mě teď slyšíš mluvit česky, zatímco já tebe slyším mluvit anglicky." „Jo přesně tak" Řekla jsem.

Na chvilku jsem se zamyslela, a zatímco se Donnie April ptal na to, jak se cítí, mě něco napadlo. „April, nemáš hlad? Zrovna je ráno, tak bych ti mohla přinést snídani." „No hlad mám, ale myslím, že už jsem byla v posteli dost dlouho a cítím se dobře, takže můžu klidně jíst s váma u stolu." Odpověděla mi April, pak se podívala na svoje oblečení a zpátky na mě. „Umm, Leny? Myslíš, že bys mi mohla půjčit něco na sebe? Tohle je už dost...umm no... špinavé." „Jasně, pojď se mnou." Usmála jsem se a pak ještě dodala: „Kluci, mohli byste mezitím nachystat snídani? Všechno by mělo být v kuchyni, tak něco vyberte."

Zavedla jsem April k sobě do pokoje a ukázala na šatník. „Vyber si, co budeš chtít." April pak otevřela dveře šatníku, vešla dovnitř a chvilku vybírala. Nakonec si vzala jedny třičtvťáky a žluté tričko s krátkým rukávem a potiskem nějaké příšerky. Když se převlíkla, řekla jsem jí: „Dej mi to tvoje špinavé oblečení, dám ti to oprat." April mi to oblečení podala a já ho odnesla do koupelny, nacpala do pračky a tu zapnula.

Pak jsem si všimla, že jsem si v koupelně nechala ten krém na modřiny a vzpomněla si, že jsem chtěla, aby mi to někdo namazal. Bylo mi sice trochu trapné, říkat si o to April, ale pořád to bylo lepší, než kdyby mi měl namazat bebíčka někdo z kluků. Vrátila jsem se teda do pokoje a zeptala se April. „April, mohla bych tě o něco poprosit?" Řekla jsem a podávala jí ten krém. „Potřebovala bych namazat jednu modřinu na zádech a jaksi tam nedošáhnu." „Jasně, bez problému." Odpověděla April a usmála se, ale pak starostlivě dodala: „Ale řekni mi, prosímtě, jak jsi přišla k tolika modřinám a zašitému rtu?" April mi začala roztírat krém po modřinách a já jí odpověděla: „Jenom malá nehoda z tréninku, už to ani nebolí...sss au...tak možná to ještě trochu bolí."

Když mi April namazala tu modřinu, oblíkla jsem si zpátky tričko a pak řekla: „Díky, kdybych o to měla říct někomu z kluků, asi bych umřela hanbou. No, myslím, že už budou mít tu snídani nachystanou, tak půjdeme, ne?" April přikývla a šly jsme spolu do kuchyně.

V kuchyni na nás čekal stůl plný jídla. „Páni, ani jsem nevěděla, že tu toho tolik mám." Řekla jsem v úžasu z toho, kolik toho připravili. Všichni jsme si sedli ke stolu a snídaně začala.