Ozvěny minulosti - POZASTAVENO

16. kapitola - Romeo & Julie

   ,,Pospěš si,'' šeptala mým směrem Shay a táhla mě dál mezi místní divoké houští. Nemluvě o tom, že sotva jsem po polibku popadl dech, už mě táhla do kopce.

   ,,Kam to jdeme?'' vyzvídal jsem zvědava a plně se věnoval tomu, abych nezakopl o nějaký kořen stromu.

   ,,Uvidíš,'' špitla tajemně a ještě přidala do kroku. Za okamžik se však zastavila. ,,Jsme tady,'' natahovala se dopředu a hleděla do tmy před námi. ,,Vypadá to, že tady nikdo není.''

   ,,Tady?'' Zatím jsem neporozuměl ani jediné situaci, do které mě zatáhla od té chvíle, co jsme sešli ze silnice. To na mě působí alkohol? Dělá ze mě nechápavého?

   ,,Místo, kde si mladí...'' Shay zaváhala a při téhle odmlce dokonale naskočil můj mozek. Takže proto mě táhla tím houštím. Věnovala mi úsměv a přitiskla se ke stěně dřevěné chatky. Pozorně poslouchala, zda-li jsme tady sami.

   Ale tomu jsem já sám už nechtěl věnovat za mák pozornosti. Pohledem jsem totiž klouzal od její šíje zakryté vlasy, přes záda, jenž se prohýbaly jako tětiva luku až k zadečku, který se v měsíčním světle nádherně rýsoval a byl opravdu na blízku. Velké lákadlo.

   Zatímco Shay stále vyšetřovala, zda-li jsme, že nejsme sami, přitiskl jsem se k ní a odhrnul jí vlasy z krku. Chtěl jsem začít prozkoumávat to, co mi nabídla na té silnici zahalené do noční tmy. Ztížila mi cestu, když jsem se přitiskl rty na její teplé pokožce, instinktivně stáhla rameno ke krku, jako kdyby chtěla odbít nějakého nepříjemného komára.

   Nemělo cenu se kvůli tomu rozčilovat. Začal jsem o něco dál a něžněji. Lehce jsem přitiskl rty na její pokožku a sotva jsem plně na rtech ucítil teplo, opět jsem se odtáhl. A znova. A ještě jednou.

   ,,Co to děláš?'' zachichotala se Shay.

   ,,Chtěl jsem tě políbit, ale tys mě odbila jako nějakého komára,'' otočil jsem jí k sobě čelem a natiskl na dřevo. Tudíž už mě nemohla déle provokovat svým skvostným pozadím. ,,Tak jsem začal znova. A něžněji.''

   ,,Aha,'' pokývala hlavou, jako kdyby chtěla uznat, že mám snad i pravdu. ,,No... Tak pokračuj,'' pronesla ledabyle a zatvářila se u toho, jako kdybychom mluvili o pokračování ve sledování seriálu.

   Přešel jsem asi tisíc poznámek, které mě pálili na jazyku. A pro jisté nenarušení téhle intimity jsem se rozhodl onen jazyk také zaměstnat. Přitáhl jsem si Shay k sobě a políbil jí. Nechal jsem jí, aby proti mému jazyku bojovala, i když já bych byl raději pro pomalé a škádlivé mazlení.

   ,,Vážně jsme tady sami?'' ujistil jsem se, sotva jsme se od sebe odtáhli, abychom mohli žít o trochu déle. Shay energeticky přikývla hlavou a na tváři se jí objevil rozzářený úsměv. ,,Musím říct, že vývoj událostí se mi zatím zamlouvá. Nevím, kde ten kůň je, ale miluji ho.''

   Shay se na to ani nenamáhala odpovídat a místo toho si mě přitáhla k dalšímu polibku. Zvolnila tempo, tudíž jsem si užíval jeden prohloubený polibek za druhým. Ponecháni touze na pospas, doputoval jsem dlaněmi až k prstům Shay. Chvíli jsem konejšivě přejížděl palci přes její klouby a až poté se odhodlal a pomalu její paže vytáhl nad naše hlavy.

   Opět jsem po nich pomalu přejel dolů. Až k tričku, které bylo krátké a díky jejím zvednutým pažím se nekompromisně vykasalo až nad vypracované bříško. Sjel jsem pod záhyby látky a vystoupal trochu výš.

   Mazlil jsem se s pokožkou na jejím bříšku, pevných svalech, žebrech i zádech, zatímco jsme společně propadala větší touze, kterou zapříčinili naše neustávající polibky. Na kratičký okamžik jsem se odtáhl. V záři nočního měsíce jsem si prohlížel její tvář.

