Do života šestnáctileté Ellie Frankové vstoupí hned několik změn. Nastupuje do 1. ročníku na střední škole. Bude bydlet na internátu, seznámí se s novými lidmi, ale hlavně se chce bavit!
Jak se se vším popere? A bude do toho zapletená jen ona, a neb...
Aaaaaaaaaa! (autorčin hlasitý jekot) 😂 Já tomu odmítám uvěřit! 🤗 Chtěla bych vám strašně moc poděkovat... 😍 Dnes jsem si otevřela příběh ve snaze něco napsat, a když jsem se pak mrkla na umístění, nevěřila jsem tomu, co vidím! 💓 JSME ŠESTÍ! 💞 Takže moje díky patří vám všem, co si příběh čtěte a především těm, co mě tak láskyplně zasypávají sladkými komentáři a zprávami. 😇 DĚKUJU! 💘
PS: Chtěli by jste, abych vytvořila obsazení? 😊
Ještě stále omámená Šár ❤
Cítila jsem, jak se mi v krku tvoří velký knedlík. Všichni na mě jen nevěřícně koukali. "No?" zaječel naštvaně Adam. V tu chvíli jsem si přála být neviditelná. "Já... No... Ni-nic nebylo," pípala jsem potichu jako čerstvě vylíhlé kuře. Když jsem pohlédla na Marka, připadala jsem si jako zrádce.
"To nemyslíš vážně?" vypěnil Adam. Proč se tak hrozně vzteká?! "Adame, nejsi moje máma!" "Jo, máš pravdu. Jsem totiž tvůj kamarád! A snažím se ti pomáhat, Ellie!" v jeho rudém obličeji se mísila starost a hněv. "Hej Tomy?" vložil se do toho Mark. "Jo?" pohlédl na něj nechápavě černovlasý kluk. "Pohlídej ji tu!" pohodil Mark rukou směrem ke mně a pak společně s blonďáčkem odklusal z místnosti.
"Co?!" vypískla jsem a chtěla se rozběhnout za nimi, ale někdo mě chytl ze zadu za pas a táhl směrem ke koupelně. "Tomy! Pusť mě!" mrskala jsem sebou do všech stran jako ryba na suchu. Sice jsou dva, ale chtějí se poprat s Jamesem! Co když si všichni tři ublíží?! panikařila jsem v duchu a stále se pokoušela vymanit z Tomyho sevření.
Došel se mnou až do koupelny a položil mne na zem. Ještě, než jsem slyšela ve dveřích zachrastit klíč, mi šibalsky zamával a křikl: "Jdu pomoci klukům. Neboj, pokusíme se ho moc nezřídit!" Dokázala jsem si živě představit pomstychtivý úšklebek na jeho tváři.
To mě tu doopravdy zamknul?! V hlavě se mi honily nejrůznější nápady, jak bych mohla kluky zabít. Nemůžu nic dělat... Oni se tam zavraždí! nepřestávala jsem vyšilovat a uvažovala, jak se odsud dostanu.
Sofie je citlivka... napadlo mne. Přistoupila jsem blíž ke dveřím a začala hlasitě vzlykat. Nejspíše to znělo opravdu uvěřitelně, protože po chvíli se ozvala Clare: "Ellie? Ellie, není ti nic?" "Oni si ublíží a já to nepřežiju!" Mohla by ze mě být herečka! "Neboj, to bude dobrý," utěšovala mne Sofie. "Ne! Nebude!" křičela jsem mezi vzlyky. "No tak Steph... Pojď jí otevřít," prosila starostlivá Clare. To mě mohlo napadnout, že dá Tomy klíče zrovna Steph, nadávala jsem si v duchu. "Steph," prosila ji Sofie, ale ona byla neoblomná. Rozbrečela jsem se ještě více než před chvílí, až to Stephanie vzdala: "Fajn fajn!" došla poraženecky ke dveřím. Zasunula klíček do dveří a ve chvíli, kdy klika povolila, jsem vystartovala jako střela a vylítla z pokoje.
×××
Holky za mnou něco křičely, ale já nevnímala jediné slovo. Brala jsem schody po dvou, v mysli vidinu toho nejhoršího. Utíkala jsem, co mi síly stačily. Již jsem viděla dveře jeho pokoje. Byly zavřené. Běžela jsem ještě rychleji, a pak nečekaně vpadla dovnitř. Mark chtěl zrovna praštit Jamese do břicha, ale já si před něj stoupla a nejspíše bych ránu schytala sama, kdyby k nám nepřiskočil Adam a nezachytil Markovu paži v momentu, kdy byla ode mne vzdálená jen pár centimetrů.
Nyní jsem si je mohla pořádně prohlédnout. Tomymu se oko začínalo zbarvovat do modra a Adam měl ošklivě roztržený ret, ale podle všeho se nejvíce prali Mark s Jamesem. Markovi tekla z nosu krev, James měl pro změnu poraněné obočí a nejspíš schytal i pár ran do rozkroku.
"Co tady sakra děláš?" zarazil se Mark. "Do prdele, já věděl, že si ten klíček mám vzít s sebou," zanadával Tomy a Mark s Adamem se na něho otočil s nechápavými pohledy. "Jakej klíček?" zeptal se s klidem James. Podívala jsem se mu do očí a ledabyle pokrčila rameny: "Zamkli mě v koupelně." "To se ti fakt povedlo!" zamračil se na Tomyho Adam.
Všichni čtyři se už mírně uklidnili, ale když si mě James majetnicky přitáhl do pevného objetí, viděla jsem, jak kluci zatínají pěsti a musí se opravdu ovládat, aby se znovu nepoprali.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
I já jsem byla překvapená. Když se odtáhl, uchopil mou dlaň do té svojí a vítězně se ušklíbl na mé kamarády. "Nechceš se jít projít?" otočil svůj rozzářený obličej zpět ke mně. Na rtech se mi objevil úsměv a já s nadšením přikývla. S omluvou v očích jsem se podívala na kluky a nepouštějíc Jamesovu ruku vycupitala z místnosti.
