Ozvěny minulosti - POZASTAVENO

10. kapitola - Bezpečnost především

   ,,Shay, takhle?'' přeběhla jsem rychle od Hongbina k leadrovi. Právě čistil zadní kopyta. Až se divím, že je zrovna No Mercy je zvedl. 

   ,,Nemusíš vyškrabávat usazeniny, jen se ujisti, že tam nejsou kamínky, nebo cokoliv, co by se mohlo zapíchnout do rohoviny kopyta,'' poučila, sotva jsem se letmo podívala na jeho práci.

   ,,Oh, ano,'' přikývl a opět se věnoval svému koni.

   ,,A pospěš si, ostatní už jdou sedlat,'' popohnala jsem ho.

   ,,Ale oni neměli tak špinavého koně,'' namítal N.

   ,,Tak zítra přijdeš dřív a budeš se mu déle věnovat. Nebudeš muset spěchat a až ostatní přijdou, můžeš začít beze spěchu sedlat, dobře?'' N souhlasně přikývl. ,,Dobře.''

   ,,Shay,'' zvolal Hyuk a znělo to dost bezradně.

   ,,Ano?'' přešla jsem k hlavě Chaose. ,,Tohle musíš prostrčit pod lícnicí, jak jsme vám včera ukazovala-''

   ,,A pak to zapnout na dva prsty,'' přerušil mě Hyuk. Souhlasně jsem přikývla. ,,A podhrdelník tak, abych prostrčil pěst.''

   ,,Správně,'' souhlasila jsem a ohlédla se za sebe, kde se Hongbin pral s užděním Someday. ,,Tohle je martingál,'' převzala jsem od něj to, s čím se pral. ,,Jedna část patří na krk koně a to očko provlékneš podbřišníkem, než ho zapneš," sáhla jsem instinktivně po podbřišníku jen proto, abych zjistila, že hřbet zeje prázdnotou. 

   Přelétla jsem pohledem od hřbetu k Hongbinovi. ,,Kde je sedlo?" pokrčil rameny. Podala jsem mu druhou část martingálu a došla pro sedlo, které o kus dál viselo na stěně boxu. ,,Musíš vždy nejdřív nasedlat, než budeš uzdit. Dobře?" Kývl hlavou, zatímco jsem obratně klisnu nasedlala. ,,Ještě jí zkontroluj uždění a neviděla jsem tě čistit kopyta."

   ,,Ano,'' přikývl a pustil se do práce, kterou jsem mu zadala.

   ,,Kene!'' okřikla jsem mladíka. ,,Nech toho!'' přerušila jsem ho v jeho pokusu o focení selfie fotek, zatímco strká koni prst do nosu. ,,Jestli ho naštveš, vrátí ti to, až budeš v sedle.''

   Pozorně jsem prohlédla koně i jeho výstroj. Vše dokonale zapnuté. ,,Já vím, dobrá práce,'' mávl rukou a pyšně přitom před sebe vystrkoval hrudník. 

   ,,Sedlo je moc vzadu,'' zkazila jsem mu jeho náladu. ,,Naprav to!''

   ,,A-ano,'' vypáčil se ze sebe překvapeně. Poté se dal do nápravy své chyby. Vypadal u toho jako robot. 

   Přešla jsem k valachovi, který se potil už teď. Byl připravený na hodinu, přesto jeho jezdec stál vedle něj a pronášel k němu věty v klidném tónu. Stiskla jsem jeho rameno, abych ho nevylekala a upoutala jeho pozornost. ,,Dobrá práce,'' přelétla jsem pohledem uždění i sedlo. ,,A co ty? Je to v pořádku?''

   ,,Ano,'' přejel si rukou po žaludku. ,,Už je to v pořádku.'' Přikývla jsem na důkaz toho, že jsem mu porozuměla vydala se k Ravimu, který měl koně sice přichystaného, ale vypadal zmateně.

   ,,Děje se něco?'' začala jsem naposled kontrolovat koně a jeho výstroj. 

   ,,Mám jiné sedlo než ostatní,'' přešel rovnou k věci.

   ,,Tohle,'' usmála jsem se a poplácala kůži sedla. ,,To je westernové sedlo. Al Sharif je jediný, který tenhle styl upřednostnil před anglií. Sedlo je sice těžké, ale jezdi i koni nakonec poskytne daleko větší pohodlí, než ostatním v anglickém stylu.''

   ,,Aha,'' přikývl váhavě a prohlížel si sedla ostatních.

