Poberti v Bradavicích aneb Nechte toho, vy paka!

32. Trochu divné

V sobotu byly Bradavice tiché a ospalé.
Všichni studenti ještě v klidu pospávali ve svých postelích a na chodbách nebylo ani živáčka.
Astřina bosá chodidla pleskala o kamennou podlahu hradu a její kroky se mocně rozléhaly.
Postavila se před ošetřovnu a chvíli poslouchala.
Ozývaly se odtud nějaké hlasy, a tak Astra usoudila, že už Tara s Lily určitě dorazily.
Moudrá jako vždy, Daressová.
Uchopila chladnou kovovou kliku do ruky a všimla si, že má hodně pořezané klouby.
Drápy se nezapřou.
Vstoupila do ošetřovny s ledovým výrazem a zkouslým rtem.
Na jedné straně ošetřovny ležela Tara, která pokorně nechala madam Pomfreyovou, aby jí vyšetřila.
Lily si mnula ruce a ustaraně Taru pozorovala. Zrzavé vlasy měla zpihlé, ale na kráse jí to zaručeně neubíralo.
Astra ale nestačila valit oči.
Na druhé straně ošetřovny ležela parta Pobertů s Remusem na lůžku.
Byl pobledlý a jizvy mu hodně vystoupl a vypadal, jakoby celou noc intenzivně zvracel. Pod obvazy byly vidět rozsáhlé škrábance a modravé pohmoždeniny.
Oči měl zavřené, ale odpovídal na všechno, na co se ho James zeptal.
James také nevypadal nejlépe, kruhy pod očima viděla i z dálky. Škrábance na jeho rukou a obvázaná noha byly ale oproti Removi slabá káva.
Jeho tvář stále zdobil pošramocený úsměv.
Na Siriuse ani Petera neviděla, protože k ní byli otočení zády.
Tiše přešla k lůžku, sedla si na bělostné prostěradlo a narovnala záda.
Zklidnila dech a zajela pohledem ke své sestře.
Vypadala vážně hrozně.
Podlitiny, které v lese nebyly vidět, se jí vytvořily na celém trupu a hrůzu nahánějící škrábance tomu také dvakrát nepřidávaly.
Její obličej byl popelavě bílý a vlasy měla jako po děsivé noci strávené v lese, což odpovídalo.
Daressová, mysli, u Merlina.
Lily ji držela za ruku a Astru napadlo, jestli by sestru také neměla utěšovat, ale nezmohla se na jediné slovo.
Nedostatek spánku a boj s vlkodlakem si vyžádaly své daně.
Zavřela oči a soustředila se na důležité věci.
Babička.
Tara.
Jeden úplněk je za námi a další před námi. (To byla asi nejhorší věc na úplňcích - nikdy nezmizí. Pořád se stavěly do boje proti tomu samému protivníkovi, ale nikdy ho úplně neporazily.)
Ples čistokrevných.
Doprovod.
Škola.
Učení.
Povinnosti jí topily a ona potřebovala jeden hluboký nádech nad hladinou, nebo se udusí.
Potřebovala vítr, křídla.
Rozhodla se, že až se zotaví, okamžitě si půjde zalétat.
Dostávaly se k ní všelijaké zvuky, které svéřepě ignorovala.
Teď ne. Prosím.
Někdo s ní zatřásl a ona pomalu a unaveně otevřela své modravé oči.
,,Zlatíčko, co tady máme?" ptala se madam Pomfreyová a už jí ohmatávala obličej, nos i krk.
Sjela pohledem na žebra a položila na ně své jemné dlaně.
Astra, které si do té doby nikdo ani nevšímal, bolestivě sykla.
Celá místnost se otočila.
Mlč někdy zatraceně.
Astra seděla na posteli ve své rudé košili a nohy jí volně visely přes okraj. Obličej svítil bledým odstínem křídy a její ranami poseté tělo hravě kontrastovalo se světlým ložním prádlem.
