Ozvěny minulosti - POZASTAVENO

9. kapitola - They must pay

   Pouštěl jsem, mě přiděleného koně z vodítka, zatímco ostatní se se svými novými čtyřnohými partnery ještě seznamovali. Mě nezbývá nic jiného, než si odepřít mazlení a dojít pro vysloužilého dostihového koně. Když jsem se tak laskavě přihlásil.

   Už jen hledání boxů těchto koní nám dalo zabrat. I když si myslím, že toho svého teď poznám od prvního pohledu. Když ho vidím běhat po výběhu, je to velice jemný, elegantní a hrdý kůň. Nepřehlédnutelný. 

   Nechal jsem svého parťáka, aby si užil svojí volnost a vydal jsem se pro Devil's Runa. Naštěstí vím, že je až na druhé straně stáje, kdy musíte projít kolem krmírny, sedlovny, místnosti s nářadím a kolem vjezdu do velké kryté v haly, kde proběhlo naše rozřazení, jak tomu říká Hyuk. 

***

   ,,Tak pojď,'' popotáhl jsem za kožené vodítko a starý kůň mě ochotně následoval.  Nechal se v klidu dovést až k ochraně a své pomyslné vypuštění na svobodu snad ani nezaregistroval. Pohladil jsem ho po krku a pozoroval, jak v mé přítomnosti podřimuje. Přesto jsem ho naposledy pohladil a přiměl se opustit prostor ohrady.

   Prošel jsem stájí, jelikož jsem si pozdě uvědomil, že jsem nezavřel dveře boxu Devil's Runera. Tolik jsem chvátal. Budu na této své vlastnosti muset zapracovat. V boxech při mém odchodu s Devil's Runerem, zbyli ještě dva koně. Teď už je zde jen jeden, který podle mě začíná dost slušně vyvádět.

   ,,Měl bych se zeptat tvé majitelky, jestli tě můžu pustit k ostatním do výběhu, huh?" pronesl jsem k němu. Moji přítomnost vřele uvítal, protože se i na pohled mě, jakožto neznalce, se kůň začal uklidňovat.  Prostrčil jsem ruku mřížemi boxu, abych koni nabídl jednu z těch krmných mrkví, které tu byli volně k použití.

   Což si šest lidí dokáže vyložit šestkrát jinak. Kromě nenasytného Lea je tu ještě Ken a Hyuk, který s nimi pořádají bitvy a N, kterého jsem viděl, jak si s jednou povídá. Nemluvě o Hongbinovi, který kolem pytle poletoval bezmála 20 minut, aby měl dobrou kompoziční fotku.

   Asi jen mě napadlo dát je koním, nebo si to jinak vysvětlit nedokážu. Rozloučil jsem se s koněm letmým pohlazením a vydal se na čerstvý vzduch, abych své tělo mohl vystavit slunečním paprskům. Avšak...

   Moje citlivé uši zachytili zvuky podobné dopadání kopyt na podklad kryté haly a tiché odfrkávání do rytmu kroku. Pozastavil jsem se nad těmi zvuky a nakonec se naklonil blíže ke dveřím. 

   Kromě pohybů koňského těla jsem zaslechl i zamlaskání, které bylo jedinou známkou lidské přítomnosti. Připlížil jsem se potichu ke dveřím a nahlédl dovnitř skrz okénko levého křídla. Podél dlouhé strany právě cválal kůň a blížil se ke vzdálenější širší straně. V jeho sedle neseděl nikdo jiný, než Shay. V sedle vypadá zcela jinak, než když stojí proti nám a poučuje nás. 

   Je tak živelná, silná, sálá žárem a spaluje. Jako kdyby jí koně poskytovali jiný svět, ve kterém nad vším rozhoduje. Skutečnou cestu úniku. Směje a přesto nemusí pohnout ve tváři jediným svalem. 

   Nenápadně jsem se vkradl do haly a skryl se za tribunami, abych se mohl nepozorovaně kochat. Právě projížděla kolem ve směru hodinových ručiček, tudíž mě nemohla zpozorovat, jak se tisknu k pravé stěně, přesto jsem raději znehybněl. 

   Koňské tělo kolem mě procválalo, až se země pode mnou otřásla a vzduch byl na malý okamžik prosycen potem a vůní koňského těla. Přesto si mě ani kůň nevšiml. Jako by oba byli propojení a vnímali jen sebe navzájem. Okolí pro ně mohlo klidně i přestat existovat.