The Bet | Dramione ✔

- 19 -

Hermiona:
Snažila jsem se ignorovat bolest, která sužovala mé tělo, ale bylo to téměř nemožné. Už nějakou dobu jsem byla v pokoji sama a v okolních místnostech bylo také ticho. Třeba někam odešli, pomyslela jsem si a snažila se dostat na nohy. Když jsem se postavila, ucítila jsem strašnou bolest hlavy. Rychle jsem se chytla stolu, který stal vedle mě, protože jsem cítila, jak se mi podlamují kolena.
Najednou jsem ve vedlejší místnosti uslyšela kroky. Rychle jsem si dřepla za velké křeslo, jako bych se před nimi snad mohla schovat. Dveře se otevřely. Pomalu jsem ani nedýchala při pomyšlení, že mě čeká další várka nesmírné bolesti. Slyšela jsem, jak se kroky pomalu přibližují k místu mého úkrytu.
"Neboj se, já ti neublížím," ulyšela jsem najednou nad sebou Dracův hlas. Zvedla jsem hlavu nahoru a čekala, co bude dál.
"Nemám tušení, kdo jsi. Ale vím, že tě znám. Cítím to," řekl a podal mi ruku, aby mi pomohl zvednout se na nohy.
"Pomoz mi. Dostaň mě odsud, prosím."
Draco se nejistě rozhlédl a potom mě táhnul pryč z pokoje.
Nevěděla jsem, kam jdeme, ale sílu na to, abych se mu vysmekla, jsem taky neměla.
Prošli jsme pár místnosti, až jsme se dostali do menšího prázdného pokoje. Draco za námi zavřel dveře a vytáhl z kapsi cosi, co připomínalo klíč. Vložil ho do zámku a otočil. Dveře najednou zmizely.
"Teď buď hlavně ticho," řekl Draco a přiložil ucho na stěnu, kde ještě před chvíli byly dveře.
Najednou jsme vedle uslyšeli hlasy. Byli to Dracovi rodiče.
"Draco? Kde jsi?" volala jeho matka.
"Kde ten kluk zase je? Běž se podívat vedle," přikázal jí Lucius.
"Ta holka! Je pryč!" křičela přes celý dům.
"Narcisso? Vymazala jsi Dracovi všechny vzpomínky na tu mudlovskou holku, že ano?" zeptal se Lucius nejistě.
Chvíli bylo ticho a najednou jsem uslyšela, jak Dracova matka brečí.
"Nemohla jsem mu ji vzít! Byl s ní tak šťastný!" vzlykala Narcissa.
Lucius asi neměl ani slov, protože potom jsem slyšela jen bouchnutí dveří a bylo ticho. Po chvíli dveře bouchly znovu a byla pryč i Dracova matka.
Draco se na mě zmateně otočil. Asi se snažil pochopit to, co právě slyšel.
"Kdo vlastně jsi?" zeptal se po chvilce.
Všechno jsem mu řekla. Od našeho prvního setkání na škole, přes všechny ty měsíce, až po náš ples..
"To znamená, že ti asi ještě dlužím tanec," řekl a nejistě mě chytil za ruku.
V tu chvíli ze mě všechno opadlo. Pamatuje si mě, on si mě pamatuje.
"Už nikdy tě neopustím," zašeptal Draco do ticha kolem nás a já věděla, že je všechno jak má být..

Taaak to je konec. Původně jsem to chtěla ještě trošku protáhnout, ale nakonec jsem se rozhodla to zakončit tady. Takže na vás možná může konec působit trochu usekle a uspěchaně? Jo..
Taky je to hodně zidealizované, ale přece jsem ty dva na konci nemohla rozdělit, no ne? :D

No každopádně vám moc děkuji za všechny milé ohlasy, které jste mi v podobě votes a pěkných komentářů dokazovali u každé kapitoly! ❤ Mám vás ráda!