Jetotensamídenalezjinéhopohledu😀, taktokapitolabudekratšíohlednětoho že nebudurozepisovatcelydenjakovminulékapitole, alejetuněcojiného😉.
Pov. Kat Přivítaly jsme se tedy s Jane a Pegg a záhy někam Mar zmizela, asi spatřila Harryho, přeci jen měla sedět s ním a tak jsem to neřešila a šly jsme s holkama si najít nějaký volný flek.
Procházely jsme davem, některé ženy, občas mě neznámé, měli krásné róby a chlapi ti měli obleky. Šly jsme chůzí šneka, tedy jsme se spíše plazily. A pak jsem na svém rameni pocítila jemný dotek a otočila jsem se. Stál za mnou usmívající se Seb. Úsměv jsem mu oplatila a řekla jsem holkám, ať zatím najdou místa k sezení a že já hned k nim přijdu. Seb mi řekl, že mě chce někomu představit. A tak jsem jen kývla a následovala ho.
Šli jsme až na druhou stranu sálu. Kde stála skupinka lidí, poměrně sluší ě oblečených. A začal s předatavováním.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Začnupopisovatzleva.
Stan mi představil muže, který byl středně vysoký v modrém obleku a hnědýma vlasama jméně Jeremy Renner. Pak mi představil ženu s blonďatými na krátko střiženými vlasy jménem Scsrlet Johansson. Pak zde byl vysoký muž s krátkými blonďatými vlasy jménem Chris Hemswort. Vedle něj stál kluk, tak v mém věku, možná i starší s delšími hnědými vlasy a strništěm jménem Aaron Johnson. Vedle něj stála středně vysoká dívka asi s podobným věkem jako Aaron jménem Elizabeth Olsen. Pak zde byl muž s kratšími hnědými vlasy a brýlemi. Jménem Robert Downey Jr., kterého jsem jako jediného znala z jiných filmů. A nakonec tu byl muž kolem čtyřiceti s lehce prošedivělými černými vlasy jménem Mark Ruffalo.
Na všechny jsme stydlivě mávla a řekla: ,,Nejste vy Avengers?,, Jeremy řekl: ,,No, jsme no." a usmál se. Jeho úsněv byl tak rozkošný ještě jsem si nevšiml a že je tak pohledný, protože jsem ve svých očích měla jen Chrise, ale teď nějak nevím co on cítí ke mě a tak to nějak nechával být. Samozřejmě že ho mám stále ráda a víc než ráda, ale prostě teď ho nějak nechápu a nedokáží ho přinutit, aby on chtěl i mě.
Začali jsme se bavit tak nějak o filmu a pak jsem se prokecla, že jsem poprvé Avengers viděla s Chrisem. Všichni se na mě zvláštně podívali tím pohledem jako např: tys to ještě neviděla co jsi za člověka.
A pak se Scarlet zeptala proč s Chrisem, a ptala se také na to že se známe. Nechápala to. A tak jsem jí celý můj příběh vyklopila. Usmala se a radši se dál neptala.
Najednou se k nám někdo připojil a až po tom co jsem na něj pohlédla, tak jsem zjistila, že je to Chris.
Nechtěla jsem se na něj ani podívat. Ale pak se Mark zeptal: ,,Kdy jsi nám o tak krásné a hodné dívce chtěl říct?" ,,No až bude správná chvíle." Sklopil hlavu, aby nemusel hledět do těch sklamaných očí ostatních. Musela jsem se omluvit a zajít si na záchody.
....
Vycház8m ze záchodů, je tam m8rna ulička a pak zahlédnu nějakého muže jak se líbá s nějakou dívkou. Následně zjišťují že je mi povědomí a pak spatřil Chrise. Se sklamaným pohledem odcházím pryč z místnosti. Mezi dveřma si mě všimne a chce mne chytit za paži, ale nestihne to a tak odchážím s mírnými slzami v očích a pomyslím si. On mě jen využil, a vůbec co jsem si o něm mohla myslet. Ano ze začátku mi přišel jako normální kluk, který je hodný, ale zmýlils jsem se. Otírám si slzy z tváře. A míjím 'Avengery' pár z nich se optá co se mi stalo, ale já nemám chuť jim odpovědět na jejich otázku a tak jen řeknu: ,,Uvidíme se tu možná zítra, dneska bych to nevydržela, s tak se rozloučím s jdu pryč ze sálu a následně na ulici.
Slíchám své jméno daleko v davu, ale jelikož rozpoznávám hlas jdu stále dál a nezastavuji se. Jdu po zvlhčené ulici, asi během té doby co jsme byli vevnitř tak pršelo a nebo na zem už předem dopadaly mé slzy smutku.
Kráčím dál potemělou ulicí, ani nevím kam jdu. Jediné co zde svítí jsou lampy dále od sebe a tak mě můj stín chvílema předchází a někdy i zpomaluje. Hledím do země a najednou do nějaké osoby narazím. Vysype se jí obsah tašký, kterou držela v ruce. A pak pohlednu na hubenou postavu, asi stejně vysokou jako jsem já s tavě, vínovými, krátkými vlasy. Má v obočí pearcing a ucho má několikrát promíchané.
Pomáhal jí sebrat její věci ze země a pak se mi představí: ,,Promiň, jsem nezdvořilá, jmenuji se Monika." Podá mi ruku a já ji mile příjmu. A také se představím.
Usměje se na mě a zeptá se co se mi stalo. A já jen, že to bude v pořádku, úsměv jí oplatím. A cht3la jsem se už rozejít, ale Monika se mě optala: ,,Mas teď čas?" ,,No jako mám a navíc ani nevím kde to jsem." Usmála se na mou vtipnou větu a opět se optala: ,,A nechtěla bys jít třeba do kavárny a popovídat si o tom tvém problému, né že bych byla zvědavá. Ale občas dokáž dubře poradit a příndeš mi jako sympatická dívka na pokec." Usmála se při posledním slově a já jen kývla a následovala jí.
....
Dorazily jsme do menší kavárny na konci bloku. Objednali jsme si kávu. Vyprávěla jsem jí celý příběh od začátku až do konce, samozřejmě že hodně skrácené podobě, až do této chvíle.
Jen se na chvíli zamyslela a řekla: ,,Někdy chlapy prostě nevědí co chtějí, a proto nás občas podvedou, či něco uděají co vládne ani nechtěli. A když si evidentně vybral jinou no tak hold není co řešit a budeš si muset najít hold nového, na zemi je přeci jen z čeho vybírat. " Její monolg byl velice stručný a pravdivý. A tak jsem nic neříkala a jen naslouchala.
....
Dopily jsme kafe, a to bylo už celkem pozdě a tak jsme s i řekli že už půjdeme domů. Daly jsme si na sebe telefony čísla. A každá šla jiným směrem.
Zavolala jsem si taxi do hotelu. A vzala jsem si více peněz, ořevlékla se a šla se opít. Poslední co si pamatují bylo jak tsnčím na baru, naštěstí oblečená.