   ,,Neboj se,'' přejela jsem po posedlí sedla. ,,Když bude něco, co budeš muset udělat jinak, dám ti vědět.''

   ,,Dobře,'' pokýval hlavou. Nechala jsem ho jeho myšlenkám a péči o koně a vzdálila se od nich. Snad se tady v mé nepřítomnosti nic nestane. 

***

   ,,Takže teď si vezměte tyhle helmy,'' Shay nám rozdala jezdecké helmy. Ani mě nepřekvapilo, když odhadla naší velikost. Jen stačilo utáhnout a nebo povolit. To snad máme jako asiati všichni danou velikost lebky?

   Navíc Ken jako jediný dostal barevnou. A byl nadšený z toho, že má červenou helmu. Vážně je jako malé dítě. Takže jsme s ním jeho radost moc nesdíleli. Já ani po takové helmě netoužil. 

   ,,A teď, protože jste všichni začátečníci, dám vám ještě vesty,'' poukázala na velkou bednu, která ležela v koutě. ,,Ochrání vás při pádu před poraněnou páteří, zlomenými žebry nebo vnitřním zranění.''

   ,,Ale nebudeme se v tom hůř pohybovat?'' zeptal se vážně Leo.

   ,,Dobrá otázka,'' pokývala Shay hlavou. ,,Ano, pohyblivost vašeho trupu se výrazně ztíží, ale věřte mi, že na koni byste jí využili stejně tolik, jako s vestou. Aby jste šli s pohybem koně, budete převážně potřebovat spodní část žeber, která je i s vestou dostatečně pohyblivá.''

   ,,Nechci to nosit,'' ohradil se Ken a Hyuk i N se pokyvováním hlavy přidali.

   ,,Kdo si jí nevezme, nebude ani jezdit,'' pronesla vzápětí Shay. ,,Tady se nejedná o nějaké chci nechci. Jde o vaší bezpečnost. Koně můžete jezdit celý jeho život, ale nikdy nevíte v jaké situaci se zachová klidně a kdy vás klidně shodí ze hřbetu a pošlape, jen aby se zachránil před možným nebezpečím. To si zapamatuj, Kene!'' zadívala se na něj s tvrdým nepřípustným pohledem v očích. Poté se podívala i na všechny ostatní. ,,Vy všichni si to zapamatujte. Kůň je zvíře, které váží půl tuny a pokud pro něj bude přítěž nebo nebezpečí, nebude ho zajímat, kolikrát jste ho nakrmili, vyhřebelcovali a strávili u něj noci bez spánku, když mu bylo nejhůř!''

   Pod tíhou jejích slov a lehkomyslností nás všech jsem sklonil hlavu. Všichni jsme tak díky váze našich výčitek učinili. Nebylo tomu moc co vytknout. Tenhle svět zná zajisté lépe, než my. 

   Shay si odkašlala a narušila tím hrobové ticho, které se kolem nás díky jejím slovům rozhostilo. ,,Dobrá,'' převedla nám úsměv, který jsem už jednou viděl. Ten samý ukazovala i muži, jenž si tady koupil koně. ,,Když jste to teď pochopili, prosím, vezměte si je. Až tak učiníte. Vydejte se ke kryté jízdárně.''

   Bez vyčkání na náš souhlas, či alespoň letmé pokývání hlavy se opět bez jediného slova otočila na patě a vydala se pryč. 

    Když jsme si rozdali vesty a začali se věnovat přípravě na nasednutí, zaznamenal jsem, jak se na konci chodby zastavuje a otáčí k nám. ,,Pěšky,'' pronesla k nám zvýšeným hlasem, aby jsme jí rozuměli. ,,Koho uvidím, jak jede na koni, bude dnes místovat všechny boxy sám. A kdo mu bude chtít pomoct, ten dostane ještě horší trest.''

   ,,Ano!'' pronesli jsme sehraně a nahlas, aby nás také slyšela. 

Holla, dámy. Opravdu se omlouvám. Za to že jsem opět dlouho nic nepřidala, že jsem zase napsala nudnou kapitolu - i když, jak jim vyhubovala, to docela ušlo. A já nevím, tak nějak poslední dobou ztrácím zájem o vše, co mě doteď bavilo. Hlavu mám zase v oblacích a myslím na něco jiného a nemůžu se dočkat, až se k tomu dostanu. 

Ale abych se k tomu dostala, musím nejdřív dopsat tohle, že? Protože všichni víme, jak nesnáším nedokončené věci. Takže teď se mnou musíte vydržet a přetrpět to, než to bude za a) zábavné a za b) než se to konečně rozjede. Ok?