School Days (CZ)

•Nine•

Skončila mi hodina angličtiny a já si mohla konečně zajít na oběd. Musela jsem jít ale sama, jelikož ostatní měli hodinu a Adam dnes na jídlo nešel.

Když jsem se dostala na řadu, čekala mě důležitá volba. Těstovinový salát nebo kuře s bramborovou kaší? Brambory jsem měla včera... Natáhla jsem ruku k misce a položila ji na tác. Na pití jsem si vzala láhev perlivé vody a šla se posadit. No jo, ale kam si sednu? Zamířila jsem k menšímu stolku, který stál skoro v rohu místnosti. Proč na mě všichni tak civí?! A opravdu, všechny pohledy se obrátily ke mně. Pomalu jsem si sedla a začala jíst.

Uviděla jsem partu kluků, čtvrťáků, jak si to míří přímo ke mně. Šli rychle, už byli skoro u mého stolu a mně se na chvíli zastavil dech.

"Promiň kočičko, ale tohle je náš stůl," zakřenil se na mě Mark. Zamračila jsem se na celou skupinu a začala se zvedat k odchodu. Něčí ruka mě však stáhla dolů a já dopadla zpátky na židli. "Kdo ale říkal, že bys měla odejít?" Povzdychla jsem si na znamení, že se vzdávám. Mark se usadil vedle mne.

"Calebe," zamračil se na kluka, který se chtěl posadit vedle něj, "Běž si dneska sednout někam jinam. Víš, že tohle není tvoje místo!" "Ale moje zasedla ta holka!" protestoval čtvrťák s modrými vlasy a kroužkem v obočí. Mark ho skoro zavraždil pohledem, a tak se radši stáhl a odešel k jiným svým spolužákům.

Hodila jsem na Marka nechápavý pohled. Čí je to místo? Ani jsem to nemusela říkat nahlas, protože u Markova ramene se objevil... James!

"Ty dneska obědváš s náma, květinko?" povrchně se ušklíbl. "Přestaňte mě oslovovat jako malou holku!" zabrblala jsem popuzeně. "Tak se hned neurážej, prcku," hlasitě se rozesmál Mark. Dojedla jsem své těstoviny, misku položila na modrý plastový tác a chystala se k odchodu. Stoupla jsem si a zasunula židličku ke stolku. Mark se najednou zvedl a mrkl na mě: "Půjdu s tebou! Tak se tu mějte," mávl na kluky. Na Jamesově tváři se objevil nespokojený výraz: "Kámo!..." "Bože Jamesi!" protočil očima Mark, vzal mne za ruku a odtáhnul k východu z jídelny.

×××

Až na chodbě jsem se vymanila z Markova pevného sevření. Asi pochopil, že jsem z předešlého rozhovoru trochu zmatená, a tak si prohrábl své mírně nagelované černé vlasy a začal: "Víš... On je James trochu nafoukanej a majetnickej..." "Ehm, jak to myslíš?" zamračila jsem se a při tom se dále proplétala chodbami směrem k učebně Španělštiny. "No, když něco usmyslí, tak to prostě dostane!" "Ale co to má společného s tím rozhovorem tam uvnitř?" Zaváhal, ale pak ode mne odvrátil své (krásné) zelené oči a rychle změnil téma: "A co ty a Tomy Baley?" Šibalsky jsem se na něj usmála, ale neodpověděla mu. "No?" Zasmála jsem se jeho zvědavosti: "Nechodíme spolu, jestli se ptáš na tohle."

Blížili jsme se k menší třídě vyzdobené barevnými fotkami a obrázky Španělska. Otočila jsem se: "Děkuju, že jsi mě doprovodil, ale asi bych už měla jít do třídy. Za 10 minut mi začíná hodina." Přistoupil blíž ke mně. Jak je možné, že mi to není nepříjemné? proběhla mi hlavou myšlenka. "Víš ty vůbec, co všechno se dá stihnout za 10 minut?" šibalsky pozvedl jedno obočí. Přistoupil ještě o krůček blíž, vzdálenost mezi našimi hlavami byla jen pár centimetrů. "Nevím," špitla jsem. V tu chvíli jeho koutky úst vylétly do pobaveného úsměvu. "Tak teď to zjistíš!"

Přiložil své rty k těm mým a začali jsme se spolu líbat. Rukama mi sjel k bokům a já své ruce položila na jeho velká ramena. Takový pocit jsem ještě nezažila. Na základce jsem měla kluka, ale ten by se s Markem nemohl srovnávat. Mark byl prostě... zkušenější. Po zádech mi přeběhl mráz. Cítila jsem se naplněná vášní a ani Mark nechtěl nejspíš přestávat. Nakonec jsem se od něho přece jen odtrhla a mohla tak znovu spatřit jeho zelenkavé oči.

×××

Po dvou hodinách španělské konverzace jsem vyběhla ze třídy a zamířila k šatnám u hlavní tělocvičny. Převlékla jsem se do cvičebního, což obnášelo šedé volné tílko a pohodlné černé kraťásky Nike. Na nohy jsem si obula též šedé Nike botasky a vydala se do tělocvičny.