Ozvěny minulosti - POZASTAVENO

18. kapitola - Roger

   ,,Jak je možné, že ani dnes ráno není trénink?'' zaskučel nespokoje Hyuk, zatímco se převaloval na dece pod dubem, kde jsme se všichni sešli.

   ,,Slyšel jsem, že trenérka za chvíli zase někam jede,'' šeptal tajnůstkářsky N. ,,Myslíte, že zase jede na rande?''

   ,,Jestli jo, tak nás teda pěkně odbíjí!'' pronesl Ken a otráveně po Nkovi hodil stéblo trávy, které moc daleko nedolétlo.

   Vážně jede na rande? S tím kovářem? Domlouvala se s ním přeci, že se brzy uvidí. Nebo s někým jiným? Konec konců, teď s námi má více volného času? Ale já myslel, že teď jsem na téhle pozici já? Nebo to nic neznamenalo? Od té doby jsme se několikrát viděli a nejevila zájem o navázání toho, kde jsme předtím skončili.

   Možná že si to nepamatuje díky alkoholu. Nebo po mě vyjela jen díky tomu alkoholu? Nejsem přeci žádná ošklivka. Sám se řadím mezi průměrně pohledného muže. Tak kde je problém?

   ,,Kluci,'' začal jsem nadšeným hlasem, aby nic nevypadalo podezřele. ,,Mám to jít zjistit?'' pokračoval jsem, když jsem upoutal jejich pozornost.

   Všichni se dali do souhlasného přikyvování, až na Lea, který se ani neobtěžoval zvednout hlavu od telefonu. Určitě zase projíždí instagram, twitter, café a podobné aplikace. Nedá si říct.

   ,,Dobrá,'' vstal jsem a vydal se ke straně ohrady, jenž vede ke stájím a dvoru. ,,Držte mi palce.''

   ,,Fighting!'' zařval za mnou Hongbin a ostatní se přidali s povzbuzujícími pokřiky. 

***

   ,,Kam jedeš?'' ozvalo se za mnou zrovna ve chvíli, kdy jsem otevírala dveře od svého otřískaného, skoro rozpadlého pick upu. 

   ,,Em...'' hledala jsem správné vyjádření. Nakonec jsem se natočila k zadku auta a ukázala na velký přívěs pro deset koní, který jsem před chvílí připojila.

   ,,Aha,'' pronesl Ravi, ale nevypadalo to na ten případ, kdy by mi věřil. ,,Můžu jet taky?''

   ,,Ale jo, jestli chceš,'' pokrčila jsem rameny a sedla si na své místo řidiče. Hbitě jsem popadla dokumenty a peněženku, jenž ležela na sedadle spolujezdce, abych uvolnila Ravimu místo. ,,Promiň, nepočítala jsem, že ještě někdo pojede.''

   Nechala jsem Raviho, ať si nasedne a poté jsem se snažila schovat peněženku i dokumenty do přihrádky u spolujezdce. ,,Páni, to je ale naditá peněženka,'' pronesl nadšeně. ,,Vypadá to, jak kdybys jela do města na nákupy.''

   ,,Pokud městem myslíš louku a nákupem koně, tak máš pravdu,'' pronesla jsem nikterak vesele a zaklapla přihrádku. ,,Pás,'' pronesla jsem a zacvakla svůj pás do jemu příslušné zástrčky. 

   Bez dalšího protahování jsem nastartovala a obratně vyjela ze dvora na silnici. A nejeli jsme ani dlouho, snad necelých šest sedm kilometrů, než jsme narazili na koňský trh, který se opět pořádá. Jako každou neděli.

   Zajela jsem na kraj louky, která sloužila jako provizorní parkoviště. Ravi se ani neobtěžoval čekat a vystupoval z auta hned poté, co jsem vypnula motor. Natáhla jsem se do zásuvky pro dokumenty a peněženku a poté se vydala za ním.

   ,,Takže tohle je...'' pronášel nechápavě Ravi, zatímco se kolem rozhlížel a pokoušel se udělat si představu o situaci.

   ,,Nedělní nezákonný koňský trh,'' ulehčila jsem mu to. ,,Takových je v celém státu na tisíce. Policie se je snaží minimalizovat, ale většinou je to k ničemu, když přijedou , už na místě najdou jen těla zvířat, která to nevydržela.''