Ozvěny minulosti - POZASTAVENO

3. kapitola - Štěňátka na zápraží

,,Mohla byste nás tady nechat přespat?'' vložil se se svými dolíčky Hongbin do výčitek, které se díky mohutnému nádechu N chystal spustit. Myslím, že potom by nás nenechala spát ani tady na té verandě.

Opřela se o rám dveří a ruce na prsou překřížila. ,,Proč bych to dělala?'' pronesla tónem, kterým se nám vysmívala a pohledem k nám vysílala jasné záblesky toho, že tady má vše pod kontrolou. Tuhle situaci i nás. Jako by bylo jejím zvykem, že má vše pod kontrolou a rozhoduje, kam se kdo a co pohne.

,,Je to slušnost,'' pronesl vzadu schovaný Hyuk. Všichni jsme se na něj zadívali. O to víc znejistil. ,,A taky se Ravi,'' nezapomněl na mě ukázat, ,,a-a Leo bojí hmyzu,'' ukázal i na Lea, který na něj vrhl pohled, jenž by klidně mohl zabít.

,,O to větší bude legrace, když zůstanete venku, ne?'' pronesla laškovně a jednou rukou přejela po leštěné dřevěné desce dveří v náznaku, že se je chystá zavřít.

,,Prosím,'' pronesl jsem, než je zavřela. Všichni spolu se mnou udělali psí oči a věnovali jsme jí ty nejroztomilejší pohledy, které jsme dokázali vytvořit. ,,Tohle je velký dům. Jistě máte hodně pokojů. A když je potřeba, my se namačkáme i do dvou. Rozhodně Vás nebudeme rušit.''

,,Ruší mě už to, že jste mě vzbudili,'' pronesla skrze zuby a zahleděla se přes stěnu verandy do noční tmy. ,,Tak jak už byste mě nemohli rušit?''

Ten povýšenecký tón mezi slovy mě teda dokázal naštvat. To je ale namyšlená holka. Chybí ještě rozmazlenost a máme tady kompletní profil malé rozmazlené holčičky z bohaté rodiny. Kdepak má asi služku a komorníka? Do tohohle domu by se zřejmě i hodili.

,,Zaplatíme,'' pronesl N pevným a jistým hlasem. ,,Zítra ráno se pro nás zastaví manažer a vyrovná dluh.''

Během jeho řeči se na něj zaměřila a skousla si spodní ret. Měřila si ho pohledem, z kterého jste jí snadno mohli vyčíst, že přemýšlí, kdo z něj udělal vůdce. ,,Myslíš si, že s tímhle domem a pozemky kolem, které mi patří, potřebuji pár vašich peněz?''

,,Tak co by Vás přesvědčilo, abyste nás tady nechala?'' pronesl N, který se zdál lekce v koncích.

,,Nic,'' pokrčila rameny a opět si nás všechny prohlídla. ,,Nejsem penzion.''

Ken smutně zakňučel, než zavřela dveře. Ustaraně jsem si s Leem vyměnil pohled. Taky nechce spát někde mezi hmyzem. Dveře se opět otevřeli a k Leovi doletěl jakýsi malý sprej. ,,Dávejte si pozor, v noci tady lezou stonožky, co jsou klidně velké jako baseballová pálka,'' pronesla pobaveně a opět zavřela dveře.

Určitě žertovala. Chtěla nás jen vystrašit. Dobrý pokus, ale na nás to nezabírá. Rozhlédl jsem se kolem a naslouchal nočním zvukům. To vrzání cvrčků je ale otravné. Skoro jako kdyby byli dvakrát tak velcí. Musela žertovat. Nebo ne? Co když tady takové potvory jsou?

Stáli jsme tam na prahu, koukali na sebe a přemýšleli, co dál dělat. Klidně by nás někdo mohl hodit do košíku a postavit před něčí práh dveří s nápisem ,,Štěňátka zadarmo'' a měli bychom větší úspěch, než tady.

,,Pojďte, kluci,'' popostrkoval nás Hongbin, aby jsme tam nestáli jako solné sloupy až do rána. Moc se mi z té verandy nechce. Je teplo a teoreticky je tam tolik světla, že vidím, kolik je kolem mě hmyzu. Určitě by se tam dalo přespat.

,,Počkejte!'' ozvalo se za námi. Všichni jsme se secvičeně ohlídli a já, protože jsem jako první sešel schody, jsem ani neviděl co se děje. Musel jsem se postavit na špičky, abych alespoň něco viděl.

Dveře domu byli otevřené a jasné světlo, které z nich vyzařovalo do okolní temnoty prosvítalo i skrze látku noční hedvábné košilky, kterou na sobě měla ta rozmazlená holka. Takže každý z nás mohl nádherně sledovat, kde ty dlouhé nohy končí.

Opět byla opřená. Tentokrát o stěnu domu. Ruce opět překřížené na hrudníku. Opět si nad námi jedovatě a povýšenecky odfrkla a poté ladnými kroky zmizela v domě. Stín, který vytvořila ve světle se po chvíli ztratil, ale dveře stále byli otevřené.

