Poberti v Bradavicích aneb Nechte toho, vy paka!

75. Kokosové mučidlo

,,Astro!"
Silný francouzský přízvuk slyšitelný na kilometry daleko.
,,Taro!" Další prodrnčené r.
,,Jak rád vás vidím, jste jako vždy nádherné protiklady."
Pier Astře věnoval klidný úsměv.
Volnou chůzí vyšel shody a už stál na jevišti.
Byl to vysoký - nijak zvlášť kostnatý, jen co je pravda - muž s kapku prošedivělými vlasy. Jeho hlas byl hluboký a jaksi trylkující a vždy, když ho Astra slyšela, dostala chuť na medový koláč.
Divná choutka, Daressová.
Protože každý hlas v sobě má něco. Jamesův hlas byl jako táborák, Pier měl tedy hlas jako medový koláč.
,,Ahoj, Piere," pozdravila Tara unaveně a opětovala jeho přátelské objetí.
Na mnoho lidí by to zapůsobilo hloupě - ony se tu hádají a tenhle chlap si jen tak přijde a začne se objímat.
Nebyla to pravda.
Pier si moc dobře uvědomoval, v jaké situaci se nachází. Tím si byla Astra jistá. Pier totiž možná vyhlížel naprosto podivně - na hlavě neustále nosil slunečnicově žlutý baret - ale také to byl zručný kouzelník a nitrozpyt.
Nitrozpyt.
,,Ahoj, Astro. Už se nezlob," mrkl a už k ní natahoval milé paže. ,,Mimochodem, kde máš Simona?"
Pier se zastavil uprostřed chůze. Tohle bylo prokletí.
Vědět, než se ta odpověď vysloví.
Pier se zhluboka, strhaně nadechl.
,,Piere, on -" začal Parker, ale Pier ho rázně přerušil.
,,Byl to naprosto ojedinělý kouzelník a skvělý člověk. Víc by slyšet nechtěl. Vždyť sami dobře víte, jak nesnášel dlouze se omýlající monology, no ne?"
Pier rázně přikyvoval a mnul si bradu.
Díval se do prázdna, Astra se divila, že ty židle ustála nápor jeho šedých očí. ,,Zemřel šťastný?"
Ta otázka v Astře vzedmula lavinu.
Prkenně přikývla.
Pier si dost očividně všiml neúplnosti té odpovědi, ale úmyslně ji ignoroval.
Astra nikdy nepochopila, jak může někdo jako Pier pracovat v divadle.
Vždyť by měl pod tím nánosem myšlenek ohluchnout, pro Merlina.
Astra sama musela uznat, že byly některé její myšlenky skoro ukřičené, moc hlasité a moc ničivé a neodvažovala se pomyslet na to, že by je Pier slyšel.
Přes to, že se teď cítila jako had, kterého si někdo hřeje na prsou, objala Piera mnohem odevzdaněji, než měla původně v plánu.
,,Ahoj," zašeptala mu a její hlas zněl podivně ochraptěle a přehnaně vděčně.
,,Budeme hrát?"
Nebyla to jen taková povrchní otázka, spíše si držela tu cudnost, hloubku.
Astra se tajemně usmála. ,,Budeme hrát."
Pro Simona.
Neřekla to nahlas, bylo by to až moc kýčovité.
Pier to ale určitě slyšel.
,,Ale až po kávě," dodala.
Dvěma dlouhými kroky stála u Lily a kradla jí kávu. Lily se na Astru dobrácky mračila a z hrdla se jí dral krásný - vážně přenádherný - smích.
Astra se zastavila.
Uslyšela Siriusovo široké povzdechnutí a tázavě se na něj otočila.
K její smůle a štěstí - kombinace těch dvou byla trýznivá - už se Sirius neopíral o piano, ale stál přímo za ní.
Musela nemotorně odskočit, jinak by se dívala do jeho hrudi.
Slabě jí probleskla vzpomínka na jeho trup bez košile a ihned cítila, jak se jí od palců na nohou šíří mrazivé teplo.
Jeho černý, elegantní kabát a nebelvírská šála ji vracely domů.
Do Bradavic.
Sirius jí nesmlouvavě podal jeho papírový kelímek s kávou.