Sirius tiše, ale udiveně vydechl.
Ona... Astra nevypadala zdravě, vlastně ani dobře, ale...
Pokud by měl znát někoho, kdo bude vypadat špatně a přesto by odzbrojoval šarmem - Astra byla jednoznačná volba.
Rudá košilka jí směle zakrývala důležité části těla, ale ne natolik, aby vypadala jako jeptiška - to tedy rozhodně ne.
Vypadala vášnivě, divoce, rozvířeně. Vypadala skvostně.
,,Nic to není, madam. Ošetřete někoho jiného."
Tón jejího hlasu nebyl natolik sebejistý, jak měl být. Ochraptěle si odkašlala a snažila se promluvit čistým hlasem. ,,Remus a Tara potřebují mnohem více péče než já," dodala a podívala se na madam Pomfreyovou, která si jí pochybovačně měřila.
,,V žádném případě. Nehrajte si na hrdinku. Jste sice Nebelvír, ale musíte se nechat ošetřit. Máte hodně ošklivě pohmožděné paže a trup také nic moc. Máte sice pravdu - pan Lupin a slečna Monroceová potřebují více péče než vy, ale oni už jsou, na rozdíl od vás, důkladně ošetřeni."
Madam Pomfreyová byla rázná ošetřovatelka, každým coulem ale starostlivá.
Astra přikývla.
,,Svlékněte si ten hadr a já vám rány aspoň natřu. Potom si jděte, kam chcete," rozkázala, zahrnula paraván a odešla si pro masti.
Astra vyskočila na nohy a zapotácela se.
Opřela se o rám postele a zhluboka se nadechla.
Vzduch byl zatuchlý a opotřebovaný.
Chtělo to chladný noční vítr a ne tento usedlý nuzný opar.
Astra vzala okraj košile a jedním pohybem jí vysvlékla. Přehodila jí přes paraván a znovu si lehla.
Nahota pro ni nebyla vyloženě příjemná, ale také neměla úplně nudistické skolny.
Jednoduše, úplně nahá nebyla.
Zima jí bohužel pronikala do konečků prstů a ona se otřásla.
Léčitelka vklouzla za paraván a pohrdavě zamlaskala.
,,Nepotřebujete pomoci? Vážně si myslíte, slečno Daressová, že takhle vypadají silné a zdravé paže, hm?"
Astra si své paže prohlédla.
Někdy vypadala i hůř a neřešila to, ale to by madam Pomfreyovou asi moc nepotěšilo, a tak radši mlčela.
Pokrčila rameny a škublo jí v boku. Ošetřovatelka ji přitlačila k lehátku a začala Astřiny ruce natírat nějakou mastí, která jí více než příjemně zchladila kůži.
Modrý povlak se jí nahrnul do ran a částečně je zacelil.
Postup opakovala i na jejím trupu a poté jí vše obvázalo čistými obvazy.
,,Umyjte se asi tak za dvě hodiny, než mast pořádně zapůsobí. Důrazně vás i tentokrát upozorňuji na pohyb, který by mohl rány rozdráždit. Žádný běh, žádné létání a žádný famfrpál, jasné?" doléhala na ní madam Pomfreyová.
,,Ano, madam," odkývala Astra.
Madam Pomfreyová bez dalších slov odešla na druhou stranu paravánu a Astra se znovu oblékla.
Lesklý samet na kůži, ji příjemně probudil.
Vyšla zpoza paravánu a došourala se k Taře, která spala na lůžku.
Vedle ní seděla Lily.
Hlavu měla opřenou o Taru a spokojeně oddechovala.
Astra je něžně zakryla přikrývkou a ještě chvíli dívky ochranitelsky pozorovala.
Obě dvě spaly a Astra věděla, že až si lehne, usne hned jak se hlavou dotkne polštáře, ale... Ještě ne.
