The Bet | Dramione ✔

- 8 -

Hermiona:
Dneska ráno se cítím úplně skvěle. Je to snad tím, co mi včera Draco řekl? Rychle jsem vstala z postele a šla se připravit na snídani a pak do školy. Cestou z pokoje jsem narazila na Rona a Harryho, takže jsme do jídelní zamířili společně.
Prosadili jsme se ke stolu a já po očku sledovala, jestli na snídani dorazil už i Draco. Nikde jsem ho neviděla, takže jsem se pustila do jídla.
Zrovna ve chvíli, kdy jsem měla plnou pusu cereálii, vešel Draco do jídelny. Skvělé načasování, pomyslela jsem si.

Draco:
Po tom, co jsem včera Hermioně řekl, nevím, co od ní mám teď čekat. Byl bych totiž celkem nerad, kdyby se mi po příchodu do jídelny vrhla kolem krku. Jediný, kdo totiž o sázce ví, jsem já a Crabb s Goylem. A ostatní neví, že je to celé jen hra. Nebo už není?
Když jsem vcházel do jídelny snažil jsem se vyhnout pohledu na jejich stůl.
Dařilo se mi to až do chvíle než jsem se posadil. Z mého místa šlo totiž přesně vidět na Hermionu a ona to očividně věděla. Viděl jsem, já se na mě nenápadně směje a tak jsem jí úsměv oplatil a potom jsem se pustil do jídla.
Po snídani jsem měl hodinu dějin čar a kouzel, kouzelné formule a potom bylinkářství. S Nebelvírem.
Dneska jsme od paní Prýtové dostali za úkol přesaďit Mandragory. Tyhle byly ale o něco větší než ty, s kterými jsme pracovali minule. Po předešlé zkušenosti s touto rostlinou už vím, co mám čekat. Nasadil jsem si tedy zkušeně ochranné sluchátka a pustil se do toho.
Chytnul jsem rostlinu za listy a prudce potáhl nahoru. Po očku jsem sledoval Nevilla, jestli to s ním zase nesekne, když v tom mě kytka kousla. Začal jsem křičet přes celý skleník, takže se všechny pohledy obrátily na mě.
"Pane Malfoyi, jste v pořádku?" ptala se vyděšeně paní Prýtová.
"Kousla mě! Ta kytka mě kousla!" křičel jsem.
Prýtová se začala rozhlížet po třídě a oči se jí zastavily na Hermioně.
"Slečno Grangerová, vy už jste hotová?"
"Ano prosím," odpověděla Hermiona.
"Skvěle, tak tedy můžete doprovodit pana Malfoye na ošetřovnu."
"Jistě," řekla a šla směrem ke dveřím, kde na mě počkala.

Hermiona:
"Bolí to?" zeptala jsem se.
"Ani moc ne, ale je to dobrý způsob, jak se ulít z hodiny," odpověděl Draco a začal se smát.
Došli jsme na ošetřovnu a tam už si ho převzala paní Pomfreyová. Asi po deseti minutách Draco vyšel ze dveří s obvázanou rukou a nějakým lístečkem.
"Co to je?" zeptala jsem se trochu zvědavě.
"Prý teď nemám týden nic dělat, ať se mi rána pěkně zahojí.. Takže příštích sedm dnů strávím asi na pokoji. Můžeš mě přijít někdy navštívit," mrknul po mě.
Zasmála jsem se a šla ho doprovodit na pokoj.
"Tak jsme tady," řekl Draco, rozloučil se se mnou a odešel na pokoj.
Už jsem byla na odchodu, když v tom Draco znovu otevřel dveře.
"Hermiono?"
Otočila jsem se. "Ano?"
Přišel ke mně a políbil mě.
"Tohle jsem chtěl udělat už dlouho," řekl a pěkně se na mě usmál.
"Na tohle bych si rychle zvykla," zasmála jsem se a vrátila se zpátky na hodinu..