School Days (CZ)

•Two•

Ležela jsem na posteli, zakrytá bílou dekou a čuměla do prdele. Najednou však zavrzala klika a někdo kopl do dveří, aby se otevřely dokořán. Popadla jsem do ruky polštář jako zbraň proti... Opilému čtvrťákovi? A polštářem by ses určitě nějak ubránila, krávo!, proběhla mi hlavou myšlenka.

Avšak žádné nebezpečí mi nehrozilo, protože do místnosti vstoupila sympatická blondýnka. Měla dokonalý make-up; světlá matná rtěnka jí zvýrazňovala plné rty, obočí měla vykreslené do perfektního tvaru a lehké stíny společně s řasenkou upoutávaly pohled na jejích krásných zelených očích. Vlasy si nejspíše vyžehlila, ale odrůstky se neposlušně kroutily a padaly jí do obličeje. (Vzpomněla jsem si na svoje hnědé vánočky a začervenala se studem.)

Dívka vtáhla do pokoje dva velké kufry a kabelku odhodila vedle nich na zem. Přistoupila blíž ke mně a objala mě. Objala mě?!

"Ty musíš být Ellie Franková! Já jsem Sofie! Moc ráda tě poznávám," švitořila sladkým hláskem a věnovala mi velký úsměv, čímž odhalila řadu rovných bílých zubů. Ještě pořád jsem tam jen tak stála a nevěděla co říct. Nakonec ze mě vypadlo: "Taky tě ráda poznávám." Připadala jsem si trapně. Navíc Sofie byla opravdu nádherná. Měla dokonalou postavu, což zvýrazňovaly i úplé bílé džíny a modrý crop top, který měla na sobě.

Pomohla jsem jí vybalit. Zatímco ona házela hromady svého oblečení do skříně, já se snažila nacpat všechny páry jejích bot do malého botníku. Tolik bot jsem neměla ani za celý svůj život, pomyslela jsem si.

Když jsme byly hotové, sedly jsme si každá na svou postel a začaly si povídat. Sofie mi řekla, že chodí do druháku, že miluje, když jezdí na prázdniny domů za rodiči, a že na škole má nejradši mimoškolní aktivity. Ta poslední dvě slova zdůraznila a při jejich vyslovování jí koutky úst vyjely mírně nahoru. Já se jí na oplátku svěřila, jak moc šťastná jsem, že mě už konečně všude nepronásledují rodiče a nezakazují mi se zapojovat do mimoškolních aktivit. Hlasitě se zasmála.

×××

Na večeři jsme se přemístili do hlavní jídelny, která se nacházela v budově školy. Byly tu kruhové stolky s větším či menším počtem plastových židliček. Vzaly jsme si plastové tácy a stouply si do fronty podél pultu s jídlem. Pozorovala jsem Sofii, jak si nabírá mrkvový salát a sama jsem se natahovala k okurkovému. "Panebože, ten si neber!" vypískla a já se odtáhla, "Je v něm víc vlasů než okurky." Na mé tváři se objevil znechucený obličej a raději jsem si nabrala mrkvový salát.

Na tácu jsem měla položenou ještě láhev s pomerančovým džusem a talíř se šunkovým sendvičem. Šla jsem poslušně za Sofií, která mířila ke stolu, u kterého již seděla partička lidí. Posadila se a rukou mi naznačila, abych udělala to samé. "Lidi zklapněte na chvilku. Chtěla bych vám někoho představit," zavelela a všechny pohledy se najednou upřely na mne. "Tohle je Ellie a nastupuje do prváku. Asi teď s námi bude hodně často večeřet. Buďte na ni hodní," mrkla na mě. "Ellie, tohle jsou Clare a Stephanie." "Jo, ale zkus mi tak říct!" "Radši si s ní moc nezahrávej," dloubne do mě s ironickým pohledem Sofie. Clare byla drobná zrzka. Uměla plynule třemi cizími jazyky a byla hodně ukecaná (to jsem se všechno dozvěděla samozřejmě od Sofie). Steph (jak všichni oslovovali Stephanie) měla vlasy zesvětlené až skoro do běla a v nose měla pirceing. Vypadala na potížistku.

"A na mě jsi jako zapomněla?" ozve se kluk, který sedí naproti mě. "Sorry, tohle je Tomy," mávne k němu rukou Sofie, "ten největší vtipálek jakýho jsem kdy znala." Z tónu jejího hlasu cítím trochu sarkasmu.

Zaujatě jsem poslouchala, jak mi Clare vypráví o tom, jak Tomy minulý rok polepil pár židlí ve třídách vteřiňákem, a jak muselo pár jejich spolužáků odjíždět na prázdniny bez kalhot nebo s židlí přilepenou na zadku. "Jedna holka si ten den vzala nehorázně krátký kraťásky. Osudová chyba," ušklíbne se Steph a Tomy se při vzpomínce začne dusit smíchy.

Všichni společně odcházíme z jídelny, když v tom se k nám připojí Jessica. "Čau lidi!" "Jess!" vypísknou holky a začnou se s ní objímat. Tomy jen protočí očima. Po chvíli dojde i Austin, přistoupí k Jess a vlepí jí krátký polibek. Vyjeveně na tu scénu koukám, a pak se v duchu začnu smát, když si vzpomenu na všechny ty prvačky, které nad ním slintaly v hale. "Počkej, tebe si pamatuju," podívá se na mě Austin. "Ty jsi byla jediná holka, která se na mě hned nevrhla." Zasměji se. "Co? Nepřipadám ti snad atraktivní?" zvedne jedno obočí a mrkne na mě. Okamžitě toho ale nechá, protože ho Jessica praští pěstí do ramene a zamračí se. "To ne. Jen mi připadalo divný, že by někdo jako ty neměl holku." Jess mi věnuje vřelý úsměv a já jí ho opětuji.