Ozvěny minulosti - POZASTAVENO

19. kapitola - Převoz

   ,,Billy, Rogere,'' řvala Shay na dva siláky, kteří koně podpírali zezadu. ,,Dávejte pozor na ten levý bok, je to moc ke stěnám.''

   ,,Tak ať se o mě ta herka přestane opírat!'' zařval muž jako hora, skoro o hlavu větší než ten Roger. Hádám, že je to další bratr. ,,Kolik váží?''

   ,,Podle stavu hádám, že má sotva 400 kilo,'' odpověděl mu Roger, který podpíral koně z druhé strany. 

   ,,Sakra, ten je těžkej,'' postěžoval si Billy. 

   ,,Správně  by měl být o 200 nebo 250 kilo víc, Billy,'' odsekl mu Roger, zatímco se mu námahou křivila tvář. 

   ,,Dobře,'' přerušila jejich rozhovor Shay. ,,Miku, rychle ho podepři zleva,'' dirigovala celou tu snahu dostat koně do přívěsu.

   Mike rychle oběhl koně a podepřel ho z levé strany, na kterou kůň padal. ,,Nepomůže to. Začíná padat na druhou stranu,'' zavrtěl Mike hlavou. ,,Chtělo by to další ruce.''

   ,,Já,'' přihlásil jsem se. ,,Můžu pomoct!'' začal jsem klisnu přivazovat k nejbližšímu uvazišti.

   ,,Zůstaň u kobyly!'' zatrhla mi to Shay.  Upustil jsem od uvazování kobyly a sledoval jejich nelehké snahy. Shay se od hlavy koně přemístila na jedinou volnou stranu a podepřela tak koně.  ,,Dobrá, na tři všichni zabereme, dobře?''

   Muži sborově zamručeli. ,,Raz, dva, tři...'' všichni naráz zabrali a kůň se nejenže dostal přes práh rampy, ale zastavil se až v zadní části přívěsu. Tiše jsem s klisnou popošel blíže k přívěsu a nahlédl opatrně dovnitř.

   ,,Když ho teď pustíme, udrží se na nohou, Rogere?'' podívala se Shay na veterináře.

   ,,Ani náhodou,'' zavrtěl Roger hlavou. ,,Budeme ho muset pomalu spustit.''

   ,,Dobrá,'' přikývla udýchaná Shay. ,,Jdeme na to.'' 

   Všichni opatrně spouštěli koně na zem. Ten bez většího zájmu o své okolí unaveně dolehl na bohatou podestýlku, jenž se v přívěsu nacházela. 

   ,,Tak a teď všichni ven,'' vyhnala Shay ostatní a sama za koněm uzavřela přepážku, jenž oddělovala jednotlivá stání pro koně. ,,Ravi, pojď sem s tou klisnou.''

   ,,J-Já...'' vykoktal jsem ze sebe nejistě. Nemám v sama sebe takovou důvěru, abych s koněm tohle opět zkoušel. Zavrtěl jsem odmítavě hlavou.

   ,,No tak,'' oddechla si Shay, jenž podpírání koně evidentně zmohlo. ,,Neboj se. Kobylka by na to neměla sílu. Ani nevnímá, co se kolem ní děje.''

   Nechal jsem se přemluvit a souhlasně přikývl. Poodešel jsem s kobylkou a vedl jí po velkém oblouku, na jehož konci byla rampa vedoucí do přívěsu. Kobylka nejevila ani známky znepokojení, neklidu či strachu. Jednoduše šla tam, kam jsem šel já. Do přívěsu nastoupila stejně lehce, jako kdyby to byl jen vyvýšený kus zeminy. 

   ,,Vidíš, bylo to skvělé,'' pronesla pochvalně Shay.

   ,,Děku...ji,'' zarazil jsem se, když mi došlo, že pochvala nepatří mě, ale klisně, jenž Shay láskyplně hladila po krku.  ,,Ehm,'' odkašlal jsem si, abych si získal alespoň trochu její pozornosti. ,,Co mám udělat teď?'' 

   ,,Už asi nic, teď je odvezeme, vyložíme a umístíme do boxů,'' přivázala vodítko klisny k očku, které bylo v jejím stání, také uzavřela přepážku a vyšla ven z přívěsu. Rychle jsem jí následoval a pomohl jí přívěs zavřít.

   ,,A jak vyložíme toho koně?'' vyzvídal jsem, protože jestli počítá s pomocí ostatních ze skupiny, myslím, že nemáme moc velké šance, když měli co dělat tři chlápci jako hora.