Poberti v Bradavicích aneb Nechte toho, vy paka!

40. Zápas s Kruvalem

Astra neklidně přešlapovala po společence.
Před každým výkonem, ať sportovním či například hereckým, byla k smrti nervózní.
Jakoby jí někdo přes hlavu nasadil závoj a ona ho nemohla sundat do té doby, než vše započne.
Pobrukovala si melodii jedné z ukolébavek, která jí vykanula na mysli a nevnímala svět okolo. Tóny jí vycházely ze semknutých rtů. Mezi obočím se jí rýsovala jemná vráska a pohled svých bouřkových očí měla upřený do země.
Ve společence mají hezké koberce, problesklo jí hlavou.
Hlasy ostatních studentů k ní doléhaly z velké dálky a ona byla vděčná sama sobě za to, že je na chvíli dokázala vytěsnit. Koště žmoulala v ruce jako kus kapesníku a plášť za ní povlával jako ocas.
Nejradši by vletěla na hřiště, vyhrála a zase odešla.
(Taky to měla v plánu, ale mezi těmito kroky měla pár překážek.
Siriuse, Jamese a Lily na tribuně, Marshalla, Reguluse...)
,,As, my víme, že si prohlížíš tento impozantní koberec, ale mohla bys hýbnout tím svým famfrpálovým zadkem a jít na hřiště," popobízel ji James.
Byl taky pěkně nervózní.
Vadil mu - ne, doslova ho mučil - fakt, že vítězství a ani prohru bradavického týmu nemůže nijak ovlivnit.
Na svou nezdravou nohu nemohl došlápnout a Astra viděla, jaký problém mu dělá pohyb pravým ramenem.
,,Už jdu," zavrčela a protočila očima. Vykročila za Jamesem a Lily, kteří už procházeli východem.
,,Kde máme Siriuse? Od včerejší večeře jsem ho neviděla."
James se usmál. Oči mu pobaveně jiskřily a úsměv byl jako vanilková zmrzlina.
Rozteklý.
,,Myslím si, že se někdy dostaví. Možná bychom se měli zeptat jeho současné společnice."
Pohnul hlavou směrem k otevřenému obrazu a Astra ho líným krokem následovala.

Na chodbě potkali několik skupinek kruvalských, kteří se snažili procpat záplavou bradavických studentů.
Když Astra prohlédla vřavou, všimla si Siriuse, který naštvaně pozoroval Tamaru.
Nebyl příjemný pocit ho vidět naštvaného a před osobním rozhovorem už vůbec ne. Astra si myslela, že by spolu mohli jít na ten ples.
Nechtěla se mu nijak vnucovat, ale Sirius byl jedna ze dvou přijatelných variant.
Druhou byl jeho bratr.
,,Co se děje, Tichošlápku?" zeptal se James a obmotal Siriusovi ruku kolem krku.
Jel po směru jeho pohledu a uviděl rozhýřenou Tamaru.
,,Proč tak září?" ponukla Lily a se zájmem se na Siriuse podívala.
Sirius si pohoršeně odfrkl. ,,Protože ta husa nakecala mé úžasné matce, že spolu jdeme na ten zatracený ples."
Zakroutil hlavou a jeho nasupený výraz ubral na intenzitě.
Obrátil se na kamaráda a za jeho zády uviděl Astru.
Její silné nohy jí obepínaly těsné kalhoty a vlasy měla spletené do copu. Na jejím pohledu bylo cosi zvláštního, ale Sirius nedokázal poznat, co přesně bylo příčinou onoho znechuceného úšklebku.
Potom uviděl přibližujícího se Marshalla a hned mu to bylo jasné.
,,Má milá Astro," pozdravil ji laškovně.
Člověk by čekal, že po tom, co mu Astra jednu vrazila na tom večírku, bude alespoň trochu pokorný, ale on ne.
On nasadil svůj oslňující úsměv a nepřestával se snažit.
Astra ho ingnorovala.
,,Co bys řekla na jednu sklenku ohnivé whisky?"
Och, Merline, díky, že je tady poslední rok.
,,Co bys řekl na jednu z prava, hm?" zavrčela sladce a pootočila hlavou na stranu.
Vydala se na hřiště.

Dobrá, tak půjde na ten ples s Regulusem.
Vždyť se vlastně nic moc nestalo.
Regulus byl milý, vtipný a stejně charismatický jako Sirius, ale... Astra si nechtěla přiznat, že se Siriusem cítí mnohem lépe. Více spojená a propletená.
Více všechno.
Na tribunách byl ohlušující hluk.
Řev se nesl po celém hřišti a lidí bylo plno. Lily s Jamesem se prodrali za postávajícím Peterem. Tara a Remusem byli bohužel ještě na ošetřovně a Astru mrzelo, že ze vzduchu neuvidí oslňující záblesky jejich úsměvů.
Vykročila ze šatny a nastrkala si vlasy za uši. Volně poletující prameny jí splývaly kolem obličeje, což jí na naštvání nijak neubíralo.
,,Tak pojďte," zavelel Marshall.
Celý tým se dostal před ní a ona tam jen hloupě stála a civěla do prázdna.
,,Umím se hýbat sama," odsekla na ruku, kterou jí Marshall galantně nabízel.
Pokrčil rameny a otočil se k ní zády.
,,Jdeme na to, lidi!" zaburácel a nasedl na koště.
Astra vyhledala pohledem Reguluse. Naznačila mu, že si s ním potřebuje promluvit a on přikývl.
V očích se mu třpytila nedočkavost, na zápas se těšil jako malý kluk.
Pan soutěživý, zaartikulovala na něj Astra a Regulus bolestivě protočil očima.
,,Astro?" ozval se Marshall.
Astra nadzvedla obočí a přiletěla blíž k němu. Marshall si povzdechl, zatahal jí za ruku a ona se neochotně přiblížila k jeho obličeji.
,,Támhle ten," ukazoval na vytáhlého blonďáka s hranatou hlavou, ,,bude na pozici brankáře. Hraje dobře. Dneska ti to moc sluší mimochodem. Musíš se zaměřit na jeho slabiny a zneškodnit ho. Znič ho." Astra přikyvovala a na jeho poznámku o jejím vzhledu nijak nereagovala.
,,Tak už se tady necukrujte a pojďte hrát!" zakřičel na Astru jeden ze spoluhráčů. Zmijozelský odražeč, Rufus Joans.
Astra ho zpražila ledovým pohledem, ale on se jenom pohrdavě ušklíbl.
,,Ještě slovo a narvu ti tu pálku do krku," zasyčela nakvašeně a doletěla na svou pozici.
Prostě se se Zmijozely nehodlá mazlit.
S nikým.