Me and my friend

30.

Pov. Kat
Vzbudila jsem se po dvanáctihodinovém letu, který jsem naštěstí celý přispěla, jinak bych to fakt nevydržela. Byla jsem cela zdřevěnělá a tak jsem se protahla.

Pohlédla jsem z okénka, u kterého jsem seděla a naskytla se mi krásný pohled na celé Sydney. Doufala jsem že Adel a Eli budou čekat na letišti až přistaneme, protože cely ten měsíc u nich budeme bydlet. A také bych nevěděla kam jet.

Letěli jsme na letiště a museli jsme se přikurtovat, jak nám oznámila paní v reprácích a mi do pěti minut přistáli.

Vylézt z letadla a najít si zavazadla nám trvalo asi hodinu, protože jsem jaksi zapomněla jak můj kufr vypadá. No prostě jsem si nemohla vzpomenout, ale nakonec jakmile jsem ho spatřila vyjíždějíc z pasu hned jsem ho uchopila a mohly jsme jít. Dostaly jsme se do haly plné lidí, kde čekali nějací lidé na někoho, kdo právě přiletěl. A tak jsme hledaly a nakonec se Mar rozešla někam a tak jsem jí následovala, nechtěla jsem se tu ztratit. Nakonec jsme došli ke dvěma hubeným, skoro až na kost dívkam, poměrně vysokým, musela jsem podotknout, že moje výška nebyla nijak velyká spíše nižší než ostatních. Jedna byla starší a v jistých ohledech výraznější byla to Adele, moje sestřenice, která se přestěhovala se svou nejlepší kamarádkou Eli do Sydney, měly podobný plán jako my, ale v jiné zemi a v jiném městě. Adel je dlouhivlasá brunetka s nádechem blonďatého ombré. Ale zato Elis, ale všichni jí říkají spíše Eli je blondýna s krásné oceánově modrýma očima, které jsou na okrajích duhovek tmavší než prostředek duhovky. Vypadá to jako by měla tmavě modrý kruh v očích. Obě samozřejmě byly vyšší než já, jediná Mar na tom byla podobně jako já, je jen o pár centimetrů nižší než já a to mi dávalo naději, že nejsem až takový prcek.

Přišly jsme k nim a začaly ječet a obymat se, všechny jsme se dobře znaly, protože jsme spolu chodily nejen do školy, ale i na různé párty. Byly jsme taková vymetací parta u nás v Praze.

Jakmile jsme skončily s uvítáním tak jsme se rozhodly jít si chitit nějakého taxíka. Nakonec asi po dvaceti minutách nám jeden ochotný řidič zastavil a my mohly nasednout.

Eli nadiktovala taxikáři adresu, na kterou jsme se měli dostavit. Celou cestu jsme si povídali o různých změnách v našich životech, a také jsme se dozvěděli, že obě dívky Adel a Elis mají přítele a že nám je zítra až si odpočineme představí.

Těšila jsem se, že se konečně vyspím, ale nechtěla jsem to holkám přiznat. A tak jsem jim to radši vůbec neřekla.

Po asi necelé hodině jsme se dostavily na předem určenou adresu. Zastavili jsme před poměrně velkým barákem, který měl dvě patra a měl krémovou fasádu a krásná velká okna.

Vystoupily jsme z auta a vyndaly zavazadla z kufru a já zabouchala na auta na znamení, že může jet, protože jsme mu ještě před vystoupením z auta zaplatily. A on hned po mém náznaku odjel. Nemohla jsem uvěřit, že v tom baráků bydlí, byl tak obrovský a prostorný na pohled, že jsem tomu ani nevěřila.

Holky se na mne s pobavenými tvářemi koukaly, tak že jsem se musela zeptat : ,,Co je?" jen zakroutily hlavou a dvojhlasněřekly, jak dvojčata ,,Zavřete tu pusu, nebo vám tam vlítne moucha." až teď jsem si všimla že nejsem jediná co takhle čumí na ten barák, protože mne zarazilo to množné číslo. Úplně stejný výraz měla totiž Mar, která se na mne podívala a obě jsme se začaly smát tomu, že jsme si až tak podobně jak dvojčata.

Nakonec nás pozvánky holky do baráku a přede mnou se rozprostřela obrovská místnost, která byla snad dvacet metrů velká, hned ode dveří byla na právu obrovská kuchyň, která se rozprostírala na nádherných vanilkové zbarvených dlaždicích a měla červené tedy spíše vínově skříňky a šuplíky. Byla naprosto vybavená a prostroná a měla dokonce i barovy pult, kde se mohlo i jíst.

