Poberti v Bradavicích aneb Nechte toho, vy paka!

21. Famfrpálový konkurz

Nebe bylo zatažené a slunce se schovalo za mraky. Hnědá tráva matné zářila v odlescích dlouhých slunečních paprsků.
,,Když už začneme? Mrznu," prohlásila Astra.
S jejími hnědými vlasy si zrovna pohrával studený vítr. Svetr v nebelvírských barvách na ní visel, přestože měla správnou velikost.
,,Včera jsi se koupala v Černém jezeře a teď najednou mrzneš?" šklebil se James.
Jemu ale také nebylo dvakrát teplo. Astra pokrčila rameny a dál koukala na pobledlé nebe. Přemýšlela a kousala si přitom spodní ret.
,,A kde je vlastně ten Sirius?" zeptala se po chvíli.
Její ret byl celý zarudlý a tekl jí z něj potůček rudé krve. Kapička jí skápla na svetr.
James Astru otočil obličejem k sobě a zadíval se jí do očí. Nevyznal se v nich. Takovýhle chaos mu nedával žádný smysl.
Potom si nahrnul rukáv a setřel jí krev, která jí tekla po bradě. Astra se na jeho ruku zmateně podívala a potom přikývla a poděkovala.
,,Promiň. Já... Právě teď mám místo žaludku pružinu," omluvila se a zachumlala se hlouběji do vlněného svetru.
,,Kvůli konkurzu nebo Siriusovi?" vyzvídal James s vědoucím výrazem. Astra se na něj pohoršeně otočila.
,,Samozřejmě že kvůli konkurzu, ale..." vychrlila na něj. Potom si uvědomila, že nemá cenu lhát. ,,Prostě se to všechno nahromadilo a já -"
James ji poplácal po rameni a pohladil po hlavě. Astra se na něj ublíženě zamračila.
,,To, že jsi o hlavu vyšší ještě neznamená, že na to budeš takhle upozorňovat," zamumlala.
James pozvedl obočí a v jeho hnědých očích byly jiskry pobavení.
Astra se zasmála a její rty se znovu stáhly, když uviděla líbající se dvojici.
,,Asi tady nejsem dostatečně dlouho, abych to mohla soudit, ale tohle dělá vždycky?" kývla hlavou směrem k Siriusovi.
James pokrčil rameny.
,,Upřímně? Ano. Ano, dělá to vždycky."
Astra pohrdavě vydechla a otočila se druhým směrem.
Kráčel k nim svalnatý černovlasý chlapec s mátově zelenýma očima.
,,Kapitán," zašeptal jí do ucha James.
Astra nenápadně přikývla, ale nespouštěla pohled z vysokého mladíka.
V ruce držel koště a vlasy mu rozčesával vítr, který si taktéž pohrával s rudým pláštíkem, který patřil k jeho rudo - zlatému dresu.
,,Já jsem Marshall Lewis a jsem váš kapitán. Tohle bude sezóna, kterou nechci prohrát, takže nečekejte, že vás budu nějak šetřit. Dnes tedy vybereme náš budoucí tým. Chytače sem," ukázal vpravo, ,,střelce sem," vlevo od chytačů, ,,a sem si stoupne obrana. Já jsem brankář."
Obrana byla mezi střelci a chtělo jít šest kluků a dvě holky.
U chytačů byl James jediný, ale Astra to naprosto chápala - sama by se s ním nechtěla měřit.
U střelců byla Astra jediná dívka, jinak se o to místo snažilo šest chlapců.
Na hřišti teď stály dvě skupiny. Tribuny šuměly jako úl. Spousta studentů se dnes přišlo podívat, kdo bude konkurovat zmijozelským v závěrečném zápase.
Marshall si každého přejel pronikavým pohledem a potom se obrátil k Jamesovi.
James tiše přikyvoval, když mu Marshall šeptal do ucha instrukce.
Po chvíli od sebe poodstoupili a James tlesknul dlaněmi.
