Ti druzí

Testy

Chvíli jsem tam ležel a přemýšlel? Jak to zvládla Terka? Nechytli Nat? Tyhle otázky mi stále vrtáků v hlavě.

D:"mám žízeň"
?:"počkej"
D:"dobře..."

Vypnul se reprák a za chvíli vešel do vnitř doktor.

?:"uděláme to jednoduše prostě se napiješ v leže"
D:"dobře"

Doktor mi přiložil skleničku k ústům a já začal pomalu pít. Když jsem dopil doktor odešel a zamknul. Začali se mi zavírat oči a usnul jsem. Probudil jsem se v další místnost na zemi nepřipoután, tak jsem se pokusil zvednout. Že začátku to nešlo, ale pak se to poddalo.

D:"kde to kurva jsem?!"
?:"testovací místnost"
D:"a co se mnou chcete dělat"
?:"......"
D:"tak teda neodpovídejte"

Za chvíli mě začala bolet hlava. Věděl jsem, že pokud nedostanou reakci tak to zvětší.

D:"jau! co to děláte?!"
?:"bolí"

Bolest se zvětšila, ale nebyla strašná.

D:"do píče, co to děláte"

Svalil jsem se na zem a chytal se za hlavu.  Přemýšlel jsem jestli to hrají dobře.

D:"už dost!"

Bolest přestala.

?:"doktore tomuto stačí trojka"
?:"slaboch"

"Dominiku nabírám sílu cítím, že můžu ven"
"ne! mohli by nás zabít"

Najednou se rozrazili dveře a v nich stal doktor s jehlou v ruce.

?:"bez odporu"
D:"jo..."

Doktor se přibližoval a ochranka namířila zbraň.

Nastavil jsem ruku a píchnul mi injekci. Za chvíli jsem se svalil na zem a probudil jsem se zase u "mě" na pokoji.

Podobné testy a denní režim se opakoval asi týden. Až jednou v noci mě doktor překvapil. Zkoušely na mě i radiaci a nefungovala, prý jako na všechny ostatní.

?:"rychle ochranka šla pryč, musím ti pomoc, žádné zbytečné otázky, zítra ráno až jsem přijdou léky a bude tu rozruch omráčím ochranku a zdrhnem"
D:"dobře, ale proč?"
?:"jako jediný si spolupracoval a nechtěl si mě zabít, ale už konec jde sem ochranka"

Jo.... kdybych ho nechtěl zabít. Byl jsem mu strašně vděčný jen jsem si nebyl na sto procent jistý. Večír jsem nemohl usnout. Byl jsem strašně vzrušený, co se bude dít. I strach ve mě žil a už jsem chtěl vypadnout. Chybí mi všichni, "achjo", povzdechl jsem si. Jestli mi nepředá pistoli nejdu s ním. Rameno mě už tolik nebolí dobře se o něj starali, čemuž se dost divím, čekal jsem, že mě rozpitvají nebo tak nějak. Až jsem konečně usnul. Ráno jsem se probudil a na stole už byla snídaně a byl jsem odpoután.

?:"dobrou chuť"
D:"děkuji"

Zvedl jsem se, promnul si oči a došel si dát rohlík s máslem.

?:"za dvacet minut začne ta "operace", o které jsem včera mluvil"
D:"doktore a vážně musím..."
?:"ne a jestli nepůjdete dobrovolně tak tě zastřelíme"
D:"dobře...."

Dojedl jsem a sedl si na postel. Čekal na nějaké znamení. Rozhlížel jsem se naposledy  po mém nedávnem domově, když najednou se rozrazili dveře a v nich stál doktor s jehlou v ruce.

?:"zkus povolit tvou duši"
D:"nejde to"
?:"tak musíme bez ní"
D:"beru pistoli"
?:"dobře"

Vzal jsem si na sebe oblečení ochranky. A vyšli jsme ven na chodbu.

D:"jdu za vámi"

Na chodbě jsem byl poprvé. Šel jsem za doktorem. Nejdřív jsme šli do leva pak doprava a zase do leva a došli jsme k výtahu.

D:"my jsme v podzemí?"
?:"jo"

Modlil jsem se ať mě nikdo nepozná. Nastoupili jsme do výtahu nikdo tam nebyl. A vyjeli jsme nahoru. Před dveřmi stál doktor, který mě poznal tak jsem musel použít zbraň. Zastřelil jsem ho krev, stříkla na stěnu naproti a my jsme začali utíkat. Potkali jsme spoustu doktorů, ale problém nastal, když jsme se dostali k východu. To mě doktor zastavil, že tam bude ochranka. Tak já zklidnil a uklidil zbraň. Došel jsem téměř k východu a vytáhl pistoli oba dva jsem zastřelil. Úplně bez citů, najedou se spustil  alarm.

?:"jdi já je zdržím"
D:"ne!"

Vzal jsem doktora a táhl ho. Za chvíli jsme začali oba zdrhat doběhli jsme na parkoviště. Rozbil jsem okénko u auta a doktor nastartoval. Za námi byla ochranka, která střílela a my jim díky bohu ujeli. Dojeli jsme s doktorem do Hradce a to co mi řekl mě překvapilo.

?:"vím, že máš skupinu, odvezu nás ke mě a tam ti dam auto a ty za nima dojedeš"
D:"dobře a jak..."
?:"neptej se"

Jeli jsme asi patnáct minut a doktor zastavil před jedním domem.

D:"a co budete dělat?"
?:"utečeme"
D:"dobře.... děkuji"
?:"není zač"

Nastoupil jsem do auta a vyrazil jsem, asi hodinu jsem hledal místo kde se odbočovalo a když jsem to našel razil jsem a když jsme dojel k chatě. Viděl jsem Honzu s Pepou a Tomem jak na auto míří, bylo tmavé sklo tak mě nemohli ještě poznat. Otevřel jsem dveře. A pomalu vystupoval.

H:"zalez ty zmrde hezky zpátky!"
D:"Honzo a jako přivítání?"
H:"bože, Dominiku"
To:"nazdar"
Pe:"jak....?"
D:"potom"

Vylezl jsem za auta. Šel jsme za Honzou ten vešel do dveří.

H:"koukejte kdo to je"

Pomalu jsem se za ním zjevil.

Te:"Dominiku!"
B:"ahoj"
Na:"Domčo?!"

Nat se rozeběhla a skočila mi kolem krku. Tak jsem ji dal lehkou pusu do vlasů. Všichni jsme se smáli. Bylo to krásné. Obejmul jsem se s Terkou a Bárou.

D:"Teri jak si to zvládla a ty Nat nepronásledovali tě?"
Te:"měla jsem co dělat, ale já věděla, že to zvládneš"
Na:"ne, šli jen po tobě"

U oběda jsem jim to všechno vysvětlil, co se stalo.

——————————————————
Tak dneska trochu kratší díl, ale jako vždy na to padl kus mého srdce a úsilí tak snad se vám to líbilo a čůs!! :)