7.kapitola

38 4 5
                                    

Padat z velké výšky dolů je příšerný pocit.Ledový vítr vám skučí u uší a pálí na tvářích.Přes slzy ve svých očích jsem viděla jak Alan padá za mnou.Asi ztratil vědomí, protože se nehýbal.Začala jsem pociťovat že se dusím.V téhle atmosféře je totiž řidčí vzduch.Už jsem myslela že je to můj konec.Najednou něco cvaklo a mě chytla prudká bolest v zátylku.Podívala jsem se pod sebe a... Padala jsem pomaleji! Z mého obleku vyjel padák.Oddychla jsem si.Ale to jsem neměla dělat.Tím jsem vypotřebovala všechen svůj zbývající kyslík v plicích a začal jsem ztrácet vědomí.Dusila jsem se ještě více.Zabrněly mě nohy a cítila jsem jak se moje tělo sneslo na zem.

,,Ale ne, ona se dusí! Kyslík, rychle!"

Někdo mi přiložil kyslíkovou masku na obličej a mě v těle zapálil nápor vzduchu.Mohla jsem dýchat.

,,Už je to dobré?"

Ten hlas byl ženský.A byl v tom nějaký přízvuk.Otevřela jsem oči a zamrkala jsem.Viděla jsem trochu rozmazaně, ale dokázala jsem poznat že ležím na louce.Pomalu jsem se rozkoukávala, až jsem konečně viděla normálně.

,,Slyšíš mě?Hele, kolik prstů ukazuji?"

Dívka co klečela u mě a ukazovala mi 3 prsty vypadala taky pěkně zuboženě.Vypadá to, že se asi padákem zachytila na stromě, protože měla všude škrábance a na tváři obtisklý lístek.

,,Tři...Ukazuješ tři prsty."

Pusa mě při mluvení trochu bolela.Asi jsem do něčeho tvrdě narazila.

,,Uff, je v pořádku", zaradovala se dívka.,,Jak se jmenuješ a odkud jsi?"

Sedla jsem si do polosedu, aby se mi lépe mluvilo.

,,Raven Hancherová z Cardiffu"

Dívka se také narovnala a představila se:

,,Ahoj Raven.Já jsem Anna Konečná"

To příjmení bylo divné.Pokoušela jsem se odhadnout z jaké země asi pochází.Rumunsko?Rusko? Bělorusko?

,,A pocházím z České republiky"

Tak proto měla tak divný přízvuk.O české republice jsme si říkali na Zeměpise.

,,A tady vedle mě to je Lee a je z Číny"

Anna mi představila černovlasého chlapce v kostkované košili vedle ní.

Chlapec z Číny, dívka z Česka, já z Anglie....Pozorně jsem se dívala kolem sebe a uvědomila jsem si, že je tu mnoho lidí jiných národností.Odevšaď se ozývaly cizí jazyky.Němčina, ruština, francouzština,Italština...
Zajímalo by mě jestli i Alan je jiné národnosti.
Počkat?! ALAN!
Padal hned za mnou, ale kolem jsem ho neviděla.

,,Alane!Alane kde jsi!"

Lidi kolem mě se mého křiku trochu lekli, ale mě to bylo jedno.Chtela jsem ho najít.Přes veškeré bolesti jsem se pokusila vstát.Hned jak jsem pohnula nohou, projela mnou mučící bolest.

,,Raven, buď v klidu, asi máš něco se stehenní kostí."

Do očí se mi draly slzy.Ještě před chvílí jsme si spolu povídali a teď může být klidně mrtvý.

,,Raven?"

Vedle mě někdo promluvil.Ztěžka jsem otočila hlavu.Byl tam Alan.V bezpečí.Sice pochroumaný, ale v bezpečí.
Usmála jsem se na něj a on se usmál na mě.

Tak po dlouhé době zase další pokračování.😉Doufám že se vám knížka líbí a určitě se budu snažit příběh co nejvíce rozvíjet.🎆

Selžeš, zemřeš...    Kde žijí příběhy. Začni objevovat