Selžeš, zemřeš...

10.kapitola

Zvedla jsem se a opřela o lokty.Všichni prchali do lesa.

,, Raven dělej!"

Alan ke mě natáhl ruku.Křečovitě jsem ho chytla.

Utíkali jsme spolu doslova o život. Do mých zad se neúprosně opíral žár a plameny se dotýkaly mých vlasů. Alan mě táhl před sebou a odstraňoval zábrany.
Koutkem oka jsem zahlédla Annu.Rychle jsem se otočila a tím Alanovi zabránila v běhu. Nechápavě se na mě podíval, ale pak to uviděl také.
Anna ležela v bezvědomí uvězněná pod jednou z velkých beden.

,, Raven, to nestihneme! Celá tahle budova je napěchovaná výbušnými látkami. Je jen otázkou času, kdy to tu všechno vyletí do vzduchu!"

I když křičel tak moc, stejně jsem ho přes děsivé praskání hořících trámů neslyšela.

,,To ji tady chceš nechat?"

Do očí se mi začaly hrnout slzy.
Musel si toho všimnout, protože pookřál v obličeji.

,,Ale... "

Jeho nerozvážnost mě naštvala.To vážně přemýšlí jestli tu nechat člověka uhořet?
Bylo toho na mě moc.Co se to vůbec stalo? Ještě před pár hodinami jsem byla na letišti a teď bojuju o život v hořící budově.
Zoufale jsem se na něj podívala.

,,Alane přece ji tu nenecháme..."

Cítila jsem jak zatnul všechny svaly.Začalo se mi špatně dýchat.
Alan se ohlédnul na východ, jakoby uvažoval, jestli neutéct.Pak se na mě podíval.

,,Tak dobře, ale nemáme moc času, tak rychle."

Kývla jsem na něj a běželi jsme zpátky do kouře.

,,Anno! Slyšíš mě?!"

Zatřásla jsem s ní, ale nereagovala.

,,Pomoz mi s tou bednou, má v ní zaseklé nohy!"

Na Alanův rozkaz jsem začala tahat bednu pryč. Vůbec se nehnula. Vážila aspoň tunu.
Nade mnou něco zapraskalo.Cukla jsem sebou a podívala se nad sebe.
Nad námi visel obrovský hořící trám, který jen tak tak držel nahoře.

,,Alane, dělej!"

V zoufalství jsem zařvala.Alan se podíval nad nás a začal panikařit jako já.

Najednou se bedna pohnula. Radostí jsem málem vyjekla.Alan popadl Annu a běželi jsme ven.

,,Pomoc!"

Za mnou někdo bolestně zařval.
Byl to nějaký chlapec uvězněný pod spadlým trámem.
Chtěla jsem mu pomoct. Chtěla jsem se otočit. Chtěla jsem se zastavit. Chtěla jsem...
Na stropě to zlověstně zapraskalo a hořící trám letěl vzduchem. Dopadl přímo na chlapce.Ani nestihl zařvat a už neexistoval.
Alan mě křečovitě táhnul dál, ale já už jsem nevnímala.

První nádech čerstvého vzduchu mnou projel jako břitva.