Ozvěny minulosti - POZASTAVENO

20. kapitola - Dřevorubci vs. Třísky

   Stáli jsme před boxem, jenž byl dokořán otevřen a v jehož prostoru  se zkušeně pohyboval kolem koně Roger. 

   ,,Co budeme dělat teď?" zeptal jsem Shay. Pohled na koně, který bojoval o život, mi způsoboval nedostatek vzduchu v plicích a zvyšující se tlak na hrudi.

   ,,Zatím nic," povzdechla si Shay a vydala se naproti k boxu, kde odpočívala klisna. ,,Teď jen můžeme nechat veterináře dělat jeho práci.''

   ,,A přežije to?'' zeptal jsem se na otázku, kterou se nikdo neodvážil položit. 

   ,,Nevím,'' pokrčila Shay rameny a sehnula se, aby nabrala z kupy sena ležícího u boxu v kolečku větší hrst. Podala jí klisně, která ochotně voňavé seno přijala. ,,Můžeš jí taky dát. Musíme jí krmit po menších dávkách. Velká dávka z ničeho nic by mohla způsobit koliku.''

   ,,Máma mě nespočetněkrát varovala, že nemám na prázdný žaludek hltat. Pak mi bylo vřdycky špatně,'' snažil jsem se rozproudit atmosféru, ale moje snaha přišla vniveč. ,,Už ti takhle někdy kůň umřel?''

   ,,Párkrát... Párkrát se to už stalo,'' odpověděla Shay po pravdě, i když pro ní bylo zřejmě těžké mluvit. Vzal jsem si také hrst sena a stoupl si z druhé strany k hlavě klisny. ,,Ale viděla jsem i koně, co na tom byli hůř a dostala jsem je z toho. Takže to zvládne, správně?'' vykouzlila na tváři úsměv a snažila se předstírat, že je vše v pořádku.

   ,,Ano,'' přitakal jsem. ,,Už teď je to určitě na nejlepší cestě ke zlepšení,'' s obavami se na mě podívala. Nevěří mým slovům. Stejně jako já nevěřím její přetvářce, že je vše v pořádku. ,,Nechceš jít na okamžik na čerstvý vzduch?''

   ,,Ano,'' souhlasila a vydala se společně se mnou k východu v postranní uličce. ,,Vlastně je to dobrý nápad, že? Dostat se na čerstvý vzduch. Nemusím koukat na ten obrázek, že?''

   Ano. Určitě je nádherný pocit vzdalovat se od jedné děsivější scény, než je ta naproti. Úplně cítím, jak ze mě opadává nedostatek vzduchu a tlak na hrudi.

   ,,Vlastně jsem chtěl vypadnout, abych byl dál od nich,'' ukázal jsem na nesourodou skupinu dřevorubců a zbytku mých kamarádů. Ti přiběhli až když bylo po boji a kůň ležel v boxe. Samozřejmě nemusím popisovat jejich zděšení, úlek a fascinaci tím, co se najednou děje. 

   Ani nechápu, jak se mohli dát tyhle dvě skupinky dohromady. Sedí tam spolu a popíjí pivko. Přitom si spolu rozumí sotva jedno dvě slova. Zrádci. 

    Ale počkat, oni vlastně neví, že to jsou všichni moji rivalové, protože jsem se jim to neobtěžoval říct. Myslí si, že jsou to jen pomocníci, co jsou tady kvůli koni. Až jim řeknu pravdu, donutím je za tu zradu, aby mi pomohli s vraždou všech těch čtyř chlapů, co jsou chodící kusy skály. 

   ,,Proč?'' vytrhla mě Shay z mého osnování pomsty všem. ,,Proč s nimi nechceš být? Jsou to docela fajn kluci? Znám je, co jsem se sem přistěhovala. Pomáhali mi stavět tuhle stáj. A ohrady. I tu pěknou verandu před domem.''

   ,,No právě,'' otřásl jsem se jen pod tím náporem myšlenek, co tady mohli dělat čtyři chlapy a jedna žena. ,,Není to trochu moc? Být se čtyřmi chlapy jako hora a sama?''

   ,,Oh, vážně?'' její levé obočí vyjelo výš. ,,Takže teď jsem tu s šesti kluky, které neznám a to je v pořádku? Neměla bych vás poslat pryč?''

   ,,Oh, vážně?'' zopakoval jsem po ní a ve stejném stylu pozvedl obočí. ,,Hyuk a Ken... Ti snad ještě neví, co je sex. Teče jim mléko po bradě. A zbytek, takové dobromyslné duše, copak by mohli pomyslet na nějaké nekalosti?'' odmlčel jsem se, aby další věta získala patřičnou dramatičnost. ,,Navíc jsme proti těm dřevorubcům jak třísky.''