Astra vrtěla hlavou, ale potom bezmocně zakňučela a převzala si teplý nápoj. (Sirius pil tu nejlepší kávu. Žádné mléko, žádný cukr. Takhle ji ráda pila i Astra.) Bylo by totiž ještě trapnější, kdyby si ho nevzala.
Kdyby jí ho ještě nabízel někdy v září, možná by se tomu společně zasmáli, ale teď... Teď by se mezi nimi mohla napočítat stupně odměřenosti, co hůř - mohla by si tu stupnici patentovat na Ministerstvu.
,,Mučivé kokosky?" nabídl jí jednu z bílých sušenek.
Astra se váhavě napila z kelímku a přemýšlela, jestli Siriusovy rty také chutnají po kávě.
Rychle tu myšlenku zahnala.
Nejenže to bylo dost hříšně opojné, přemýšlet takhle nemravně, ale ještě k tomu tu byl pořád přítomný Pier a to Astra radši nepokoušela.
,,Takže už jsi také objevil kouzlo krásnohůlské kuchyně?" prohodila s drobným úsměvem.
Sirius nadzvedl koutek.
Sice to nebyl rozhýřený úsměv Siriuse Blacka, ale přeci jen to byl úsměv.
A on ho věnoval jí.
Astra mu poslušně vrátila kelímek.
Sirius dopil poslední doušek. Rty přiložil přesně na místo, kam předtím Astra.
Vždy, když si povídala se Siriusem, svět kolem se tak nějak rozplynul.
Astra si chtě nechtě musela ukrást jednu ze tří sušenek na Siriurově dlani. Sirius zbylé dvě vrátil do papírového pytlíku.
Sušenka velikostně odpovídala Astřině rozevřené ruce.
,,Vsadím se s tebou, že ji nesníš bez slastného přivírání očí nebo skučivých zvuků," řekl Sirius povýšenecky, v očích mu ale hrály pobavené jiskřičky.
Jeho hlas Astra slyšela podivně zaškrcený a spoutaný, ale asi se jí to zdálo.
Astra pokrčila rameny.
V žilách mi plave kofein, tohle musím zvládnout.
Tyhle sušenky se nejmenovaly Mučivé pro nic za nic. Byly přímo mučivě dobré. Jejich přísady nebyly jenom kokos a také to nebyly jenom obyčejné sušenky.
Merlin by za ně dal jeho klobouk.
,,O co?"
Sirius se zamyslel, jednu nohu dal do popředí a začal si mnout bradu, přičemž mu do obličeje spadlo několik tmavých kadeří.
Pier varovně zamlaskal.
,,To ať tě ani nenapadne, mladý muži."
Sirius se uličnicky zasmál. ,,Vsadím se s tebou o roli," prohlásil nakonec.
Astra nakrčila obočí a Pier potěšeně zatleskal. ,,To je ono!"
,,Jak to myslíš?"
,,Vsadím se s tebou o roli. Když vyhraju, uvidím tě v nějaké divadelní scéně."
Zajel očima k Pierovi. ,,Výběr je tady na mistrovi."
Astra nesouhlasně vrtěla hlavou. Nemohla si nevšimnout Parkerova nezastíraného zájmu a Lilyina radostnému výrazu.
,,Prosím," zdůraznil Sirius trochu jemně.
,,Dobře," zaúpěla Astra.
Poté se napřímila a vztyčila prst. ,,A ty si také jednu vezmeš. A to ti povídám - jestli vyhraju já, budeš hrát Hamelta, Medvídku. Hamleta."
Astra to sice zdůraznila, ale Siriusova bezstarostnost nevymizela.
,,Dobře."
Astra vzdychla a počkala, až si Sirius vezme onu sušenku.
Přitom ještě nenápadně mrkla na Lily a Taru. Remus se nenápadně usmíval, u očí se mu tvořily vrásky.
,,Tři..."
,,Teď," řekla Astra prostě a zakousla se.
Ihned jí v žaludku vybouchl ohňostroj, mozek nebyl schopný řádné spolupráce a celá záda jí hořela neskrývanou touhou.
U Siriuse to vypadalo podobně, ale držel se.