   Přivřená víčka, zarudlé tváře, pootevřené napuchlé rty od toho, jak jsem si dopřával jeden polibek za druhým. ,,Jsem taky blázen,'' řekl jsem si pro sebe a připomněl si tak svojí téměř jistou smrt, před kterou mě zachránil jiný blázen.

   ,,Co?'' pronesla Shay omámeným hlasem, jako kdyby doposud zůstávala uvězněná mezi snem a realitou. Zavrtěl jsem hlavou a chytal se jí říct, že na tom nezáleží a poté se posunout výš - k vyhrnutí jejího trička -, když jsme však oba ustrnuli.

   ,,Johne, nech toho!'' zaslechli jsme z dáli hlas dívky, která se radostně chichotala, sotva dořekla svá slova. Zahleděl jsem se Shay do očí, abych zjistil, co si právě myslí. Byla na tom stejně jako já, chtěla co nejrychleji zmizet.

   Vytáhl jsem ruce zpod jejího trička a rychle jí popadl za jednu z paží, která ještě stále vysela ve vzduchu. Rozeběhl jsem se k cestě, kterou jsme se sem dostali, když mě však Shay předběhla a strhla do křoví.

   Oba jsme zůstali v podřepu za malým stromkem. Sledovali jsme pár, jak prochází stejnou cestou jako mi, aby se dostali na stejné místo, kam jsme měli mi namířeno. Na rozdíl od nás neudělali však onu osudnou zastávku u stěny, jako my. Sotva došli na místo, zmizeli se zamilovanými pohledy za dveřmi.

   ,,John McCoy a Stacy Patriciová?'' divila se Shay potichu. Otočil jsem se na ní s nechápavým výrazem. ,,Jako Romeo a Julie. Je docela nemyslitelné, aby se dal syn místního faráře dohromady s dcerou rodiny co je... Jak to říct obezřetně. V posledních dvou generacích nenajdeš člena, co by nebyl drogově závislý.''

   ,,Aha,'' pokýval jsem hlavou. ,,Chápu.'' Hádám, že až se tohle dozví jeho tatínek, ani ho ve svěcené vodě vykoupe.

   ,,Pojď,'' zatahala mě jemně Shay za ruku.

   ,,Kam?'' zeptal jsem se, i když jsem věděl, kam se nakonec tohle vše stočí.

   ,,Domů,'' pronesla a švihem mě postavila na nohy. Její síla mě začíná děsit. Sotva jsem se narovnal, vymanila svojí dlaň z té mé a vydala se na cestu domů.

   Ta však nevedla stejnou cestou, kterou jsme přišli. Od stromku pokračovala dál do temného lesa, až jsme po chvíli došli k ohradě. Teda, sice byla celá obrostlá lesem, ale v jednom místě jako by se les rozhodl nezasahovat.

   Protáhli jsme se tím holým místem a bok po boku, v tichosti procházeli přes louku, či výběh směrem k farmě. I když byl kopeček mírný a já jsem v perfektní kondici, za chvíli jsem byl rád, že jsme opravdu domů šli v tichosti. Měl jsem co dělat, abych před Shay nesípal jako nějaký kuřák.

   A když jsem už viděl obrysy farmy na noční obloze, byl jsem rád. Rychle jsme zkontroloval, zda-li je vše jak má. ,,Vidíš,'' ukázal jsem na výběhy, stáj i dům, zatímco jsme popadal dech. ,,Všechno je v pořádku... Aish, proč jsou tady kopce tak táhlé?'' vydechl jsem unaveně.

   Shay všechno přešla mlčením a vydala se kolem výběhů a stáje k domu. Nezbývalo mi nic jiného, než jí následovat. Bydlím na stejném místě jako ona. Stále bez jediného slova ze strany Shay, jsme došli ke vchodu. Tiše jsem proklouzl za Shay dovnitř. V tichosti jsme vyšli po schodech do prvního patra. Rozešli se ke svým pokojům.

   Naposledy jsem se ohlédl za Shay. Nevěnovala mi ani sebemenší pozornost a zmizela za dveřmi svého pokoje. Povzdechl jsem si a také vstoupil do tmy svého pokoje. Rozsvítil jsem malou stolní lampičku a svalil se na postel.

   ,,Jsem frustrovaný,'' povzdechl jsem si. Moje tělo je frustrované. Kde je ten společně prožitý zážitek, který mi sliboval první a nečekaný polibek od Shay? Kde to je? Kde mám teď vybít tu energii a adrenalin, které do mě tělo vyplavilo v očekávání sexu? ,,Ahhhh... Chci umřít,'' zakňučel jsem sklíčeně a zavřel oči. Po hmatu jsem zhasl lampičku a pokoušel se usnout.

Holla, dámy. Po delší době další díl. Co jiného by taky měl člověk dělat, když se má připravovat na závěrečné zkoušky.