Do života šestnáctileté Ellie Frankové vstoupí hned několik změn. Nastupuje do 1. ročníku na střední škole. Bude bydlet na internátu, seznámí se s novými lidmi, ale hlavně se chce bavit!
Jak se se vším popere? A bude do toho zapletená jen ona, a neb...
Prudce vstal a spojil své ruce za hlavou. "Já se snažím! Vážně se hrozně moc snažím, Ellie!" začínal křičet, ale v jeho hlase se odráželo zoufalství. Vím, že se snažíš. Jen si nejsem jistá, jestli ti můžu věřit.
Sedl si na zem do tureckého sedu a hlavu sklonil do klína. Došla jsem až k němu a pevně ho objala. Okamžitě si mě k sobě přitáhl. Opřel se o mé rameno a já zamotala své prsty do jeho hebkých vlasů. "Abych ti mohla věřit, musel bys mi říct, co mezi sebou máme," vypadlo ze mě náhle.
Zvedl svou hlavu vzhůru ke mně a věnoval mi lítostný pohled: "Já nerandím, Ellie. Nevím, jak mít vztah." Nyní jsem to byla já, kdo nasměroval své oči k zemi. Jeho slova mě zamrzela. Po tom, jak se ke mně choval, jsem nečekala, že řekne zrovna tohle. "A co tedy čekáš, že udělám?" špitla jsem po chvíli napjatého ticha. Neodpověděl. Ne! Nemůžu tady jen tak sedět! Vymanila jsem se z jeho náruče a se slzami v očích se rozběhla k východu.
"Ellie, počkej!" byl rychlejší. Zastoupil mi cestu a svými obrovskými dlaněmi uchopil má ramena. "Tohle je pro mě nový a-a já nevím... Nevím, co mám dělat, dobře?" vykoktal ze sebe. Z nějakého neznámého důvodu byl nervózní. "Vím, že se neznáme moc dlouho a že sis o mně předtím myslela, že jsem naprostej kretén, což možná i jsem, ale v tvý přítomnosti... Já nevím, cítím se jinak. Miluju tvůj zářivý úsměv, tvůj zvonivý smích, tvoje čokoládové oči. Když jsem s tebou, nemusím si hrát na egoistickýho debila jako ve škole. Díky tobě se chovám jinak." Po tváři mi stékaly slzy a já si nepřála nic jiného, než aby tahle chvíle trvala navždy. "Mám tě rád, Ellie. Nechci tě ztratit. Prosím, neodcházej," mírně se pousmál a já to nevydržela a vrhla se mu kolem krku. Hladil mne ve vlasech a já tiskla svou hlavu k jeho pevné hrudi.
"Můžeme to zkusit," odtáhla jsem se na chvíli s očekáváním v očích. "To bych byl moc rád," věnoval mi upřímný úsměv a následně mě něžně políbil.
×××
Když jsme došli k Jamesovi do pokoje, Mark tam nebyl. Nejspíše se už dneska nevrátí a přespí u nějakých svých kamarádů. James se posadil na postel a já se opřela zády o dřevěné dveře. Chvíli bylo ticho.
"Pojď si lehnout," sundal si boty a uvelebil se na posteli. Pomalu jsem k němu došla a vklouzla pod peřinu. Přitáhl si mne k sobě, jako kdybych byla něco křehkého, co by se mohlo během jednoho okamžiku rozbít. Natiskla jsem se k jeho hrudi a za pomalého kolíbání usnula.
×××
Když jsem se vzbudila, místo vedle mne bylo prázdné. Nakoukla jsem do koupelny, ale i tam jsem nikoho nenašla. Popadla jsem proto věci a vyběhla směrem ke svému pokoji.
"Kurva!" zanadávala jsem, když jsem zjistila, kolik je hodin. Za deset minut mi začínalo vyučování. Převlékla jsem se do šedého vlněného svetru a obyčejných džínů, spěšně si vyčistila zuby a sčesala si vlasy do ledabylého culíku. Přehodila jsem si batoh přes rameno a co nejrychleji běžela na hodinu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
×××
"Mohla jsi dát alespoň vědět," zamumlal vyčítavě Adam a sklopil pohled zpět do svého sešitu. "A co jsem měla dát vědět? Že mě James neumlátil v parku baseballkou a nezahrabal někde na školním pozemku? Nejsi moje máma, Adame!" byla jsem podrážděná a potřebovala si na někom vylít zlost. Bylo mi jedno, že to bude zrovna Adam. "Mám pocit, že tohle jsi mi už jednou řekla, Ellie. A budu tu vždycky pro tebe, to kamarádi většinou dělávají." Jeho slova mne nějakým způsobem uklidnila. "Já... Promiň, omlouvám se." Adam se mírně pousmál: "To je v pohodě, zasloužil jsem si to. A chtěl bych, abys věděla, že mě to vážně mrzí. Přeju si jen, abys byla šťastná, dobře?" Místo odpovědi jsem ho objala, což on spokojeně opětoval.
Tato kapitola sice není nijak dlouhá, ale je pro mne velmi důležitá. Odráží se v ní naděje určená Jamesovi a Ellie, což je (dle mého názoru) něco skoro kouzelného. 💓 Díl je věnován KristenSkye2444, jelikož tento příběh zmínila jako svůj oblíbený a udělala mi tím nesmírnou radost. 💞 A to nejdůležitější na konec: Chci poděkovat vám všem za 3. místo! Nedokážete si ani představit, jak jsem nyní nadšená! 💗 Doufám, že se vám kapitola líbila. 😍
