School Days (CZ)

•Twenty-nine•

"Asi budu muset jít, Caroline," řekla jsem a snažila se znít co nejklidněji. Dlaně se mi nyní třásly mnohem více, a proto jsem hrníček s nedopitou čokoládou raději položila. Dýchej, opakovala jsem si v duchu stále za sebou a nedávala své rozpaky příliš najevo.

"Ale Ellie," zkřivila rty do lítostivé grimasy. "Promiň, ale za chvíli bude poledne a já bych se ráda naobědvala s rodiči," sklopila jsem pohled k podlaze a snažila se necítit se provinile. Car ke mně přistoupila a stiskla mne v pevném objetí. "Dobře, to chápu. Dlouho jsi je neviděla. Hlavně mi někdy napiš nebo zavolej, dobře? Slíbíš mi, že se zase brzy uvidíme?" v jejím hlase bylo slyšet zklamání. Chová se tak jinak... "Samozřejmě! Určitě do Vánoc ještě přijedu a ty budeš první, kdo se o tom dozví," uklidnila jsem ji. Věnovala mi upřímný úsměv a ještě jednou mne dlouze objala.

"Tak zatím," zamávala jsem jí před kavárnou a vydala se směrem domů.

×××

"Bylo to výborný, mami! Jako vždycky," usmála jsem se zářivě na mámu, když jsme doobědvali. "Děkuji, zlatíčko. Když tu nejsi, nemám pro koho vyvářet," zasmála se. Tátovi se její poznámka nejspíš nelíbila, protože odložil sklenici s vodou, ze které právě pil, a se znatelným popuzením v hlase se na mámu obořil: "A já jsem vzduch?"

"Samozřejmě, že ne," mrkla na něj máma. "Akorát nejsi moje malá holčička. Musíš se smířit s tím, že Ellie je smysl mého života." Překvapeně jsem se na ni podívala. Proč by to říkala? Její pobavený výraz mi odpověď prozradil. Když jsem pohlédla na tátu, byl v obličeji rudý jak jahoda, nosní dírky měl rozšířené, pěsti zaťaté a položené na jídelním stole.

"Takže já ti nestačím?" zakřičel a praštil pěstmi do stolu. Nyní jsme se už s mamkou neudržely a začaly se nekontrolovatelně smát. Taťka tomu příliš nepomohl, když si stoupl a probodl nás obě očima: "To jsem vám k tomu všemu ještě k smíchu?!" Náš záchvat byl nezastavitelný. Pomalu mi docházel kyslík v plicích. Máma na tom byla podobně, takže jsme obě skončily ležící na zemi.

"Takhle jsem se už dlouho nezasmála," poznamenala vesele, zvedla se na nohy a následně mi pomohla se zvednout.

"Já taky ne," mrkla jsem na ni a vrhla se k odklízení špinavého nádobí do myčky. "Já to udělám! Spíše jsem tě chtěla poprosit, jestli bys nemohla zajít nakoupit. Původně jsem chtěla poslat tátu, ale mám dojem, že ten by byl radši o hladu, než aby mi vyhověl," uchechtla se a sama začala sbírat talíře.

"V pohodě, mami. Skočím tam rovnou a do půl hodiny budu zpátky." Věnovala mi vděčný úsměv a mezitím, co jsem si obouvala boty, vytáhla z peněženky platební kartu a seznam potravin, které jsem měla koupit. "Pokud budeš chtít, kup si i něco pro sebe. Zítra totiž žádnou nóbl rodinnou snídani neplánuju, tak aby ses nakonec nemusela živit tvrdým chlebem," opět se zasmála, vtiskla mi do ruky popsaný kousek papíru a já s letmým Ahoj vyběhla ze dveří.

×××

Když jsem vešla do obchodu, projel mnou náhlý pocit nostalgie. Už jako malé dítě jsem si sem tajně chodívala koupit sladkosti za kapesné od rodičů. Máma se pak divila, kde jsem všechny své úspory utratila a jednu dobu, kdy jsem ještě chodila na základní školu, se domnívala, že si za peníze, které mi s tátou dávají, kupuji cigarety a alkohol. A já mezitím seděla ve svém pokoji a cpala do sebe druhou tabulku čokolády, pousmála jsem se nad tou vzpomínkou.

Většinu věcí z mámina seznamu jsem našla na stejném místě jako dříve. Brzy jsem byla hotová a zbývalo mi jen koupit si něco sladkého pro sebe a zaplatit. Postavila jsem nákupní košík k regálům a začala očima projíždět police plné nejrůznějších druhů sladkostí. Můj pohled se zastavil u tabulky hořké čokolády umístěné úplně nahoře. Stoupla jsem si na špičky a natáhla ruku, ale ani to nestačilo. Nebyla jsem však připravená se vzdát své nejoblíbenější příchutě. To jsem nemohla vyrůst ještě alespoň o 5 cm?! nadávala jsem v duchu na svou výšku.

Najednou se vedle mé paže objevila něčí dlaň. Dotyčný vzal do ruky 2 tabulky čokolády a podal mi je. Ještě jsem mu ani nepohlédla do očí, když jsem se ptala: "Díky... Ale jak jsi věděl, že budu chtít dvě?" S úsměvem na rtech jsem zvedla pohled a mé srdce na chvíli přestalo bít.

"Protože tě znám, Ellie."

Možná si tu teď trochu vyliju srdíčko, ale chci vám hrozně moc poděkovat! 😊 Zrovna včera jsem se chtěla pustit do dokončování této kapitoly, když jsem si všimla umístění svého příběhu. 😍 JSME PRVNÍ! 😱 Vždycky jsem si přála, aby se mi dostalo takové pocty a teď... 😅 Byl to jeden z mnoha mých cílů a vy jste mi pomohli jej dosáhnout. 😘 Takže DĚKUJI VÁM! HROZNĚ MOC! 💋

Dále bych vám chtěla sdělit, jak moc mne potěšily všechny vaše komentáře u "•Sorry•". 💗 Četla jsem samé kladné ohlasy, takže vám mohu říct, že příběh bude určitě POKRAČOVAT! 😉

Také jsem tu chtěla zmínit poděkování mým nejbližším... 💞 Takže tento díl je pro vás! 💕 EllieTaj _she_bad_ t_h_my
Hrozně moc mne podporují, proto je chci nyní podpořit já a poprosit své čtenáře, aby se podívali na jejich profil, případně dali follow... 😇

Všechny vás moc MILUJU! 👄
Šár ❤