Selžeš, zemřeš...

9.kapitola

Ten smrad byl všude. Odporný hnilobný zápach rozpadajícího se těla.
Dělalo se mi z toho blbě, ale zaplašila jsem myšlenky jinam, protože jsem musela utěšovat Annu.Dost ji to vzalo.

Protože bedna byla moc velká a těžká, museli ji kluci otevřít a mrtvolu vyndat.Zabalili ji do staré deky a vynášeli ji ven z hangáru, zatímco ostatní opatrně prohledávali ostatní bedny, jestli v nich není další.

Nastal večer a po konzervě fazolí, která se nedala zkonzumovat jsem ulehla na tvrdé lůžko. Přehodila jsem přes sebe deku a zadívala se na ostatní.Všichni neměli to štěstí spát na posteli.Bylo jich tu málo.Na lůžkách spali poranění a pár dívek.Ostatní museli spát na zemi.Alan spal u mojí postele.Trochu jako hlídací pes.Ale byla jsem za něj ráda.On a Anna byli jediní, které jsem tu pořádně znala.

,, Myslíš že se odsud dostaneme?"

Podívala jsem se dolů pod sebe.Alan taky nespal a díval se na mě.

,, Nevím, ale nesmíme ztrácet naději."

Řekla jsem to první co mě napadlo.V téhle chvíli mi mozek prostě nějak... nefungoval.

Chvíli bylo ticho, ale pak jsem uslyšela šepot.

,,Jsem rád, že jsi tu se mnou."

Ta slova mě vážně zaskočila. Nevěděla jsem co říct.Ale pak se Alan přetočil na bok a zavřel oči.
Otočila jsem se také a skoro neslyšně jsem promluvila.

,,Já taky."

                               ***

,,Raven, vstávej!"

,,Poběž a nech ji být!"

,,Ne, nemůžu!Raven!!"

,,Nech ji být, všechny zachránit nemůžeme!"

Pomalu jsem zvedala víčka, až jsem je otevřela úplně.Přede mnou byl Alan.Měl obličej celý od popela.Všude bylo horko.

,,Alane, co je?!"

Hned jak jsem sebou trhla ucítila jsem šílenou bolest v rameni.

,,Raven, všude je oheň.Někdo to tu zapálil!."

Omlouvám se, že nepíšu moc často, ale snad mi to odpustíte😅
Jinak tuhle kapitolu jsem trochu zkrátila, abych ji vydala co nejdříve.Tak se nedivte, že je tak krátká 😃

Marti😘