Váhavě a potichu přešla k lůžku, na kterém ležel Remus.
Všichni tři chlapci ho starostlivě pozorovali a Astra se jim nedivila. Remus vypadal hůř než Tara, o hodně hůř.
Chvíli tam tiše stála, jako to dělala u Tary, potom prolomila klíživé ticho.
,,Jak mu je?" Hlas měla zase ochraptělý.
James sebou polekaně trhl. ,,Astro," vydechl. Tenhle tón u něj neslýchala často, vlastně vůbec. ,,Vypadáš velice..."
Astra se zašklebila. ,,Zvláštně, že?"
James přikývl. ,,Asi. No, jak je mu... Je mu špatně, hodně špatně. Ale dostane se z toho, neboj."
Chtěla odpovědět, že se nebojí, ale nebyla to pravda.
Strach byl úplně všude, stejně jako oxid uhličitý - a stejně jako kyslík - byla tu i naděje.
Bála se hodně věcí, ale o tom strach nebyl.
Strach byl o přežívání strachu, nikoliv o pokoření.
Jedině s nadějí mohla přežívat.
Tiše přikývla a došla blíže k Remusovi.
Měla ho vážně ráda - jako kamaráda, bratra, knihomola ve zbroji.
Sklonila se nad něj a nevnímala tázavé pohledy okolí.
Odhrnula mu vlasy z čela a pohladila ho po hlavě.
,,Kouzelný spánek," popřála mu šeptem a hleděla při tom do dálky.
Kouzelný spánek jí vždycky přával jejich otec, když měla noční můry.
A až se Remus probudí - bude vypadat jako noční můra.
,,Co to máš na sobě?" podotkl James a sjel jí pohledem.
Astra trhla bradou a narovnala záda. Prokřupala si krk a zvuky rupnutí kloubů se roznesly místností.
,,Oblečení, Jamesi. Oblečení."
James zakroutil hlavou. ,,Není moc, nevím... Titěrné?"
Astra se rozesmála. Její hlas se nejistě třásl.
,,Titěrné? To je to slovo, Jamesi?"
James pokrčil rameny.
,,Kde jste byly?"
Jeho výraz zvážněl a Astra už také nasadila ledový obličej.
,,Mám podobnou otázku," odtušila. James jí probodl pohledem a chvilku si ji podezíravě měřil.
,,Astro - tvoje ruce vypadají jako kdybys s nimi hrála páku s trolly, nebo čistila zuby drakovi. Tara vypadá jako kdyby jí drak pro jistotu rovnou sežvýkal, nemluvě o tom, že máte všechny tři divné oblečky. A Lily? Jako jediná nemá ani škrábnutí - díky, Merline - není to trochu divné, hm?" vyzvídal a máchal rukama.
Astra se zaměřila na události minulé noci.
Bylo to divné, ale to jí nevadilo. Nechtěla, aby se tato zranění stala normálními.
,,Jamesi - tvoje noha vypadá jako kdybys s trollem tancoval. Remus vypadá jako kdyby ho drak vyplivl a to nemluvím o dalších zraněních, která jsem ještě nezaregistrovala. Není to trochu divné?" vyštěkla.
Ona jim nebude vykládat žádná tajemství.
Možná.
Zatím ne. Musí se přesvědčit, že... Může jim důvěřovat, ale to nebylo to nejpodstatnější.
Věděla, že jim může důvěřovat.
Musí vědět, že je tím neohrozí.
,,To nebudeme rozebírat," vykoktal James.
Astra pokrčila rameny.
,,Mám nabídku - nebudu po tobě chtít odpovědi, když je ty nebudeš chtít po mně, platí?"
Nastavila ruku a její pohyby byly sebejisté a čistě strategické.
Byla to férová nabídka, ale James ji přesto potichu zvažoval.
Astra měla spoustu tajemství a tohle zůstane jedním z nich.