Nadrujé straně od kuchyně byla obrovská jídelna snad s deseti židlemi a obrovským, dřevěným stolem di tmavě hnědé až černé zbarvený. Vedle jídelny byl obří obývák, doslova obří, byla v něm sedačka tak velká, že by se na ní veslo snad 20 lidí. U sedačky byl krásný dřevěný, tak akorát velký a vysoký konferenci stolek, který byl stejně zbarven jako byla sedačka. Celé to bylo podloženo nádherným chlupatými kobercem, který byl snad v zimě úžasný, protože vám netahlo na nohy. A nakonec tu byla obrovská plazmová televize, která v sobě měla snad všechny programy, co kdy mohly být. A pod ní byl krásný prostorný a velice části využívaný krb při chladných večerech, který zahřál překrásné celou tuhle obrovskou místnost, kterou nezahřalo ani topení. V obývali byly obrovská francouzská okna, která také plnila funkci dveří, ale jen dvě z nich, takže bych vždy narazila do nesprávného.

Položila jsem si zavazadlo za sedacku, abych ho nemusela jako magor tahat tam a špatný, přeci jen nebylo nijak moc lehké. A tak jsem ho tam nechala a vyšla na zahradu. Kde byla krásné posekaná zelená tráva. A byla tu i zde krásná dlážděná cestička, ale žádné okrasné květiny, protože jsem věděla, že holky na to moc nejsou a  navíc nemají čas o to se starat. Na konci cestičky byla krásná velká pergola, pod kterou bylo posezení, mini lednička a gril. Vedle této skvostný pergoly byl velký krytý bazén. A tak jsem byla rada, že jsem si vzala plavky. A za pergolou bylo ohniště, které se zřejmě využívalo při jarních teplých večerech.

Měli to tu velice krásné a už jsem se těšila, že si každý den půjdu zdolávat, protože v New Yorku nebyla žádná možnost. Elis na mne zavolal z obývaku: ,,Pojď se podívat do svého pokoje, jestli se ti líbí." zamavala na mne na náznak, že mám jít k ní a tak jsem šla. Přicupitala jsem k ní a ona mne objal a okolo ramen. Takhle jsme šli několik par metrů a já si pak vzala své zavazadlo. A řekla: ,,Mate to tu moc pěkné." usmala jsem se naň a ona mi poděkovala. A už mne táhla po schodech, které byli mezi kuchyní a obývákem nahoru do patra.

V patře bylo několik dveří. Jestli jsem dobře počítala tak jich bylo pět. V herních mi ukazovala koupelnu, a to hned naproti schodům, další byl prý její pokoj, hned ten vedle byl Adel a my si s Mar mohly vybrat jaký chceme, na mou smůlu už Mar měla vybrány a tak jsem si musela vzít ten zbývající. Ale nijak zvlášť mi to nevadilo, protože mi ostatně bylo jedno, kde budu spát, hlevně že někde spát budu.

Vstoupila jsem tedy do dveří a spatřila obrovskou dvoulůžkovou postel s nebesy, kterou obepínaly dva noční stolky s lampičkami. Přímo naproti ní byla o několik palců menší plazmovka jak dole. A pak tu byla skříň, která byla hned při vchodu do místnosti.

Položila jsem si zavazadlo ke skříni a prohlýžela si ten krásný prostorný pokoj. Když jsem se tak ohkížela po pokoji spatřila jsem nějaké bílé dveře, a šla zjistit co je za nimi.

Byla tam větší koupelna, která byla zbarvena do bílé, jako skoro vše v pokoji. V níž byla vana, sprchovy kout, zrcadlo a dvě umyvadla, která byla osvícená tak aby na ně bylo vidět a k tomu tu bylo ještě to velké zrcadlo u nich.

Vesla jsem zpět do pokoje a šla se podívat z okna. Měla jsem výhled přímo na příchozí cestičku k baráků a mohla tak sledovat co sem přichází za divné lidi. A dokonce jsem mohla  sedět na parapetu, který byl akorát tak velký na sezení.

Nakonec jsem se dokochala a šla dolů za holkama, které už čekaly s večeří. Společně s nimi jsem se najedla a omluvila se, že jsem unavená po té cestě v letadle a šla si lehnout. Zavřela jsem se v pokoji a šla si dat rychlou sprchu. Vyčistil a jsem si zuby a až teď jsem si vzpoměla na Chrise a tak jsem mu napsala, že jsem v pořádku a že se omlouvam, že jsem mu nenapslala dříve, ale neměla jsem čas a také že mi to holky nedovolili. Dopslala jsem Smsku zamkla mobil a šla jsem si lehnout. Během několika minut jsem usla.

Chtěla bych tuto kapitolu věnovat svým kamaradkám elavolfova a adelakas a také doufám, že se vám má knížka líbí.
Ještě bych chtěla říci, že se v příštím díle objeví další nové postavy.