The Bet | Dramione ✔

- 12 -

Hermiona:
Bylo půl třetí odpoledne a já jsem se chystala na schůzku s Dracem. Měli jsme se sejít před jídelnou.
Když jsem přicházela, tak už tam Draco byl. Nestál tam ale sám. Podle dlouhých vlasů jsem poznala, že se baví se svým otcem. Couvla jsem za sloup a poslouchala.
"Tak řekneš mi k tomu něco?!" křičel Lucius.
Draco tam jen stál se svěšenou hlavou.
"Jestli zjistím, že to pořád pokračuje, tak si mě nepřej! A ani ona!" dořekl a odešel.
Ještě chvíli jsem stála za rohem a přebírala si v hlavě to, co jsem právě slyšela. Bavil se Dracův otec o mně? Teď jsem se trochu bála na tu schůzku s Dracem jít. Nakonec jsem ale sebrala všechnu odvahu a sešla po schodech k Dracovi.
"Promiň, jdu trochu pozdě," usmála jsem se.
"Nevadí, stejně už se mi nikam nechce. Uvidíme se zítra, Hermiono," odpověděl trochu zklesle a vypařil se. Je mi jasné, že to bylo kvůli tomu rozhovoru s jeho otcem, takže jsem mu to neměla ani za zlé.
Otočila jsem se a pomalu se vrátila na pokoj. Mohl by mi jeho otec něco udělat? Mudly nesnáší, to ano, ale mohl by zajít až tak daleko, že se někomu opravdu něco stane? Nevím, co mám dělat. Chci být s Dracem, ale nechci, aby kvůli mě měl problémy. A myslím, že kdyby se měl Draco rozhodnout mezi mnou nebo jeho rodinou, vybere si rodinu.. Takže bude asi nejlepší, když se s ním přestanu vídat, než to zajde ještě dál. Potom by to byl jenom těžší..

Draco:
Měli jsme se s Hermionou sejít před jídelnou. Byl jsem tam dříve, takže jsem měl ještě čas vymyslet nějaký plán.
"Draco?"
Otočil jsem se a uviděl svého otce.
"Co tady děláš?," zeptal jsem se zmateně.
"Potřebuju s tebou mluvit."
"Teď ale není zrovna ta nejvhodnější chvíle, tati."
"Tohle ale nepočká."
"Já teď ale nemůžu!" zvýšil jsem trochu hlas.
"Co může být důležitější než já?!" zeptal se rozzlobeně.
"Já- já jdu vybírat oblek na ples,"
"Tak na ples. A která pak dívka má tu čest?" zeptal se otec zvědavě.
Rychle jsem zauvažoval. Nemůžu mu přece říct, že jsem pozval Hermionu.
"Pansy, pozval jsem Pansy Parkinsonovou."
"Lžeš," řekl a podíval se mi do očí, "pozval si Grangerovou, tu- tu mudlovskou holku! Co tím sleduješ Draco?" zeptal se mě.
Nic jsem neřekl. Byl jsem překvapený a zaražený, že o tom ví.
Najednou jsem si všimnul pohybu na schodech. Rychle jsem se tam podíval, ale už jsem viděl jen mizející postavu. Byla to Hermiona. Jestli jsem doteď uvažoval, že taťkovi o sázce řeknu, tak můj čas právě vypršel. Věděl jsem, že tam Hermiona je a proto jsem nemohl nic říct.
"Tak řekneš mi k tomu něco?!" zeptal se znovu. "Jestli zjistím, že to pořád pokračuje, tak si mě nepřej! A ani ona!" řekl a odešel.
Nesmím dovolit, aby se kvůli mé sázce Hermioně něco stalo. Nerad to přiznávám, ale za tu dobu mi opravdu přirostla k srdci. A byl bych nerad, kdyby kvůli mě měla nějaké problémy.
Chvilku po tom, co otec odešel, se na schodech znovu objevila Hermiona. Věděl jsem, že pokud bychom dnes šli vybírat ten oblek, jen bych otce rozzlobil. Nevím, odkud zjistil, že jsem pozval právě Hermionu, ale od teď si budu muset dávat větší pozor..