The Bet | Dramione ✔

- 18 -

Draco:
Seděl jsem v křesle a naproti mně seděla matka.
"Kdo je ta holka? Jaktože zná moje jméno?" ptal jsem se zmateně.
"To je jen jedna dívka.. Ona- ona udělala něco špatného, takže ji teď musíme potrestat," odpověděla.
V tu chvíli se z vedlejší místnosti ozval dívčí křik. Zmateně jsem se otočil.
"Ne, prosím! Nech mě!" křičela.
"Na to jsi měla myslet předtím, holčičko!" smála se Bellatrix.
V tom už se matka postavila a šla směrem ke dveřím. Zavřela je a nejistě se na mě usmála, aby mi naznačila, že je všechno v pořádku. Ale já cítil, že není.

Hermiona:
Svíjela jsem se na podlaze ve strašlivých bolestech.
"Už dost," prosila jsem, ale všechno bylo marné.
"Crucio!" křikla Bellatrix a mnou projela další vlna strašné bolesti.
"Nikam mi nechoď, za chvíli jsem zpátky," řekla, když odcházela ven z pokoje, jako bych byla po tom všem, co mi udělala, schopna vůbec vstát.
Po chvilce jsem uslyšela, že někdo otevírá dveře. Očekávala jsem další dávku bolesti, ale když jsem se otočila, stál tam Draco.
"Draco, prosím," šeptala jsem potichu. On se na mě jen nehybně díval.

Draco:
Ležela přede mnou na podlaze. Věděl jsem, že ji odněkud znám, ale nemohl jsem si vzpomenout odkud. Prosila mě o pomoc. Nevěděl jsem, co mám dělat. Co udělala tak hrozného, že tady teď musí takhle trpět? Ptal jsem se sám sebe, ale jen marně bych hledal odpověď.
"Ty si mě nepamatuješ?" ptala se a slzy jí stékaly po tváři.
"Kdo jsi?" zeptal jsem se.
"To jsem já, Hermiona. To si opravdu nic nepamatuješ? Ty poslední měsíce, ten ples..?" šeptala.
Nevěděl jsem, o čem mluví. Nikdy předtím jsem ji neviděl.
"Co tady děláš Draco?" uslyšel jsem za sebou otce, "tady nemáš co dělat. Okamžitě odejdi!" řekl rozzlobeně.
"Draco! Prosím! To jsem já!" křičela pořád dokola.
Ale já jsem si nic, z těch věcí co říkala, nepamatoval. Nevěděl jsem, odkud mě zná a co se mezi námi stalo. Nic jsem si nepamatoval.