Ozvěny minulosti - POZASTAVENO

6. kapitola - Právo útrpné

Ještě toho večera...

   ,,Au, au, au,'' skučel Leo bolestně, když se přes něj přelévala další vlna křečí. Už dávno jsme ho položili na sofa, ale postupně se opět sesunul na zem a teď se tady svíjí v klubíčku a drží se za břicho.

   ,,Neměli bychom zavolat doktora?'' znejistil opět Hongbin, když dokázal zvednout hlavu. Nenadálá práce ho nadměrně přetížila a teď nemohl hnout rukama a ani nohama, jelikož každý pohyb vyvolal okamžitou odezvu v podobě bolesti.

   Stejně jako Hyuk, Ken, N a i já sám. Většina ležela, jen já a N jsme byli opření o Leovo sofa a každý jsme seděli z jedné strany. ,,Jen ho nech,'' snažil se N pohnout rukou a mávnout jí, ale nakonec se o to ze strachu ani nepokusil. ,,Tohle ho naučí.''

   ,,Ne každé jídlo se jedlé zdá býti,'' pronesl Shakespearovsky Ken, který ležel na sofa a mlel unaveně do jeho textilu. Už pětkrát se pokoušel převalit, místo toho jsme si však vždy vyslechli pětiminutové nářky, jak ho bolí celé tělo. Jako kdyby byl jediný.

   To si od Lea vysloužilo jasně nelibou odezvu v dalším bolestném zaskučení a otřesech zimnice, které naznačovali, že aktuální křeč dosahuje své nejvyšší hranice. Pohladil jsem ho ve vlasech, i když mě samotného to stálo dost námahy a bolesti svalů v levé ruce.

   ,,Už chápu, co tím myslela,'' pronesl jsem to náhle uvědomění sám sobě, zatímco jsem hlavu nechal klesnout na sofa za sebou. 

   ,,Co kdo myslel čím?'' zamumlal Hyuk, který se už ani neobtěžoval otevřít oči. 

   ,,Shay,'' vydechl jsem. Teď už se všichni obtěžovali zvednout mým směrem hlavu - i přes zjevnou bolest a únavu. Až na Lea, ten vyloudil jakési udivené zavytí. ,,Ta holka, co z nás dělá debily,'' uvedl jsem je hned do obrazu. Všichni osvíceně pokývali hlavami. ,,Souhlasila, že nás bude trénovat, ale řekla, že to necháme až na zítra. Nejdřív jsem nechápal proč, teď už je mi to naprosto jasné.''

   ,,Já si myslím, že Leo zítra rozhodně nebude schopný vstát ani z postele,'' vložil se do toho poučně N. Leo opět zaskučel. ,,Promiň, chtěl jsem říct, že nebude schopný vstát ze země,'' opravil se N.

   ,,A N na koně nevleze,'' začal se posmívat Ken. ,,On je přeci pan strašpytel,'' zasmál se. Myslím, že kdyby N mohl, hodil po něm alespoň polštář. Teď si ale musel vystačit se svým roztomile rozčíleným obličejem.

   Dál už jsme neměli náladu a ani dostatek energie na mluvení. Řekl bych, že když už jsme všichni usínali, rozrazili se naše dveře a v nich se objevila Shay. Chtěla po mě hodit jakousi velkou plastovou nádobku, ale když si nás všechny pozorně prohlédla, rozmyslela si to.

   ,,Dobrá hoši,'' pronesla vesele. ,,Protože vaše těla trpí a já vás varovala,'' zadívala se mým směrem, ,,teď na vás budu hodná. Ale nezvykejte si na to.''

   Přešla ke Kenovi, který ležel rozvalený na sofa. ,,Co tě bolí?''

   ,,Všechno,'' zaskuhral a ani se neobtěžoval odlepit obličej od sofa.

   ,,Ty chudinko,'' zavrtěla hlavou soucitně, ale tón jejího hlasu prozrazoval opak. ,,Tak dělej, svlékni se.''

   ,,Co?'' teď už hlavu zvedl.

   ,,Jestli chceš, aby to bolet přestalo, tak tě musím všude pořádně namasírovat,'' založila si na prsou ruce. 

   ,,Tak to budou stačit jen ruce a nohy,'' ušklíbl se Ken a opět zabořil obličej do polstrování sofa.