Ozvěny minulosti - POZASTAVENO

15. kapitola - U kováře

    ,,Poběž,'' šeptala Shay, zatímco nabírala rychlost, když běžela z mírného kopečka dolů. S tím nočním útěkem najednou celá ožila. Že by to bylo přísunem adrenalinu? Nebo je to něco, čím si jako mladistvá dospívající neprošla?

   Ochotně jsem prodloužil krok a dohnal ji. Vzhledem k tomu, že to bylo z kopečka, nečinilo mi to moc velký problém. ,,Proč utíkáme?''

   ,,Aby jsme byli dřív doma,'' odpověděla mi jedním dechem. A je po vzrušujícím dobrodružství. Přešel jsem to bez komentáře a raději bez dalších řečí běžel vedle ní.  Z ničeho nic zastavila a kdyby mě nechytila za ruku, nejspíš bych běžel ještě kousek dál. ,,Jsme tady,'' kývla směrem před sebe. ,,Pořád je to tady stejné.''

   ,,Tohle je hospoda?'' ukázal jsem  na starou polorozpadlou stodolu s oprýskanou červenou barvou na stěnách a bílou na trámech. ,,Dobře, myslím, že sis už někde musela stihnout něco dát,'' popadl jsem jí za ruku a vydal se zpět nahoru. Do toho táhlého kopce.

   ,,Ale kdepak,'' vytrhla se mi a vydala se ke stodole. ,,Můžeš tomu říkat maskování, ale kdo je místní, nebo tady žije dlouho, ví moc dobře, co je tahle rozpadlá stodola zač.''

    ,,Ale...'' neměl jsem slova a sledoval jí, jak se vydává k dveřím stodoly a otevírá je. Zevnitř se okamžitě do tiché noci vyřinuly paprsky světla, jenž se snažili dosáhnout až ke mě. A také veselé mužské hlasy a cinkání skla. A hned to zase utichlo, když Shay zmizela vevnitř a zavřela dveře. 

   Doběhl jsem ke dveřím a také vstoupil. Ani nevím, co jsem od vstupu čekal. Opovrhované pohledy? Nenávist v očích? Posměch? Ani jedno z toho se nestalo. Místo toho kolem mě prošla vysoká servírka, jejíž blond vlasy svázané do koňského ohonu a bujné poprsí se přestali pohupovat v rytmu její chůze, když se zastavila přede mnou a studovala mě pohledem.

   Pronesla ke mě něco v angličtině. Nezmohl jsem se ani na to, abych naznačil, že jí nerozumím, když spojila rty do ó, vydala pár roztomilých zvuků a štípla mě do tváře, než zase odešla. Tomuhle rozumím i bez překladu, myslí si, že jsem roztomilý. Kam se teď hrabe Hongbin. 

   Rychle jsem se vzpamatoval a vydal se k Shay, která se posadila na stoličku u baru. ,,Tak co si dáš? Whisky, nebo něco jiného, co pijí Britové?'' dobírala si mě, když objednávala.

   ,,Soju... By asi nebylo?'' zkusil jsem to. S výrazem v její tváři by bylo jasné, že to z mé strany byl velice přebytečný dotaz. 

   Shay ukázala na barmana. Přikývl, že rozumí její objednávce a dal se do přípravy naší objednávky. ,,Myslím, že pivo by mohlo stačit, ne?'' souhlasně jsem přikývl. ,,Vypadá to, že se Mandy líbíš.''

   ,,Mandy?'' zamračil jsem se.

   ,,Servírka,'' ukázala Shay za sebe.  

   ,,Ah,'' pokýval jsem hlavou. To je trapné. ,,Jo, vypadá to, že mě pokládá za roztomilého.''

   ,,No a?'' kývla Shay k barmanovi a přebrala si svůj půllitr. Ochotně jsem jí napodobil. ,,Děláš, jak kdybys na to nebyl zvyklý. Jsi přeci hvězda, ne?''

   ,,No to sice jo,'' napil jsme se a setřel si z úst pěnu. ,,Ale nejsem zvyklý na to, že jsem roztomilý. Většinou jsem ten se svaly na břiše. Na roztomilost je tady Leo když jí. Leo, když spí. Leo, když pohledem zabíjí leadra. Leo, když si splete svoje místo při choreografii. Leo, když mlátí nás ostatní. Leo, když nám vaří. No a ještě Hongbin. Má dolíčky, takže z něj jdou holky do kolen.''

   ,,To je hodně velký výčet Lea,'' pronesla zamyšleně a také se napila. ,,Mě nepřišel zase tak roztomilý. Je to pracant a snaží se vše splnit do puntíku. Navíc, jak může být někdo roztomilý, když se přejí krmných mrkví?''