Me and my friend

3.

Přišly jsme na letiště a dozvěděli jsme se, že právě se odblokoval let do Ameriky. My zajásaly a šly k paní, která měla naše kufry. Jen se usmála na souhlas, že ví o koho jde a odevzdala nám kufry. Ještě než jsme vlezly do letadla napsala jsem mamce:
K: Ahoj Mamko, museli jsme v Londýně zůstat na pár hodin kvůli odkladu letu, ale teď už jsme na cestě do letadla a letíme do Ameriky.
M: OK tak si užij těch 20 hodin v letadle a pak mi alespoň nápiš že jste dorazily.😉

Nastavila jsem na telefonu režim letadlo a zamkla ho, vložila do kapsy a šla za Marry, která už byla pár kroků předemnou.  Koukala na mě zoufalým pohledem já jsem se jen usmála a popoběhla k ní.

Našly jsme si svá sedadla a co nejlépe se uvelebily. Připoutaly jsme se a po pěti minutách odpoutaly. Pak se jen přikryly dekou a šly spát, protože jsme z pochůzek po Londýně byly unavené. Zavřela jsem oči a usla.

.....

Probudila jsem se zrovna když jsme přelétali nad nočním New Yorkem. Byl to velice krásky pohled.

Byl to velice krásný zážitek. Koukla jsem se na telefon a zjistila že je kolem třetí ráno, pohlédla jsem na Marry, která byla stále v říši snů. Celkem jsem jí to záviděla, ale musela jsem si odskočit na záchod. Vešla jsem do kabinky a letadlo začalo trošku nadskakovat a po chvilce se ohlásil kapitán, že to jsou jen lehké turbulence. Ale stejnák jsem to málem neustálá a samozřejmě při mém štěstí se flákla o dveře, když jsem konala své potřeby, do hlavy. Velice mě to bolelo a doufala jsem že tam nebudu mít bouly.

Ještě než jsem odešla z kabinky upravila jsem se v zrcadle a pak vyšla teprve ven. Při mé cestě jsem párkrát zavrávorala, protože to stále házelo, ale ustala jsem to, né jak v té kabince.
Sedla jsem si na své místo, a pak letuška oznámila že za půl hodiny budeme přistávat.

Probudila jsem tedy šetrně Marry, aby mi nezačala náhodou nadávat a řekla jsem jí své story ze záchoda. Začala se mi smát, jen jsem se přikrčila a zčervenala.

Po chvilce jsme bezpečně přistály. A chtěli jsme se dostat ven z letiště, ale stěžoval nám to obrovský dav před výstupem z letadla, asi se tu něco dělo, ale nevěděla jsem co. Najednou jsem zahlédla známý obrys postavy v davu a kolem ní 4 ,,gorily"  byl to Josh Hutcherson, zřejmě byl na nějakém natáčení filmu, proto musel letět. Ale divné bylo, že jsem ho v letadle nezahlédla.

Nějak jsme se prodraly davem a vyšli ven z budovy zavolaly taxi a řekly adresu našeho aktuálního bydlení.

Vtipné bylo to, že jsme vůbec nevěděli jak to v našem bytě vůbec vypadá, ale věděli jsme, že to bude krása.

Taxíkem jsme jely asi hodinu, jelikož letiště bylo na okraji města a my bydlely v Brooklinu, ale alespoň jsme si užívaly krásy potemělého města.

Dorazily jsme k vysokému věžáku, před kterým byla malá zahrádka a těsně u silnice s chodníky stromky.

Bydlely jsme na konci ulice, pan taxikář jel kolem Central parku, takže jsem zjistila že je odsud jen kousek. Vlastně jen projít naší ulici a byly jsme u něj.

Vylezly jsme z taxíku a zaplatily mu. A vykročily pravou nohou do nového obydlí. Vyšplhaly jsme po schodech až do předposledního patra a tam jsme odemkly dveře s číslem 67. Při otevření dveří na nás valila tma v celém bytě.  Hledala jsem vypínač, ale né a né ho najít. Marry vzala telefon a posvítila nám. Hned jsme vypínač našly a rozsvítily.

