Me and my friend

24.

Pov. Kat.
Běžím, běžím ani nevím kam, prostě jen běžím, tam kam mne moje nohy zavedou. Utíkám lesem, a najednou spatřím malou, dřevěnou chaloupku, u které je komín, ze kterého se kouří. Nedá mi to, jdu k chaloupce a otevírám dveře. Prohlížím si chaloupku, kde nikdo není. Najednou uslyším nějaký hluk a tak se otáčím k jeho směru. Stojí tam nějaká postava a je skloněna k druhé osobě přímo nad její hlavou.

A tak jdu malinko blíže co nejtišeji to jde, ale šlapnu na parketu, která podemnou zavrže a zvláštní postava se pomalu zvedá a otáčí se. V tu chvíli, jako by mi přestalo tlouci srdce. Pohlednu na postavu, která ma celá ústa od krve a tak vykulím oči. Naskytne se mi pohled na onu ležící teď už mrtvolu a zjištuji že je to Chris.

Zděsím se a začnu křičet z celých plic najednou se mi do očí hrnou slzy a pomalu stýkají po mé tváři. Nemůžu tomu uvěřit, že je mrtvý. Najednou se ke mě osoba přiblíží a chce mne také zabit, ale já s okamžitým otočením prchám pryč. Chvíli mě to stvoření následuje, ale pak už ho za sebou nevidím. Najednou se otočím do předu a on přede mnou stojí a bodá do mě.

S rychlým trhnutím si sedám a zjišťují, že to byl pouze sen. A tak si oddechnu a podívam se na svou druhou polovinu postele, kde Chris leží na břiše a lehce oddychuje. Pousměju se a vstávám z postele, mírně jsem se spotila a tak si jdu dát sprchu. Nevím proč se mi zdál tenhle sen a už vůbec nevím proč v něm byl mrtvý Chris. Asi proto že se o něj bojím.