Me and my friend

20.

Pov. Kat
Ráno jsem se probudila a vůbec jsem nechtěla vylézt z postele. A už vůbec né někam jít. Ale když jsem pohlédla na zatáhnuté okno závěsem, tak jsem zjistila, že je venku velice krásné počasí. A tak asi půjdu na procházku a napíši Mon cu budem dneska dělat.

Vylezla jsem tedy z postele a namířila si to ke skříni, tam na sebe hodila nějaké oblečení a pak vešla do koupelny, kde jsem na sebe napatlala kouřové stíny, linky a řasy prodloužila řasenkou. Vlasy jsem si spletl a do dvou zaplýtaných copů a šla se nasnídst. Ke snídani jsem si dala chleba s marmeládou a k tomu mléko, na které jsem dostala ohromnou chuť. A pak jsem jen položila na stůl papírek, kde bylo napsáno:
'Šla jsem se projít a vrátím se tak kolem druhé.'
Ještě jsem tam hodila svůj podpis a vyšla z hotelového pokoje. Mar totiž ještě spala, proto ten papírek.

Nastoupila jsem do výtahu a sjela dolů do haly, kde jsem se střestla se Sebem, který mě začal přemlouvat:
,,Přijď na to předávání, prosím."
Prosil a vypadal celkem smutně. A proto jsem odpověděla:
,,Nejdu, bude tam Chris a já ho nechci vidět! A nedělej na mě ty psí oči."
Usmál se a já jsem jen nenápadně zvedla koutek, aby si toho nevšiml.
,,A co že tam bude, příjdeš tam za mnou.."
Usmál se šibalským pohledem a já jsem odpověděla:
,,Ale pod jednou podmínkou."
,,Jakou?"
,,Vemu si tam kamarádku."
,,OK, ale vážně příjdeš?"
,,Jo přijdu, ale už mě nepřemlouvej, jinak tam nepříjdu."
,,Dobře,dobře."
,,Tak zatím."
Mrkla jsem na něj jedním očkem a mávla a šla k parku, ve kterém byl velikánský rybník, s různými druhy ptáků.

Rozhodla jsem se, že si na chvilku sednu na lavičku u rybníka s budu přemýšlet a také nápisů Mon.

A tak jsem si vytáhla mobil z kapsy a klikla na zprávy. A napsala Mon.
K: Ahoj máš na dnešní den plány?
Po pár minutách mi přišla odpověď:
M: Ahoj nemám, pročpak?
K: Zvu tě na to předávání cen, ale nejdříve bych si zašopovala.
M:OK v kolik se sejdem?
K: Mám čas už teď jestli ho máš ty?
M: Mám, tak kde se sejdem?
K: No čekám v parku u rybníčku tak přijď.
M: OK do dvaceti minut jsem tam.

Zamkla jsem telefon a vložila ho do kapsy. A dál se kochala parkem. Nemohla jsem si nevšimnout mladého páru na druhé straně rybníčku. Byli tak šťastní a zamilovaní. A při tom jsem si pomyslela, co když to nikdy nezažiju? Co když nikdy nenajdou někoho, který mne bude milovat tak já jeho? Co když... Mohla bych tu říkat otázky donekonečna, ale nenajdou na ně nikdy odpověď.

Ale najednou jsem si všimla mladé ženy jak sedí na lavičce s kočárkem a sedí tam sama, ale je ráda že má své děťátko u sebe. Zamyslím se, co když mě někdo zbouchne a zůstanou sama, a najednou mi někdo sáhne na rameno. S trhnutím se probouzím z myšlenek a zjišťují že je to Monča.
,,Já jsem se tě tak pekla."
Sáhnu si na hruď a hledím na ni.
,,Ježíš promiň, zdála ses mi nějaká mimo."
,,No já jen přemýšlela."
,,Aha tak to jo."
,,Tak jsem nakupovat na večer?"
,,No jasně."

.....

Vešly jsme do obchodního centra a samozřejmě vešli do obchodu, kde prodávali šaty. Vejce se mi jedny zalíbily a tak jsem si řekla, že si je vyzkouším. Ale nejdříve jsem Mon pomohla vybrat nějaké šaty na večer. Byla ztracená líbilo se jí víc šatů. Nakonec si vybrala jedny krásné, ale když si je zkoušela pohlédla na cenu a zděsila se.
,,Tyhle si nemůžu vzít. Jsou až moc předražené."
,,Ale dity, já ti je zaplatím.".
,,Ale to nemůžeš."
,,Ale já chci. Takže bez keců a pojď k pokladně."
,,No dobře nebudu tě překecávat, protože jsem tě za těch pár dnů až moc poznala na to, abych věděla že jsi tvrdohlavá."
Zaslala se a kráčeli jsme k pokladně. Své šaty jsem si vyzkoušela rychle ještě před tím než si je zkoušela Mon.