,,Já si vezmu na starost odražeče a Marshall zase střelce. Tak pojďte."
James vyskočil na koště a vyletěl do vzduchu.
Za ním se nervózně, jako had, plazila skupinka obránců. Jediný Sirius byl v klidu a koukal do dáli.
,,Takže. Teď půjdeme na druhou stranu hřiště a uvidíme, co ve vás je."
Marshall vyskočil na koště a rukou jim pokynul, aby šli za ním.
Astra s ledovým klidem vyskočila na vyvážené koště a rozletěla se za kapitánem.
Ucítila za sebou přítomnost zbylých šesti hráčů a přidala na rychlosti. Z výšky prokmitávala tribuny očima a hledala alespoň náznak zrzavé kštice.
Zahlédla ji hned poté, co uviděla pošklebující se Tamaru.
Z jejího výrazu srčela pohrdavost jako déšť z bouřkových mraků.
Astra se s ní chvíli probodávala pohledem, ale potom přenesla svou pozornost zpět na kapitána, který právě vysvětloval postup hry.
,,Tak, já si stopnu před obruče a vy na mě budete střílet. Kdo se netrefí okamžitě odchází. Na zbytečný pokusy teď nemám čas ani náladu, ano? Ten dotyčný, který dá nejvíce branek, má zaručeně postup do týmu."
Všichni poslušně zamručeli a přiblížili se k Marshallovi, jehož hlas byl ve výšce několik desítek metrů málo slyšitelný.
Výskání větru na koštěti Astru příjemně uspávalo, takže si nevšimla, že se právě dostala na konec řady střelců, která se právě připravovala na útok.
První hráč byl dobrý. Branku trefil s přehledem, ale v jeho útoku nebyla ani špetka vynalézavosti. Dalo se tedy předvídat, že druhý pokus Marshall  bez úhony vykryl.
Druhý hráč, který přišel na řadu, rychle začal a stejně rychle skončil.
Všichni ostatní si vedli podobně, tedy až na dva chlapce před Astrou, kteří se trefili vícekrát a velice promyšleně.
Alespoň někdo přemýšlel.
Vzhledem k předchozím výkonům, stála Astra brzy před výhružným výrazem brankáře.
Sledovala jeho techniku, jelikož neměla co dělat a věděla, že se pohybuje rychle a promyšleně a také že moc nemyslí na levou obruč.
Chytila camrál, který po ní mrsknul jeden z předchozích střelců a ponořila svou hlavu do chladné logiky, vytrvalé disciplíny a domýšlivé strategie.
To jí šlo vždy nejlépe.
Pohled, který po Marshallovi vrhla, ho asi mírně popudil, možná zneklidnil. Mohla v to minimálně doufat.
Nervózně se zavrtěl na koštěti, ale opětoval ho.
Ledové střípky v jejích očích říkaly jediné - já a nikdo jiný.
Prudce vyrazila vpřed, udělala klamný výpad vpravo a prostřelila horní obruč.
1:0.
Astra se nevinně uculovala, když vyrážela znovu a znovu a hledala chybné kroky v Marshallově obraně. Sem tam levá obruč, poté pravá...
Jeho zmatený výraz byl Astřiným palivem, jeho tiché nadávky jejím úsměvem.
13:0.
,,Omlouvám se, ale už přestanu. Začíná mi být zima a tobě růžoví tváře."
Třeba se stydíš, ale to Astra zamlčela.
,,Mimochodem, máš menší škvírku u levého boku. A když se nakláníš, měl bys jít po větru."
Slétla na zem, přestože její pohyb byl jen rozmazaná šmouha, zírali na ní úplně všichni přítomní.
Astra se špičkou boty dotkla země a potom doskočila.
James se k ní dostal třemi rychlými kroky a pevně ji objal. ,,Budeme spolu v týmu," zpíval jí do ucha.
Astra se odtáhla a vřele se smála. Její oči byly jako dva zářivé drahokamy.
,,Dlužíš mi čokoládovou žabku, Jamesi."