Astra byla jako divadlo - všichni kolem ní byly diváci a ona odříkávala věty beze smyslu. Teprve potom zjistil, že se celý příběh, akce, láska, napětí, odehrávají za oponou, a tu Astra zřídka pouze nadzvedla, natož odhrnula.
Chtěl zjistit, co se to tu sakra děje.
Akorát to bude muset vzít tou obtížnější cestou.
Natáhl svou ruku a uchopil Astřinu studenou dlaň.
Lehce s ní potřásl a mlčky kývl.
Astra měla po celém těle husí kůži.
,,Platí, Astro. Dobře. Není ti náhodou zima? Celá se klepeš."
Astra se na něj ani nepodívala a prošla kolem něj. Vzala si prostěradlo z lůžka opodál a zamotala se do něj tak, že vypadala jako nějaký přerostlý motýl.
,,Teď už ne," zkonstatovala a vyloudila roztomilý úsměv. Tělo měla sice v teple, ale nohy jí zábly, pomalu je necítila.
Sirius ji pobaveně pozoroval a Astra zvedla husté obočí.
,Co je?' říkal její pohled.
Sirius si odfrkl.
,Takže už jsme tu i my, ano?'
Astra protočila očima.
Sirius zakroutil hlavou a zvedl se ze sedu. Prostěradlo pod ním bylo mírně zvlněné. Dokulhal k Astře a vzal jí kolem ramen.
,,Hezká košile," okomentoval stručně a Astra se šibalsky usmála.
Trochu pohodila hlavou, když se na Siriuse kradmo podívala.
,,Díky," zamumlala.
Sirius ji dotlačil k lůžku a obvinul jí ruce kolem krku.
Zatlačil ji do postele a položil na ni další vrstvu přikrývky.
,,Spi," nařídil a potom se usmál. (Teplým úsměvem, při kterém se mu rozsvítily oči.)
Proč se pořád usmívá?
,,Víš, že vážně vypadáš jako po páce s trollem?"
Astra chtěla odpovědět nějakou peprnou poznámkou, ale byla tak unavená.
,,Neodcházej... te," dodala rychle. ,,Tihle ti budou spát tak další dvě století a já tu nechci být sama. Nebo - sama tu nebudu, ale víte jak to myslím. Prosím," škemrala a připadala si nesmírně trapně.
A hloupě, obzvlášť hloupě.
Sirius hodil na Jamese tázavý pohled. James přikývl a přišel k dalšímu lůžku.
,,Dlouho jsme neměli večírek na ošetřovně, nemyslíš, Tichošlápku?" prohodil k Siriusovi a jeho tón byl zase hravý a přívětivý.
,,Taky si myslím, Dvanácteráku."
Sirius přešel k dalšímu lehátku a spolu s Jamesem je přisunuli k tomu, na kterém ležela Astra.
Měli teď celkem čtyři lůžka a Astra přemítala, jestli na nich skutečně hodlají spát společně.
Odpovědí jí bylo prohloubení matrace, které se utvořilo pod váhou Siriusova těla. James si také přilehl a Peter se dokolébal hned za ním.
Všech pět jich tam leželo a koukalo do stropu.
Sirius si podpíral hlavu a pozoroval Astru jako nějakého dostihového koně, odhadoval ji.
James měl ruce za hlavou a Peter jen poklidně ležel. Remus vedle Astry pokojně oddychoval a ona se trochu uklidnila.
,,Jamesi?" zaskřehotala.
Všichni tři se na ni podívali.
Atmosférase zdála, alespoň u Astry, velice rozpačitá, ale klukům to asi vůbec nevadilo.
Ranní slunce si hrálo s odstíny jejích vlasů a každý pramen tak byl jinak barevný.
,,Hm?" James na ni malinko pootočil hlavu, ale na žádný další pohyb se nezmohl.
,,Tohle je trochu divné," zadrmolila ospale a slyšela Siriusův smích.
Nic víc, protože už neudržela otevřené oči.