School Days (CZ)

•Twenty•

Já tomu nemůžu uvěřit! 😱 Skoro 10K přečtení a 1K votes? 💘 Wau! 💞 Chtěla bych vám všem, co čtěte můj příběh, poděkovat. 💗 Kdyby mi někdo před měsícem řekl, že budu v první desítce, tak mu neuvěřím ani slovo! 😍 A to všechno jenom díky vám. 😘 Takže ještě jednou... OPRAVDU STRAŠNĚ MOC VÁM DĚKUJI! 💜 Užijte si dnešní již 20. část! 💚 Budu ráda za každý nový komentář, takže mi posílejte vaše názory, otázky či výtky k příběhu. 💛

Miluji vás! 😇
Šár ❤

"Lízátko?" natáhl ke mně ruku Mark. Seděli jsme na lavičce u automatů a společně svačili. Vzala jsem si od něho červenou cukrovinku ve tvaru srdce a věnovala mu radostný úsměv.

"Nechtěl jsem ti to říkat, když jsme teď ti kamarádi," začal a já pozorně vnímala každé jeho slovo. Neměla jsem ani tušení, co z něj může vypadnout. "Když jsem se včera vrátil do svého pokoje, byl James trochu víc naštvaný. Dveře od jeho skříně byly vyrvané a po zemi se válely střepy. Jednu ruku měl zavázanou, takže se nejspíš u toho vztekání pořezal." Zamračila jsem se. Kam tím míří? "Co mi tím naznačuješ?" skřivila jsem obočí. "Znám ho a nevím proč, ale trápí se. I přes všechny problémy to je můj kamarád. Zkusila bys mu odpustit?" Upíral na mě svůj pohled, až jsem skoro podlehla. "Promiň Marku, ale řekla bych, že to nedokážu," odvrátila jsem oči a doufala, že prolomí to trapné ticho.

×××

Ještě když jsem mířila do šaten u tělocvičny, jsem cumlala sladké lízátko. V zadní kapse kalhot mi zavibroval telefon. 1 nová zpráva. Odemkla jsem ho a najela na ikonku dopisní obálky.

Promiň, že jsem to ma tebe vytáhl. 🙁 Měl jsem to nechat plavat. James je debil a zaslouží si to. 😤 Všechno dobrý? 😜 M. 💙

Když mi koupíš ještě jedno lízátko, tak na to úplně zapomenu... 😇

Zběsile jsem naťukala do mobilu svou odpověď a chystala se zprávu odeslat, jenže někdo mi vytrhl telefon z ruky a přimáčkl mě k nejbližší zdi, abych náhodou neutekla. Chvíli trvalo, než jsem se vzpamatovala.

Zdál se mi ještě větší než minule a hlavně mnohem více naštvaný. Obočí měl stisklé k sobě, na rukou vyběhlé žíly a zuby silně zaťaté. Všimla jsem si i menší ranky na pravém předloktí.

"Co to děláš?!" vypískla jsem naštvaně, "Vrať mi můj mobil! Musím odepsat Markovi a za chvíli mám další hodinu!" Ječela jsem v domněnce, že někdo půjde okolo a James mě bude muset pustit. "Mark počká," řekl klidným hlasem a na obličeji se mu objevil jeho tipický vítězný úšklebek.

Projel mi všechny zprávy s Markem, pak zajel do galerie a zastavil se u fotky, na které se Sofií ležíme v mé posteli a cpeme se těmi výbornými koblihami. Pusu na ní mám celou od čokolády, ale usmívám se od ucha k uchu. Při pohledu na obrázek se pobaveně usmál a klikl na tlačítko sdílet. Teď jsem byla už opravdu hodně naštvaná. Celou dobu jsem se mu pokoušela mobil vytrhnout, ale svou velkou dlaní mě vždy pevně přitlačil ke stěně.

"Přestaň! Co si myslíš, že děláš?! Vrať mi ho!" ječela jsem histericky. Odtrhl pohled od obrazovky a mobil zastrčil do zadní kapsy svých černých džínů. Celá jsem znervózněla, když se svýma velkýma karamelovýma očima zaměřil na mě. Zase mu v nich proběhl náznak neskrývané zlosti.

Opřel si své obrovské dlaně z obou stran mé hlavy přilepené ke zdi. "Co-co to provádíš?" koktala jsem přidušeně a přiškrceně. Oči jsem upírala kamkoliv mimo jeho obličej. Utéct ani vykroutit jsem se mu nemohla, byl mnohem silnější a navíc měl můj telefon. Do prdele!

"Chci ti něco říct, ale musím mít jistotu, že mě budeš poslouchat. Vnímat mě... Kurva, podívej se na mě!" sykl vytočeně a silně praštil pěstí na místo u mého levého ucha. Prudce jsem sebou cukla. Pomalu jsem zvedala oči k jeho obličeji, a když jsme na sebe upřeně hleděli, můj dech se mnohonásobně zrychlil. Cítila jsem vlnu energie, která mnou neustále proudila. Co se to zase děje? Uvnitř mě se mísila spousta nepopsatelných pocitů. Bála jsem se, ale chuť utéct mne přešla.

"Ellie," zašeptal sladce, s náznakem něžnosti a chtíče v hlase. Jednou rukou sjel k mému pasu, až se ho skoro dotýkal. Nechala jsem ho, aby hlavu přiblížil blíž k té mé. Cítila jsem jeho zrychlený dech a nepřerušovala náš oční kontakt. V těch jeho byly vidět malé jiskřičky naznačující mírné nadšení.

Nesmím to udělat. Je to přetvářka! Jen se zase pobaví a nechá mě samotnou! Je to jen hra... Proč ji ale musí hrát zrovna se mnou? Děláš obrovskou chybu, Ellie!

Neposlouchala jsem svou intuici. Nehybně jsem stála na místě a nedokázala zastavit nic z toho, co se dělo. Přiblížil se svými rty k těm mým, ale nepolíbil je. Čekal a dýchal mi svůj horký dech do úst. Nedokážu odolat... Přitiskla jsem se na jeho měkké rty. Pravou ruku položil na můj levý bok a levou se dotkl mého krku. Přejížděl po něm konečky prstů, díky čemuž jsem musela mírně zavzdychat do jeho polibků. Natiskl si mě blíž k sobě. Vjela jsem mu prsty do vlasů.

Chodbou se ozvalo hlasité zvonění na začátek hodiny. Neodcházej, proběhla mi hlavou náhlá myšlenka. James se ale nejspíš nikam nechystal. Spíše naopak-líbal mě ještě vášnivěji a nedočkavěji než předtím. Bylo to o tolik jiné než posledně, ale přitom jsem nedokázala popsat jak. Obě ruce měl nyní položené na mém zadku. Zvedl si mě do náruče, při čemž mi rty sjel ke krku. Z úst mi utekl jeden slastný výdech.

James zamířil ke klučičím šatnám. Co to dělá? Chtěla jsem se postavit, ale vypadalo to, že on mne za žádných okolností nepustí. Došel se mnou až do šatny a namířil si to ke sprchám. Moc dobře jsem věděla, co má v plánu a nechala to být, jelikož jsem se nechtěla vzdát jeho neutuchajících polibků.

Vytáhl si z kapsy menší svazek klíčů, vešel do místnosti se sprchami a opatrně za námi zamknul.

"Můžu? Nevadí ti to?" zašeptal mi do rtů. Na chvíli jsem se odtáhla a pohlédla mu přímo do očí: "Je tohle hra? Odejdeš zase?" Chvíli na mne nechápavě koukal a pak s kamenným výrazem pronesl: "Zůstanu..."