,,Za co sakra?" divil se James, ale pořád se usmíval.
,,No, já nevím kdo ti dohodil Lily," prohlásila s povýšeným úsměvem. Najednou její tvář zvážněla, když dodala: ,,Nesnaž se ze sebe dělat pako. Jsi hodný kluk, Jamesi, tak si to nezkaž. Jo a abych nezapomněla - jestli jí ublížíš, tak ti zpřelámu koště." Přátelsky ho strčila do ramene.
,,Je to Lily." To byl dost pádný důvod.
James vážně přikývl a potom odvětil. ,,Já... Nevím, jak se to zjistí, ale... Miluji ji, Astro. A myslím si, že by ona ublížila spíše mně než já jí."
Znovu se prudce objali a Astra přitom Jamesovi zašeptala: ,,Nečekala jsem, že se po těch letech nenávisti dáte tak rychle dohromady."
Ucítila jeho smích na kůži.
Znovu se odtáhla a všimla si, že na ně lidé na tribunách ukazují.
Astra se na Jamese tázavě podívala. James pokrčil rameny s úsměvem, který nedokázala přečíst, a ukázal za Astru.
To, co viděla jí vyrazilo dech.
Sirius, kterému se vlasy nebezpečně komíhaly ve větru, za ní stál a čekal. Odstrčil Tamaru a čekal.
Kvůli Astře.
Pokorně stál a čekal, až se s Jamesem rozloučí, a potom mu věnovala všechnu pozornost.
,,Proč na sebe vždycky strháváš pozornost, Krásko?" rozhodil rukama a Astra ho pevně objala.
Sirisův úsměv a dech na jejím holém krku byl úplně jiný než ten Jamesův. Jamesův úsměv byl jako sluneční paprsky, které hřály po celém jejím těle.
Siriusův úsměv byl jako samo slunce. Jiskra, která prozářila její temnotu.
,,Myslela jsem, že máš jiné věci na práci."
Trhla bradou směrem k naštvané Tamaře, která jí opět zabíjela pohledem.
,,Tak to jsi ještě nezažila bouři," zavrněl jí do ucha. Nebylo to vášnivé. Vůbec ne. Nesnažil se provokovat, znělo ti spíš jako připomínka mezi zuby.
Astře, se při vší snaze, zkroutily prsty na nohou. Z jejího hrdla vyšel pošetilý smích.
Sirius se od Astry odtrhl a bez jediného dalšího slova odešel za Jamesem. Cestou ho doprovázel Tamařin nakvašený pohled.
Astra se otočila a uviděla za sebou Marshalla. Jeho oči jiskřily a úsměv byl více než roztáhlý.
,,Kdo by čekal že budeš až tak dobrá?" pronesl zadumamě.
Astra pokrčila rameny a věnovala mu svůdné prohození vlasy.
Marshall se na ni zářivě usmál, tedy pokud to ještě šlo a rukou ji naznačil, ať ho následuje. Došli ke skupinkám, které na začátku James s Marshallem utvořili.
,,Lidi, nebudeme to tak protahovat," začal a všichni se zasmáli.
Všichni, až na Astru.
Nesnášela suchý humor.
,,Myslím si, že máme skoro všechny posty zaplněné a tak nebude potřeba psát výsledkovou listinu. Brankář jsem já, chytač je James, střelci jsou Astra, Finn a Jack. Odražeče budou dělat Sirius a Thomas. Námitky?"
Ti, kteří byli jmenování se nenápadně šklebili a naopak, nejmenovaní si naštvaně odfrkovali.
James na Siriuse mrkl a Astra je oba pobaveně pozorovala.
Působili jako bratři. Možná ne krví, ale duší rozhodně.
,,Tak, to by bylo všechno. Díky za váš čas a uvidíme se na zápasech - ať už z košťat nebo z tribuny. Ahoj," zamával svému novému týmu a odešel do šaten.
Zbytek ho doprovázel v těsném zástupu.