,,Víte," Astra musela ještě chvíli kousat, než znovu promluvila. ,,Že se tu ve dvanáctém století provozovalo veřejné mučení? Přímo v téhle budově? Každého kouzelníka uřknutého z nějakého zločinu - samozřejmě jde o to, jak moc závažný to byl čin - sem dotáhli a mučili ho tak dlouho, dokud se nepřiznal."
Astra nasadila něco, co by jí zabránilo tancovat štěstím.
Ty sušenky byly prostě.... Ááááách.
Výrazy na tvářích ostatních nebyly nijak poutavé, ačkoliv vypadaly upřímně.
Astra musela​ nasadit nejvyšší kalibr a znovu si kousla, Sirius jejího příkladu následoval.
,,Obvykle se to mučení skládalo z postupného odlupování kůže na lopatkách."
,,Pro Merlina," sykl Sirius tvrdě. Snažil se, to se mu musí nechat. ,,Tomuhle se říká orgasmus."
Astra zrudla i pod vlasy, ale Parker se slabě uchechtl.
,,Astro, Astro." Liboval si v jejím oddaném výrazu.
,,Co sis to vymyslela, to nepochopím snad nikdy."
Třetí kousnutí a...
,,Do prdele, co do toho dávají?" zaúpěl Sirius.
Konečně, už začínala povolovat.
Astra se spokojeně usmála.
,,Vyhrála jsem," informovala ho spokojeně.
Sirius se zamračil.
,,Ale za jakou cenu. Víš jak jsi mluvila o tom mučení, že ano? Tohle by byl skvělý mučící nástroj. Musíme to navrhnout Ministerstvu."
,,Astra je trénovaná, Siriusi, nijak si to neber. Víš kolik jich za celý svůj život snědla?" zeptala se Tara s vědoucným úsměvem.
Astra protočila očima nad skupinovým smíchem.
Klekla si před Siriuse. Obličej nastavený k sedačkám, ne k Siriusovi.
Merline, ještě tohle.
Nakrčila obočí a mluvila k něčemu mimo divadlo, jako by si nikdo v místnosti nezasloužil to doopravdy slyšet.
Promnula si krk a teatrálně pronesla:
,,Proč jenom toto poskvrněné tělo nemůže roztát, proměnit se v dech! Proč je to proti božím zákonům sám sebe odpravit! Ten zdejší svět jako by neměl vůbec žádný smysl. Připadá mi tak prázdný, pustý, mdlý. Fuj, samá špína.
Kam se podívám, vládne jen lež a sprostota."
Našpulila rty a podle vlastního uvážení dodala:
,,Proč jen je tento svět zotročený kokosovými sušenkami?"
James, Parker a Remus se naplno sborově rozchechtali. Lily a Tara už se také neudržely a vyprskly smíchy a Sirius se jen tajemně díval na Astřin obličej, pokřivený furiantským smíchem.
Astra se zvedla ze země, upravila si sukni a zvedla své problikávající oči k Siriusovi.
,,Princi dánský, dal byste si ještě sušenku?"
Sirius se polovičatě mračil a polovičatě usmíval a bylo to plnohodnotně svůdně podané - jak už to má Sirius ve zvyku.
,,Nech toho."
Astra se nepřestávala usmívat.
,,Od deseti máme hodinu Obrany," oznámil jí Sirius s ironickým šklebem.
Astra překvapeně zamrkala.
Úplně na to zapomněla.
,,Musím se převléct!" řekla a už si běžela k Parkerovi do bytu pro kabát.

Astra se vrátila, nebyla převlečená, akorát ještě víc rozcuchaná. Tkaničky si ale spořádaně zavázala a tak všichni usoudili, že se ještě úplně nezbláznila, protože si Parkerovu rudou košili vyměnila za Parkerovu tmavě modrou košili.
Když to Parker uviděl, málem se pominul.
,,Tohle je jediná vyžehlená košile a ty si jí jen tak vezmeš!?"
,,Jenom jsem si jí půjčila. Až se zítra uvidíme znovu, bude v původním stavu, slibuji."
Usmála se na Piera a poslala mu jedno ze svých rovnocenných přikývnutí.
Na Parkera šibalsky mrkla.
Zvedla pěst do vzduchu a zavelela: ,,Dámy a pánové, dánský princi nevyjímaje, musíme už jít! Nashle zítra!"
,,Zajímalo by mě, kdo bude Ofelie!" houkl na ní Pier.
Astra dělala, že neslyší.
,,A vezmi s sebou také Tamaru, minulý rok hrála přímo znamenitě!"
Astra si vážně přála, aby to neslyšela.
Otevřela dveře od divadla, slyšela za sebou Jamesův smích a nějakou rozohněnou debatu mezi Remusem a Tarou.
,,Já ti říkám, Reme, že je bílá čokoláda mnohem lepší než tmavá!"
,,Hořká je nejlepší," broukl Sirius nenápadně a Tara k němu zvedla své zelené oči, které byly naplněné jistým uvolněným výrazem.
,,Já moc nemusím čokoládu," oznámila Astra s mírně podmračeným výrazem.
,,Ale kdyby sis musela vybrat, jakou by sis vybrala?" tlačil na ní Remus. Na jeho tváři se objevoval zapálený výraz a Astra poznala, že se usmívá.
,,Nevím."
,,No tak, As, řekni," doléhala Tara.
,,Vy jste se také vsadili nebo co?" popichovala Lily, která skupinku dobíhala. Před malým okamžikem postávala u výlohy nějakého knihkupectví.
,,Ty sázky by vám měli z právního hlediska zakázat."
James se Siriusem po sobě hodili nějakými zvláštními, smlouvavými pohledy a ostatní se rozhodli, že nemá cenu snažit se je rozkódovat.
,,Vem si v potaz, co všechno už jste kvůli nim vytrpěli. Museli jsme skákat do jezera," vypočítával James na prstech, ,,potom jsme se o něco - už si to asi nepamatuji - vsadili i v Komnatě nejvyšší potřeby a teď bude Sirius za Hamleta."
Sirius si odkašlal a líně pokrčil rameny. ,,Tak ono jde také o to, kdo bude Ofelie."
Astra vyprskla smíchy. ,,Také jde o to, že..."
Astra sklopila hlavu a dál kráčela po kamenném chodníku.
Sirius se na ni významně zahleděl. ,,Jde o co?"
,,O nic."
,,Astro," zavrčel Sirius vyzývavě.
Astra nevinně mrkla. ,,Ano, Medvídku?"
,,O - co - jde?"
,,O nic, říkám znovu."
,,Řekni to."
,,O nic."
Otočila se k Taře. ,,A kdybych si měla vybrat, Reme a Taro," ignorovala Siriusův nevraživý úšklebek, ,,vybrala bych si hořkou."
Astra jakoby nic vytáhla z kapsy svého karamelového kabátu tabulku hořké čokolády. Tmavě hnědá barva na ranním světle slabě zářila.
Vzduch byl málo vydýchaný a příjemně štiplavý. Po ulicích už se trousili nějací kouzelníci - obvykle starší, protože nikdo jiný by tak brzo nevstával.
Astra lámala čokoládu na spravedlivé dílky. Každému nabídla, s úsměvem na tváři pozorovala, jak se Tara tváří nechápavě.
,,Řekněme, že jsem jí našla u Parkera v bytě. Chybět mu nebude, bylo jich tam asi pět."
Poslední, kdo si bral kostičku čokolády, byl Sirius.
,,Nepřestává mě udivovat, jak drzá jsi."
Strčil si tenký plátek mezi zuby a slabě ukousl.
Astra si všimla, že mu čokoláda chutná víc, než by si přiznal.
,,Já nejsem drzá. Možná jenom trochu..."
Astra si vzala poslední kousek čokolády a zmuchlala prázdný obal do kapsy kabátu.
Zabočili za roh a ocitli se v další, tentokrát znatelně kratší, ulici, která už volně zabočovala k hradu.
Stejně jako Bradavice - i Krásnohůky měly vesnici, která zámku více než vyhověla.
Sem tam školní potřeby, krámky se zvířaty, cukrárny a pomůcky na famfrpál i balet, který se v Krásnohůlkách hojně provozoval. I Tara kdysi docházela na pravidelné lekce baletu.
Astra své sestře věnovala ještě jeden pohled. Remus jejího příkladu následoval.
Ale jeho oči pro Taru doslova hořely.
Astra se kousla do rtu a přidala do kroku.