,,Hádám, že tohle je její styl pozvání dovnitř,'' pronesl Ken a než jsme toho šťastného kluka v jakékoliv situaci stihli zastavit zmizel ve dveřích.

***

,,Druhé patro,'' řekla dívka, když jsme jí dohnali. ,,Je to podkrovní klubovna, ale jestliže se vejdete kamkoliv, tak vám tam bude docela dobře,'' pronesla, když se zastavila dva schody nad námi.

,,Těší mě,'' natáhl k ní ruku N. S opovržením se na jeho dlaň, kterou jí podával v přátelském gestu zadívala. N ji nejistě opět stáhl. ,,Já jsem N, leader skupiny. Ken, Leo, Ravi, Hyuk, Hongbin,'' ukázal na každého z nás, když nás představoval. Všichni jsme lehce sklonili hlavu a Ken s Hyukem se jen klasicky zazubili a zamávali. ,,Jsme debutující skupina VIXX a-''

,,K čemu mi tohle bude,'' pokrčila rameny a zmizela za rohem hned v prvním poschodí. Chvíli jsme všichni přemýšleli, co asi udělat. Ale pak jsme se raději vydali do druhého patra, než si to rozmyslí a my budeme zase v té děsivé noci.

,,Třeba by ses mohla taky představit,'' pronesl ironicky a dost nahlas Ken, když už jsme mizeli na chodech druhého patra. Hongbin a N ho spěšně popadli a zakryli mu pusu, než stihl pronést něco urážlivého. V podkroví ho už pustili. ,,Abychom ti nemuseli říkat holka, co z nás dělá debily,'' zakřičel, ještě než Hyuk stihl dovřít dveře.

Překvapeně jsme se na něj podívali. Ani jsem nevěděl, že tohle slovo Ken zná. Naštvaně se na nás díval. Na druhou stranu, jsem rád, že nejsem jediný, co z ní má tenhle pocit. Pak už se zaměřil na klubovku, do které nás jediné bylo svolná poslat.

Je to jen velký rozlehlý pokoj. Stojí tu piano, které i přesto, že je vyleštěné do posledního kousíčku vypadá opuštěně a melancholicky v tomhle hnědo žlutém pokoji. Do těchto chmurných podzimních barev tady bylo laděno všechno.

Krb z cihel béžové barvy. Pár sofa v oranžových, oříškově hnědých až vybledle žlutých barvách. Tmavé a těžké hnědé koberce. Není tady ani jediný odstín hnědé, který by tu nebyl zastoupen. Čokoládově hnědá dřevěná podlaha. Velký bar s různými ozdobnými skleněnými láhvemi, v kterých byl nepochybně alkohol různého druhu. Stejně jako skleničky, které byli perfektně vycíděné a připravené k použití.

,,Myslíte, že kdybychom jí řekli o deky a polštáře, tak nás třeba i nechá naživu a nezakousne nás?'' pronesl zamyšleně Ken.

,,Myslím, že pokud nechceš, abychom tvoje tělo našli zítra ráno pohozené někde v okolním křoví, měl bys to nechat být,'' mrkl na něj N a přitom si nenechal ujít i škádlivé mlasknutí. Ken v tu chvíli zbledl a vypadalo to, že svůj plán o zlepšení pohodlí vzdává,

,,Odvolávám, že Leo je děsivý,'' pronesl Hyuk. Leo se na něj zaraženě podíval. Zřejmě ani nevěděl, že si tohle o něm Hyuk myslí. Pak se mu přes tvář mihl i náznak zklamání, že si tohle o něm někdo myslí. ,,Nahánělo mi strach, když ses na mě podíval a nic jsi neřekl,'' teď už Hyuk mluvil k Leovi, ,,ale ona mi nahání strach a to je o patro níž a nevidím jí.''

Nedalo se ubránit smíchu. Ani jeho hlasitosti. Jen Leo se zatvářil ublíženě a odešel o kus dál. Docela ho chápu. I když vypadá jako někdo, kdo by pohledem chtěl zabít každého. Je hodný kluk. Byl by dal cokoliv za to, aby mohl být jako Ken a rozdávat kolem sebe radost. Jistě se to postupem času spraví. Začátky jsou přece od toho, abyste měli kam posouvat svoje hranice. Není-li to pravda?

Holla, dámy. Po kratší delší době jsem tady opět s další kapitolou. Teda já vím, že je to zatím nuda, ale prosím, vydržte to se mnou. Ono se to postupem času rozjede. Jestli vás to potěší, časem se tady objeví i sexscénaka. K vaší velké radosti a k mé velké nenávisti. Všichni jásejme nad mou budoucí v duchu asi tisíckrát provedenou sebevraždu.

To je ale namyšlená nána, co? By zasloužila srovnat. Taková ledoví královna. Nebo jak jí trefně popsal můj bratr ,,ledový psí čumák''.