•Thirty•

11.2K 706 70
                                    

Celé mé tělo znehybnělo. Stáli jsme tam jako dvě kamenné sochy a ani jeden z nás dlouho nic neříkal, dokud se on neodhodlal prolomit hrobové ticho svými slovy: "Změnila ses, Ellie."

Jako by mne to vrátilo zpět do reality. "Někteří lidé se mění!" odsekla jsem mu a rozešla se směrem ke svému nákupnímu koši. Byla jsem odhodlaná co nejrychleji zmizet z jeho blízkosti, ale zastoupil mi cestu a uchopil přední část kovového košíku, takže jsem nemohla jet ani dopředu ani dozadu. "Já se také změnil," propaloval mne nadále pohledem.

Žaludek se mi sevřel nervozitou a jediné, co jsem si v té chvíli přála, byla možnost utéct.

"Nevěřím ti," snažila jsem se zůstat klidná. Co se to tady, do prdele, děje?! On se ale nechtěl vzdát bez boje: "Nech si to vysvětlit, Ellie! Prosím! Potřebuju ti všechno říct, jinak si to nikdy neodpustím!"

Moje mysl kolabovala. Stačila by pouhá chvilka a nechala bych se přemluvit. Naštěstí se vedle Bena objevil jeden z jeho mnoha kamarádů a okamžitě na něho začal něco řvát, takže jsem rychle využila situace a nenápadně se vytratila k pokladnám. Vyběhla jsem z obchodu dříve, než si můj odchod stačil uvědomit.

×××

"Nemůžeš tu ještě chvíli zůstat, zlatíčko?" pohladila mne máma po tváři, když jsme se v neděli ráno loučili. "Zítra mám školu," sklopila jsem hlavu. Táta, který měl oproti včerejšku lepší náladu, navrhl: "My ti to můžeme omluvit, kdybys chtěla." Společně s mámou jsme se jeho nápadu zasmály. "Promiň tati, ale vážně musím jet," dala jsem mu pusu na tvář. "Hlavně nám brzo zavolej," připomněla mi máma v rodinném objetí.

Ještě chvíli postávali ve dveřích a dívali se, jak jim jejich malá holčička zase na chvíli mizí ze života. Naposledy jsem se ohlédla a se šťastným výrazem ve tváři jim zamávala.

×××

Cesta byla skoro nekonečná. Autobus jel pomalu, zastavoval v každé díře a navíc nepříjemně zapáchal. Když jsem z něj vystoupila, vdechla jsem do sebe takové množství čerstvého vzduchu, až se mi zatočila hlava. Naštěstí stál blízko někdo, kdo mě nečekaně uchopil za pas, takže jsem se nesvalila na chodník.

Nejprve jsem chtěla začít křičet, ať mě ten dotyčný pustí, ale pak jsem se otočila a spatřila jeho. "Jamesi!" vypískla jsem a pevně ho objala. Chovám se, jako kdyby byl štěně a já měla 5 let, blesklo mi při tom výjevu hlavou.

"Taky tě rád vidím," uchechtl se a přitáhl si mě za boky blíže k sobě. Když jsem odtáhla svoji tvář od jeho hrudi, spojil naše rty. Bože! Jak moc jsem tohle celou tu dobu postrádala! "Chyběla jsi mi," usměje se a odhalí u toho dvě řady bílých zubů. "Ty mně taky," uculím se na něho. Do jedné ruky vezme můj malý kufřík a prsty té druhé si zaplete s mými.

"Jak bylo doma?" zeptal se po cestě ke škole. "Hmm..." Zamručela jsem jako odpověď. "Hmm?" napodobil mě s nechápavým tónem. Nervózně jsem si prohrábla vlasy. "Potkala jsem Caroline..." vydechla jsem nakonec. "To je ta hol-" Nestihl dokončit, protože jsem mu skočila do řeči: "Jo, to je ona." Vypadal, že se mu to příliš nelíbí, a proto jsem radši rychle pokračovala: "Změnila se. Chová se úplně jinak, dokonce mě pozvala na horkou čokoládu." Můj hravý úsměv ho donutil se také pousmát.

Chvíli jsme šli mlčky, dokud jsem se neodhodlala pokračovat: "To není všechno." Zastavil se a podíval se mi upřeně do očí. "Já-" nervozitou jsem přešlapovala z jedné nohy na druhou. "Když jsem byla nakupovat, objevil se tam Ben." "Ben?" zvedl nechápavě jedno obočí. "Jo, Ben. Ten kluk," naznačila jsem mu. Jakmile mu to došlo, zamračil se a stisk jeho ruky byl najednou pevnější. "Jak jako objevil?" v jeho hlase byl slyšet vztek i obavy. "Já nevím. Prostě tam najednou byl," snažila jsem se znít klidně. Proč jsem s tím vůbec začínala?!

James ale klidný nebyl: "A to je všechno? To tam jen tak... Stál?!" Nebyla jsem si jistá, jak reagovat. "No-... To ne. On-... Chtěl mi to všechno vysvětlit," řekla jsem opatrně.

Nejspíš chtěl začít znovu křičet, ale já ho naštěstí předběhla slovy: "Nemusíš se bát. Objevil se tam nějaký kluk, který ho znal a mezitím, co se bavili, jsem odešla."

Sice se zpožděním a kratší než obvykle, ale další kapitola je na světě. 😅 Co se podle vás bude dít dál? 😘

Šár ❤

School Days (CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat