School Days (CZ)

•Thirty-two•

První prázdninová kapitola... 😍

Šár ❤

"Počkám v autě," zašeptal mi James, pohladil mě po zádech a než jsem stihla zareagovat, zmizel ve dveřích. Opřela jsem si lokty o stůl a položila si hlavu do dlaní. "Já-já to nechápu. Nevěděla jsem... Netušila jsem..." vykoktávala jsem ze sebe. "Já vím. Promiň. Vážně jsem ti to chtěla říct jinak, ale muselo to být!" snažila se mě ukonejšit Caroline a v jejím hlase se odráželo provinění.

"Tolik ses změnila." Věnovala mi sladký úsměv: "Oba jsme se změnili. A to se ti právě snažíme vysvětlit. Ben by se ti rád omluvil, vysvětlil ti to... Moc by si přál, abys mu odpustila." Lehce jsem se na ni usmála a stočila svůj pohled k Benovi.

"Jak jen začít... Byl jsem debil!" hodil po mně šibalský úsměv a já se musela hlasitě zasmát. Chápu, že jsem ho zbožňovala. Díky němu jsem se dokázala smát. "Debil je v tvém případě slabé slovo," mrkla jsem na něho. Jako bych mu v tu chvíli doopravdy odpustila.

×××

Seděli jsme tam spolu a povídali si ještě asi dobrou půl hodinu, dokud jsem si neuvědomila, že na mě v autě čeká James. "Já se moc omlouvám, ale asi bychom to tu už měli zabalit." "Neboj, my to chápeme," věnoval mi zářivý úsměv Ben. "A chtěla bych vám za dnešek poděkovat. Určitě se musíte zase brzy zastavit!" chrlila jsem ze sebe nadšeně.

S oběma jsem se objala a ještě Car před odchodem spiklenecky pošeptala do ucha: "Pamatuj, já ho měla první." Způsobila jsem jí tím nekonečný záchvat smíchu.

×××

"Máš chuť na projížďku?" navrhl mi James, když jsem k němu nastoupila do auta. "Proč ne?" věnovala jsem mu v opojení dobré nálady zářivý úsměv. Po cestě jsem mu převyprávěla milostný příběh Bena a Caroline a on se jen tiše smál mému nadšení. Jsem za ně šťastná, došlo mi.

×××

Poznala jsem, kam jedeme, už několik set metrů od cíle. James zaparkoval auto ve stínu stromů, galantně mi otevřel dveře, a pak jsme se ruku v ruce snažili překonat nejrůznější nástrahy, abychom se dostali k našemu jezírku.

Stejně jako minule mi pomohl slézt prudký kopeček a po zanedbatelné chvíli jsme se konečně ocitli v Ráji. Znovu mě uchvátil pohled na energii sálající vodopády a azurovou vodu. A přestože se blížila zima, svlékla jsem si košili i kalhoty a vrhla se po hlavě do jezírka. James chvíli stál na místě a vyjeveně na mě koukal, pak se rozesmál a nakonec se do vody ponořil taky.

×××

Seděli jsme v jemném písku a pozorovali zapadající slunce, jak mizí v dálce za mořem. Dovolila bych si říct, že jsem nikdy nic krásnějšího neviděla. Obloha byla zbarvená do růžova, vlny se rozplývály do bílé pěny a vedle mě seděl ten nejúžasnější kluk, jakého jsem za život potkala.

"Změnil ses," zkonstatovala jsem do ticha. "Lidé se mění," pokročil laxně rameny nad mojí poznámkou a zadíval se mi do očí. "Ale já se neměním," namítla jsem. Jeho rty se zkroutily do spokojeného úsměvu: "Ty jsi dokonalá taková, jaká jsi."

×××

Když byly už všechny tyto události dávno za námi, cítila jsem se nanejvýš spokojená. Od té doby jsem každý večer usínala v Jamesově náruči a připadala si přitom lehká jako pírko. Jsem doopravdy šťastná, uvědomila jsem si v polospánku. Brzy jsem se však dozvěděla, že můžu být ještě šťastnější...

×××

"Ellie," oslovila mne trenérka jednoho dne po dvouhodinovém tréninku. Ruce jsem měla sedřené ze cvičení na bradlech a na kruzích, ale nevadilo mi to. Cítila jsem, že začínám dělat pokroky a to mě vždy znovu nabilo energií. "Všimla jsem si, že do tréninku dáváš opravdu hodně." Odmlčela se a já jen skromně přikývla. Visela jsem na každém jejím slově: "Tak mě napadlo, jestli bys neměla zájem zúčastnit se nějaké ze soutěží na vyšší úrovni. Naši žáci se vždy dobře umístí a já doufám, že je podpoříš a připojíš se k nim."

Nevěděla jsem co říct. Na tohle jsem vždycky čekala! Měla jsem chuť začít skákat po místnosti jako šílenec, ale nakonec jsem se přemohla a jen trenérce s úsměvem poděkovala a potvrdila jí svoji účast.