Naskytl se nám krásný pohled na veliký byt. Hned vedle vchodových dveří byla větší kuchyňská linka, u které byl pak obrovský jídelní stůl a za ním byla prostorná, na pohled pohodlná sedačka s krbem, plazmovkou, chlupatým kobercem a konferenčním stolkem. Za sedačkou vedly krásné, železné točící schody. Pohlédla jsem nad ně a zjistila že máme i druhé patro kde zřejmě budou jen pokoje a koupelna. Vešla jsem do dveří které byli po levici, byl tam nádherný pokoj s obří postelí, a koupelnou tak akorát pro mě. Hned jsem si ho zamluvila. A na proti byl  také pokoj a hlavní koupelna. Vyšly jsme nahoru do patra a zjistily, že nad vchodovými dveřmi jsou další, jako v prvním patře, asi mužem chodit obouma. Nad pokojema v prvím patře se nachazeli stejně rozměrově další dva pokoje, ale mě se stejnák osobně nejvíce líbil ten vedle kuchyně a obýváku. Marry si vybrala pokoj na druhé straně a ještě k tomu v druhém patře,ale nevadilo mi to měli jsme na sebe krásný výhled a dokonce i soukromí.

Zabydleli jsme se a protože bylo tak pět hodin ráno šli jsme si lehnout. A ráno se uvidí...

....

Probudila jsem se krásně vyspalá a nezlámaná. Protáhla jsem se a šla jsem se juknout do kuchyně jestli máme nějaké jídlo nebo alespoň cereálie. Prohledala jsem snad celou kuchyni ale nic takového jsem nenašla.

Šla jsem si dát sprchu, jelikož jsem si jí večer nedala, z toho jak jsem byla unavená, a zkrášlila se, oblékla. A vzala si ještě batoh do kterého dám nákup.

Ještě jsem zakřičela na stále válící se v posteli Marry, že jdu nakoupit něco k snídani.

Vzala jsem to parkem, protože by mi to sportovní oblečení pak bylo na nic.
Alespoň jsem mohla poznat jak to tu vypadá. Běžela jsem asi tak půl hodiny než jsem ten park proběhla na  skrz ( ale samozřejmé tu kratší část) a dorazila do obchodu. Koupila jsem nějaké cereálie, dvě mléka a ještě pár drobností, aby jsme neumřely hlady.

Pomylsela jsem si, že budeme muset dneska na velikánský nákup a to takový že pojezdem taxíkem, ale nepojedem jen pro jídlo, ale i skouknem nějaké  putiky co tu jsou.

Běžela jsem zpátky a v tu chvíli co jsem nedávala pozor na cestu jsem samozřejmě zakopla o nějakej šutr co se válek na chodníku spadla jsem a roztlhla jsem si koleno, takže jsem tu půlku cesty co mě ještě čekala, musela jít normálně. Trvalo mi to o moc déle ale nemohla jsem běžet moc mě to bolelo.

Marry mi volala zvedla jsem jí to a řekla:

M: no kde jsi už jsem se začala bát že mi to ani nezvedneš.!
K: promiň upadla jsem a roztrhla si koleno jen mi to krvácí a tak nemůžu běžet.
M: aha tak ať jsi hlavně brzo doma a pozor na úchyláky.

S úsměvem jsem jí to típla  a přidala do kroku. Za patnáct minut jsem došla domů. A udělali jsme si snídani.

Po snídani jsme se rozhodly prozkoumat obchody a jet na ten velký nákup.

Našli jsme velký obchodák asi 4 bloky od našeho bydliště, ve kterém bylo snad všechno. A bylo to možná i mnohem blíž než přes Centrál Park.

Nakoupili jsme potřebné jídlo a pak jsme se jen tak procházely po obchodáku až mi do oka padl Sturbucks a mi jsme zašly na kafe.

A pak už jsme téměř ztrhané vyrazily domů. Zavolaly jsme si taxi, protože by se nám  možná i utrhly ruce.

Taxík nás vyhodil před domem. Vyložily jsme nákup a usedly na sedačku a rozhodly se že si zbytek dne uděláme filmový.

....

Asi kolem desáté večer jsme se šli vysprchovat a pak zalezly do postelí a šli spát.